Hnutí za přijetí tuku:
Mohlo by se zdát, že společnost udělala obrovský pokrok v oblasti pozitivního přístupu k tělu – a v jistém smyslu tomu tak skutečně je. V reklamních kampaních nyní mnohem častěji vidíme neretušované snímky, mnoho značek začíná více zohledňovat velikost a e-shopy využívají modelky, které nemají tradiční velikostní vzorek. To vše jsou jistě kroky správným směrem.
Pokud však jde o akceptaci tuku, máme před sebou ještě dlouhou cestu.
Podle těch, kteří jsou součástí hnutí za akceptaci tuku, pro ně pozitivní postoj k tělu nemusí být nutně inkluzivní a stále čelí spoustě diskriminace, ať už od cizích lidí na ulici, nebo od vlastních lékařů. Změna nenastane přes noc, ale je důležité, abychom se všichni o tomto tématu vzdělávali, vžívali se do situace druhých a především k sobě byli laskaví.
Diskuze o akceptaci tuku
Mluvili jsme se třemi influencery, kteří na svých platformách otevřeně hovoří o akceptaci tuku, zvyšují povědomí o tomto tématu a snaží se inspirovat ty, kteří jsou na tom podobně.
-
Aarti Olivia Dubey / @curvesbecomeher -
Maui Bigelow / @mauibigelow -
Liz Black / @psitsfashion
Tady jsou jejich odpovědi.
Co pro vás znamená přijetí tuku
Aarti Olivia Dubey / @curvesbecomeher:
Přijetí tuku pro mě znamená naučit se odbourat předsudky týkající se tloušťky, které se do naší psychiky vrývají od útlého věku. Je to o znovuzískání mého těla po desetiletích tělesné dysmorfie.
Maui Bigelow / @mauibigelow:
Podle mého názoru je akceptace tuku hnutí, které se snaží bojovat proti diskriminaci podle velikosti pomocí vzdělávání. Aktivisté za přijetí tuku umožňují tlustým jedincům, aby se milovali a vyjadřovali navzdory své velikosti a tomu, co si myslí ostatní.
Liz Black / @psitsfashion:
To znamená sebepřijetí a přijetí ostatních, kteří jsou tlustí, bez jakéhokoli druhu démonizace jejich těla. Znamená to vyhýbat se kultuře diet, ignorovat reklamu a média, která nám říkají, že bychom se měli neustále měnit, a přijímat se takoví, jací jsme.
Můžeš mluvit o rozdílu mezi body positivity a fat acceptance… a proč je fat acceptance důležitým doplňkem?
Dubey:
Body Positivity vlastně vzešla z fat feminismu a vytvořily ji queer barevné tlusté ženy. V dnešním kontextu je to však zastřešující termín pro všechny, kdo zažili body shaming. Takže fat acceptance není žádný doplněk. Protože body positivity dnes do značné míry vychází vstříc mainstreamu a diskutuje o různých otázkách týkajících se politiky těla, museli jsme se v jistém smyslu odtrhnout a vrátit inkluzivní prostor pro fatfolks.
Bigelow:
Především je důležité ujistit všechny, že chápou, že body positivity není termín nebo hnutí, které by se týkalo výhradně lidí s plus size. V poslední době se objevilo mnoho jedinců, kteří z body positivity dělají záležitost velikosti, i když tomu tak zdaleka není. Za druhé, akceptace tuku je specifická pro velikost a podle mého názoru je akceptace tuku o prosazování agendy tuku do popředí. Body positivity je však o lásce k tělu navzdory velikosti, rase, věku a handicapům. Body positivity je také o respektování těl a odlišností druhých. Nejsem si jistá, zda je třeba jedno přidávat k druhému, protože popravdě řečeno mají svou vlastní důležitost a jsou schopny obstát samy o sobě.
Černá:
Kdysi to podle mě bylo totéž, ale hnutí body positive bylo v tuto chvíli kooptováno mnoha značkami, které si ho vykládají, jak uznají za vhodné – například tvrdí, že jsou „body positive“, protože neretušují – a přitom stále nenabízejí skutečné plusové velikosti.
Přijetí tuku je to, co skutečně odstartovalo hnutí body positive, bylo to pro marginalizovanější lidi, ne pro konvenčně společensky atraktivní lidi, kteří možná mají malé bříško, když si sednou. Ale právě ti ho používají a tito lidé kvůli němu získávají masivní příznivce. Ve skutečnosti to nejsou tlustí lidé a ubírá to na poselství.
Proč je pro tebe důležité zvyšovat povědomí o přijímání tuku / pozitivním přístupu k tuku na Instagramu?
Dubey:
Stydění za tuk je nejpřijatelnější známý předsudek. Kolem tloušťky a strachu z ní je tolik mylných představ, které vyžadují osvětu. Jako Asiatka se snažím překonat standardy krásy a přináším zastoupení rozmanitosti, což je také důležitý důvod, proč se zasazuji o fat positivity.
Bigelow:
Více než cokoli jiného je důležité poselství o přijetí tuku, protože lidé neztrácejí hodnotu na základě své váhy. Sociální média se stala semeništěm negativity, hanby a nenávisti, je důležité je kontrolovat a napravovat všude, kde zůstávají. Jsou tu malé děti, které potřebují vědět, že jejich velikost neohrožuje jejich krásu, inteligenci ani potenciál. Potřebují vidět, že tvrdá práce jim přináší stejné odměny a potlesk jako ostatním a že navzdory tomu, co může být odlišné nebo nepříznivé, jsou stále skvělí.
