Horatio Gates
Horatio Gates, Gilbert Stuart, asi 1793-94.
Metropolitní muzeum umění, K vidění v The Met Fifth Avenue v galerii 753
Generálmajor Horatio Gates byl velitelem severní armády v bitvách u Saratogy a právě jemu se 17. října 1777 vzdal generálporučík John Burgoyne.
Podrobnosti Gatesova raného života jsou poněkud nejasné. Narodil se v Anglii v roce 1727 dělnickým rodičům. Protože jeho matka byla oblíbenou hospodyní vévody z Leedsu, dostalo se mladému Horatiovi vyššího vzdělání než většině lidí narozených v jeho vrstvě. S finanční pomocí svých rodičů – a díky klíčové šlechtické protekci – získal Gates v roce 1745 své první pověření v britské armádě jako praporčík 20. pěšího pluku.
Během následujících 25 let sloužil Gates ve válce o rakouské dědictví (1740-1748) v Evropě, ve válce s Micmacy (1749-1755) v Akadii a ve francouzské a indiánské válce (1754-1763) v Pensylvánii a New Yorku. Působil ve štábu britských guvernérů a vojenských velitelů, včetně Edwarda Cornwallise, Johna Stanwixe a Roberta Moncktona. Gates v těchto dobách pravděpodobně rozvinul svůj talent vojenského administrátora, který mu posloužil během americké války za nezávislost.Přestože se Gates po francouzské a indiánské válce vrátil do Anglie jako major 45. pěšího pluku, poznal, že další kariérní postup bude kvůli jeho nedostatečnému společenskému postavení obtížný. V roce 1769 prodal své pověření a vrátil se do Severní Ameriky. S pomocí svého spolubojovníka z francouzské a indiánské války George Washingtona zakoupil Gates ve Virginii pozemky pro plantáž s názvem Traveler’s Rest. V roce 1773 se zde usadil se svou ženou Elizabeth (původem z Nového Skotska, kterou si vzal v roce 1754) a jejich synem Robertem. Během několika dní po koupi svých pozemků ve Virginii koupil Gates Nace, zotročeného Afričana; Gates pokračoval v nákupu zotročených lidí a těžil z jejich práce po celou dobu, kdy vlastnil panství.
Gates byl silným stoupencem americké věci a Kongres ho 17. června 1775 – ve stejný den, kdy byl Washington jmenován vrchním velitelem – jmenoval generálním adjutantem Armády spojených kolonií v hodnosti brigádního generála. Gates využil své administrativní zkušenosti při vytváření systému záznamů a rozkazů kontinentální armády. Do hodnosti generálmajora byl povýšen 16. května 1776, a protože již nebyl generálním adjutantem, jeho naděje na polní velení se naplnila v polovině června, kdy byl jmenován velitelem kanadského oddělení. Protože však neúspěšné americké úsilí o dobytí Kanady skončilo ještě před jeho příchodem, byl Gates odsunut k velení v pevnostech Ticonderoga a Independence v Severním departmentu pod záštitou generálmajora Philipa Schuylera. Poté, co byla na podzim 1776 potlačena britská hrozba z Kanady, odvedl Gates většinu svých jednotek do New Jersey, aby posílil Washingtonovu armádu před útokem na Trenton 26. prosince.
Gates zastával v první polovině roku 1777 nominální velení, ale 4. srpna Kongres odvolal Schuylera (vnímaného jako neúčinného při řešení britské invaze z Kanady v roce 1777) a jmenoval Gatese jeho nástupcem. Gates tak 19. srpna převzal velení Severního departmentu a velel Severní armádě v bitvách u Saratogy, což bylo jeho první velení na úrovni armády. