Definice společnosti
Společnost je souhrn jednotlivců, kteří mají mezi sebou vztahy. Lidé tak sdílejí řadu kulturních rysů, které jim umožňují dosáhnout skupinové soudržnosti, stanovit společné cíle a perspektivy. Oborem, který studuje společnosti, je sociologie, která čerpá z historie, antropologie, ekonomie atd.
Socializace je součástí lidské přirozenosti. Od chvíle, kdy se lidé objevili na zemi, se snažili uzavírat spojenectví a udržovat vzájemné vztahy, aby se chránili před nepřízní klimatu, vyráběli zboží, chránili se před nebezpečím atd. Rozvoj technického pokroku a zdokonalování vědomostí, které lidstvo od počátku mělo, navíc vždy vzkvétalo díky svému společenskému a kolektivnímu charakteru.
Někteří vědci tvrdí, že lidská společnost má z evolučního hlediska původ ve společenských vzorcích charakteristických pro ostatní savce. Na rozdíl od sociálních struktur jiných druhů (zejména hmyzu) mají psovité šelmy, zejména vlci, kytovci a primáti, společnosti, v nichž existuje možnost mobility a pohybu mezi jejich členy. Ve vlčích smečkách se tak může stát „alfa samcem“ nižší samec, a to v důsledku vytlačení, nemoci nebo smrti vůdce. Stejně tak mají seskupení různých vyšších lidoopů podobnost s lidskou společností. Lidé však mají jedinečný nástroj v podobě ústního a písemného jazyka, který charakterizuje náš způsob komunikace.
V podstatě je tato neustálá interakce mezi lidmi způsobena používáním symbolů; například komunikace prostřednictvím jazyka byla primárním základem všech společenských vztahů. I tuto schopnost používat symboly je třeba považovat za přirozenou a vrozenou. Pokud se totiž zamyslíme nad množstvím jazyků, které obývají a obývaly svět, je možné navzdory rozdílům vyzdvihnout vlastnosti, které jsou všem společné.
V minulosti byly společnosti organizovány kolem malých skupin lidí, které si zachovávaly kmenové rysy. Postupem času se stávaly složitějšími, přijímaly větší počet členů a navazovaly v nich nové vztahy. Dnes se o těchto společnostech často hovoří jako o „masových společnostech“, protože jsou mimořádně početné a jejich základem je exploze informačně orientovaných technologií jako důsledek konsolidace kapitalismu.
V určitých historických okamžicích byly zavedeny i jiné pokusy o společenské modely, s různou mírou úspěchu a obecně s neúprosnou tendencí k selhání. V tomto ohledu vyniká feudální společnost, charakteristická pro středověkou Evropu a kultury Dálného východu v novověku. V tomto modelu byla sociální mobilita prakticky nemožná, protože vlastnictví půdy feudálními pány znamenalo mocenské postavení, které bylo pro obyčejné lidi nepřekonatelné. Dalším nekapitalistickým společenským modelem jsou společnosti založené na komunismu, v nichž byl učiněn teoretický pokus o odstranění rozdílů mezi společenskými stavy; tyto modely však v různých kulturách postupně selhaly, aby s četnými změnami a reformami přetrvaly u několika málo národů v 21. století.
Budoucnost vývoje společností je stále velmi nejistá. Kromě nepochybného pokroku, kterým se současný řád může pochlubit, zůstává největším problémem nepochybně velký počet lidí, kteří jsou uprostřed hojnosti a znalostí drženi v oddělených pozicích. Společnost v tomto smyslu hledá prostřednictvím státní struktury alternativu, která by odstranila popsanou zvýrazněnou asymetrii mezi jejími členy. Prostřednictvím zákonů a předpisů se tak snaží zajistit, aby všichni členové společnosti měli rovné příležitosti k práci, přístupu k základním zdrojům, zdraví, vzdělání a osobním svobodám. Rostoucí vliv nevládních organizací je však v mnoha případech vnímán také jako příležitost ke zlepšení společnosti na základě dobrovolné práce a solidarity mezi lidmi. Vývoj společnosti má tedy stále skutečně otevřený konec, v němž se uznává vliv nejrůznějších aktérů, kteří se všichni snaží najít lepší cestu vpřed pro všechny.
.