GoodTherapy

  • 9. února 2012
  • Přispěla Cynthia W. Lubow, MS, MFT

Deprese nezmizí u každého. U většiny lidí je deprese dočasná a přejde přirozeně nebo poté, co člověk vyjádří své pocity a vyřeší myšlenky, které depresi způsobují. Existuje však malé procento lidí, kteří mohou o svých problémech mluvit, vyjadřovat své pocity, velmi dobře o sebe emocionálně pečovat, dokonce užívat léky a mít skvělý život, a přesto být po celý život v depresi. Mohou mít období, kdy se cítí dobře, období, kdy se cítí méně špatně, a období, kdy se cítí hrozně – u těchto lidí deprese nikdy trvale nezmizí.

Velká depresivní porucha je lékařský termín pro opakované epizody velmi intenzivní, hluboké deprese, která je invalidizující a nesmírně bolestivá. Lidé s bipolární poruchou zažívají během depresivních fází podobnou invalidizující depresi. Mezi jednotlivými epizodami se lidé často vracejí do funkčního, šťastného stavu. Někdy mohou mít lidé i mírnější depresi, a to i mezi epizodami těžké deprese.

Existují také lidé s „atypickou“ depresí, kteří mohou být v hluboké depresivní epizodě, a přesto se zdá, že se z ní dostanou na dostatečně dlouhou dobu, aby se zasmáli nebo se z něčeho krátce radovali, než opět upadnou do deprese, nebo se mohou po krátkou dobu chovat normálně. To může být matoucí jak pro depresivní osobu, tak pro ostatní lidi. Neznamená to, že by dotyčný byl méně depresivní nebo méně ohrožený než člověk v těžké depresivní epizodě, který tyto krátké přestávky nemá. Je to jen jiná forma. Atypická deprese se také vyznačuje pocitem emoční paralýzy, fyzickou olověností – sotva se dokáže hýbat nebo se zapojit do nějaké činnosti, často se přejídá, zaspává a zažívá citlivost na odmítnutí.

Pro většinu lidí je těžké pochopit jakýkoli druh hluboké deprese, pokud ji nezažili. To, co lidé vidí u nemocí nebo zranění, je rýma, krev, projevy akutní fyzické bolesti nebo rentgenový snímek toho, co bolí. To, co lidé vidí, když je někdo v těžké depresi, je člověk, který nic nedělá; tento člověk může plakat nebo na ně chrlit nebo působit nejistě a beznadějně. Toto chování si spojujeme s osobností a morálním charakterem – myslíme si, že jde o volby, které lidé dělají, a ne o nemoc, která ovládla jejich osobnost. Většina lidí se diví, proč se s tím neúnavně depresivní člověk prostě nevyrovná, a možná si dokonce říká, jestli je to manipulace, nebo jestli je dotyčný jen líný, slabý nebo se poddává něčemu, s čím by mohl bojovat. Pro člověka, který ji prožívá, je obtížné ji popsat, protože je intenzivně bolestivá, ale ne v nějaké konkrétní části těla. Může být naprosto vyčerpávající a někdy i smrtelná.

Lidé s chronickou, těžkou depresí si neodpouštějí, nejsou líní, nepoddávají se, nemanipulují ani nepřehánějí své bolesti a dysfunkce.

Lidé s chronickou, těžkou depresí si neodpouštějí, nejsou líní, nepoddávají se, nemanipulují ani nepřehánějí své bolesti a dysfunkce. Zaujímání tohoto pohledu je pro ně i pro danou situaci často destruktivní. I když lze tento druh deprese označit za nemoc, ve srovnání s jinými vysilujícími, bolestivými a potenciálně smrtelnými nemocemi je dosti jedinečný v tom, jaký má vliv na mysl, chování, osobnost a myšlenkové pochody lidí. Když je mysl součástí nemoci, ostatní lidé nemusí v nemocném rozpoznat člověka, kterého mají rádi, a to ztěžuje trpělivost, péči o člověka a vzpomínky na to, co na něm měli rádi, podobně jako když má blízký člověk Alzheimerovu chorobu.

To vše samozřejmě platí pro někoho, kdo má jednu epizodu těžké deprese, ale mnohem složitější to začíná být, když se deprese opakuje a ovládne život člověka. Víme, že statisticky každá epizoda velké deprese, kterou někdo prodělá, zvyšuje pravděpodobnost dalších epizod. Jakmile tedy člověk prožije dvě nebo tři takové epizody, je celkem jasné, že jich bude přibývat, a to pravděpodobně stále častěji. Je také pravděpodobné, že během významných hormonálních událostí, jako je menstruace, těhotenství, porod, perimenopauza a menopauza, budou ženy s opakujícími se velkými depresivními epizodami obzvláště náchylné k tomu, aby měly další epizodu.

Jak se žije člověku s chronickým postižením, které nelze účinně popsat jeho okolí? Jak lidé fungují? Jak se o ně dlouhodobě starají jejich blízcí? Jak přežívají vztahy?“

  1. Defression In-Depth Report. (b.d.). The New York Times. Převzato z http://www.nytimes.com/health/guides/symptoms/depression/print.html
  2. Ženy a deprese: Objevování naděje. (b.d.). Národní ústav duševního zdraví. Získáno z http://www.nimh.nih.gov/health/publications/women-and-depression-discovering-hope/index.shtml

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.