Haile Selassie I

Haile Selassie I., původním jménem Tafari Makonnen, (narozen 23. července 1892 poblíž Hareru v Etiopii – zemřel 27. srpna 1975 v Addis Abebě), etiopský císař v letech 1930-1974, který usiloval o modernizaci své země a po druhé světové válce ji vedl do hlavního proudu africké politiky. Přivedl Etiopii do Společnosti národů a Organizace spojených národů a z Addis Abeby učinil hlavní centrum Organizace africké jednoty (nyní Africká unie).

Top Questions

Kdo byl Haile Selassie I.?

Haile Selassie I. (narozen jako Tafari Makonnen) byl etiopským císařem v letech 1930-1974, ačkoli po napadení země Itálií byl v letech 1936-1941 v exilu. Předtím, než se stal císařem, zastával v letech 1916-1930 funkci regenta.

Čím byl Haile Selassie I. známý?

Jako etiopský císař (1930-1974) byl Haile Selassie I. známý tím, že modernizoval svou zemi, že v roce 1963 pomohl založit Organizaci africké jednoty (nyní Africká unie), že byl v letech 1936-41 v exilu a že byl v roce 1974 svržen. Mnoho Rastů ho také považovalo za mesiáše africké rasy.

Kdy se Haile Selassie I. dostal k moci?

Narozený jako Tafari Makonnen, působil jako regent Zauditu v letech 1916-1930. Po Zaudituově smrti byl 2. listopadu 1930 korunován etiopským císařem a přijal jméno Haile Selassie I. („Moc trojice“).

Jak Haile Selassie I. zemřel?

Když Haile Selassie I. 27. srpna 1975 zemřel, oficiální zdroje v té době připisovaly jeho smrt přirozeným příčinám, ale později se objevily důkazy, které naznačovaly, že byl uškrcen na příkaz vojenské vlády, která ho předchozího roku sesadila a poté držela v domácím vězení.

Tafari byl pravnukem Sahle Selassieho ze Shewy (Shoa) a synem Ras (prince) Makonnena, hlavního poradce císaře Menilka II. Tafari, kterého doma vzdělávali francouzští misionáři, v raném věku příznivě zapůsobil na císaře svými intelektuálními schopnostmi a byl proto povýšen. Jako guvernér provincie Sidamo a poté provincie Harer prováděl pokrokovou politiku a snažil se zlomit feudální moc místní šlechty zvýšením autority centrální vlády – například zavedením placené státní služby. Stal se tak reprezentantem politicky pokrokových vrstev obyvatelstva. V roce 1911 se oženil s Wayzaro Menen, pravnučkou Menilka II.

Když Menilek II. v roce 1913 zemřel, nastoupil na trůn jeho vnuk Lij Jasu, který se však pro svou nespolehlivost a úzké spojení s islámem stal u většinového křesťanského obyvatelstva Etiopie neoblíbeným. Tafari se stal opěrným bodem křesťanského odporu a v roce 1916 Lij Jasua sesadil. Zauditu, dcera Menilka II. se poté v roce 1917 stala císařovnou a Ras Tafari byl jmenován regentem a následníkem trůnu.

Zatímco Zauditu byla konzervativního smýšlení, Ras Tafari byl pokrokový a stal se středem aspirací modernistické mladé generace. V roce 1923 se výrazně zasloužil o přijetí Etiopie do Společnosti národů. V následujícím roce navštívil Jeruzalém, Řím, Paříž a Londýn a stal se tak prvním etiopským panovníkem, který kdy vycestoval do zahraničí. V roce 1928 přijal titul negus („král“) a o dva roky později, když Zauditu zemřel, byl korunován císařem (2. listopadu 1930) a přijal jméno Haile Selassie („Mocnost Trojice“). V roce 1931 vyhlásil novou ústavu, která přísně omezovala pravomoci parlamentu. Od konce 20. let 20. století byl Haile Selassie fakticky etiopskou vládou a zřizováním provinčních škol, posilováním policejních sil a postupným zakazováním feudálních daní se snažil jak pomoci svému lidu, tak zvýšit autoritu centrální vlády.

Získejte předplatné Britannica Premium a získejte přístup k exkluzivnímu obsahu. Předplaťte si nyní

Když Itálie v roce 1935 napadla Etiopii, Haile Selassie vedl odpor, ale v květnu 1936 byl nucen odejít do exilu. O pomoc požádal Společnost národů v památném projevu, který přednesl před tímto orgánem v Ženevě 30. června 1936. S příchodem druhé světové války si zajistil britskou pomoc při formování armády etiopských exulantů v Súdánu. Britské a etiopské jednotky vtrhly do Etiopie v lednu 1941 a o několik měsíců později znovu dobyly Addis Abebu. Ačkoli byl Haile Selassie znovu dosazen do funkce císaře, musel obnovit autoritu, kterou předtím vykonával. Znovu provedl sociální, hospodářské a vzdělávací reformy ve snaze pomalu a postupně modernizovat etiopskou vládu a společnost.

Etiopská vláda byla i nadále do značné míry výrazem osobní autority Haile Selassieho. V roce 1955 vydal novou ústavu, která mu dávala stejnou moc jako ta předchozí. Otevřená opozice proti jeho vládě se objevila v prosinci 1960, kdy si disidentské křídlo armády zajistilo kontrolu nad Addis Abebou a bylo sesazeno až po ostrém střetu s loajálními složkami.

Haile Selassie sehrál velmi důležitou roli při založení Organizace africké jednoty v roce 1963. Jeho vláda v Etiopii trvala až do roku 1974, kdy hladomor, zhoršující se nezaměstnanost a politická stagnace jeho vlády přiměly část armády ke vzpouře. Ti sesadili Haile Selassieho a ustavili prozatímní vojenskou vládu Derg, která se hlásila k marxistickým ideologiím. Haile Selassie byl držen v domácím vězení ve svém vlastním paláci, kde strávil zbytek života. Oficiální zdroje v té době připisovaly jeho smrti přirozené příčiny, později se však objevily důkazy naznačující, že byl uškrcen na příkaz vojenské vlády.

Haile Selassie byl hnutím rastafariánů považován za mesiáše všech černochů.

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.