Černoši:
Více než polovinu života jsem se snažil nebýt tlustý. Začala jsem držet dietu na základní škole, dělala jsem hlídání váhy, vyzkoušela jsem všechny módní diety, hladověla jsem, zvracela jsem jídlo… a přesto jsem byla pořád „tlustá“. Tolik jsem bojovala, abych nebyla tlustá, abych nevypadala jako moje máma… abych nevypadala tak, jak mě moje tělo předurčuje. A byla jsem tak f****** nešťastná.
Tak dlouho mi trvalo, než jsem přijala sebe a své tělo bez ohledu na tvar a velikost, a pokud mohu pomoci byť jen jednomu člověku, aby se měl rád a nemusel si projít vším tím, čím jsem si prošla já, pak to stojí za to, abych se do toho pustila. Chci lidem pomoci pochopit, že být tlustý není to nejhorší, co může být, že to neznamená ukončit nebo dokonce definovat život. Můžete být tlustí a krásní, tlustí a styloví, tlustí a úspěšní. To, že jste tlustí, nepopírá všechny ostatní věci, které ve vás jsou.
Můžete mluvit o některých předsudcích, se kterými se setkáváte ze strany lidí, kteří jsou diskriminující a/nebo nejsou pozitivní vůči tloušťce?
Dubey:
Předsudky mi hledí přímo do tváře, jakmile vyjdu ze svého bytu. V Asii chybí pojem osobní prostor a je běžné, že na vás někdo zírá, když vypadáte „jinak“. Aby si na vás manželé ukazovali a říkali svým ženám: „No vidíš, tak tlustá zase nejsi“. Být neustále pronásledována za svou tloušťku jako pacientka, což mě nutí omezit své kontakty s lékaři, je nepochybně nespravedlivé. Neuznání na místní módní scéně jako plus-size módní blogerky kvůli předsudkům vůči tloušťce bylo také zdrojem frustrace. Říkat mi, že to, co podporuji, je obezita a že je to ze své podstaty nezdravé, je nepravdivé a škodlivé.
Bigelow:
Jako člověk, který se snaží být hlasem žen ze všech společenských vrstev, se mnohokrát ocitám ve škatulce. Lidé vidí mou hodnotu, když potřebují do konverzace zapojit tlustou dívku, ale mnohokrát jindy jsem vyloučena. To je pravda mnoha žen s nadměrnou velikostí. Nikdo nechce tlusté lidi, dokonce ani tlusté lidi. To je důvod, proč nevidíte více plus size lidí, kteří přesahují určitou váhu a reprezentují plus size komunitu. Jsem svobodná matka, jsem absolventka HBCU, mám rakovinu, jsem černoška, přežila jsem zneužívání… ale nikoho to nezajímá, protože pro společnost jsem především tlustá. Nestydím se sice za to, že jsem tlustá, ale tím to pro mě nekončí.
Černoška:
Zažila jsem všechno od mikroagresí, jako když si vedle mě někdo nesedne v přeplněném metru, až po větší diskriminaci, jako když mě opakovaně odmítají na pracovní místa v módním průmyslu jen proto, že nechtějí mít na viditelném místě někoho s mou velikostí. Doktoři mi říkali, že musím zhubnout, když jsem je navštěvovala kvůli nemocem, které s mou velikostí neměly nic společného, a lékaři mi tleskali a říkali, abych „pokračovala“, když jsem se přiznala k hladovění a neuspořádanému stravování.
Co byste si přála, aby lidé věděli o hnutí fat positivity?
Dubey:
Přeji si, aby lidé pochopili, že fat positivity změnila životy způsobem, který možná nechápou. Nebýt spoutáni těmi slovy, která se nám posmívají, najít spřízněnost mezi lidmi na okraji společnosti a najít uzdravení. Ne každý tlustý člověk se léčí z poruch příjmu potravy a sociální determinanty nás ovlivňují různými způsoby. Máme tedy trestat lidi za to, že se s tím vyrovnávají způsobem, který jim přináší útěchu? Nebo místo toho poskytneme bezpečný prostor porozumění, uzdravení a solidarity?“
Bigelow:
Přeji si, aby lidé pochopili, že přijetí tuku neznamená oslavovat obezitu nebo nezdravé návyky. Jde o přijetí a respekt k lidem v jejich stávajícím stavu. Je to o uznání rozdílů, které máme, a o vytváření prostoru a příležitostí pro nás navzdory našim odlišnostem.
Black:
Tlustí lidé jsou nakonec lidé jako všichni ostatní. Každý si zaslouží laskavost a respekt, aby mohl žít svůj život beze strachu z posměchu a odsuzování. Fat positivity není o „oslavování obezity“, jak mnozí trollové rádi hlásají; je o sebepřijetí a sebelásce a o touze, aby se s námi ve světě zacházelo spravedlivě.
Rozhovor s těmito třemi ženami mi pomohl lépe pochopit předsudky – někdy neúprosné obtěžování a diskriminaci – kterým tlustí lidé denně čelí, a to jak osobně, tak na internetu. Doufám, že se postavíte na stranu těchto žen a pomůžete šířit povědomí o hnutí za přijetí tuku a zpochybňování tradičních standardů krásy. Koneckonců, neexistuje žádný špatný způsob, jak mít tělo.
I když se nesetkáváte se stejnou diskriminací jako někdo jiný, neznamená to, že byste měli před tímto problémem zavírat oči. Všichni si musíme uvědomit, že body positivity není tak inkluzivní, jak se tváří, že byla kooptována způsobem, který je na hony vzdálený původnímu záměru tohoto hnutí, a že se všichni musíme spojit, abychom provedli změny a všichni se v tomto světě cítili vítáni.
.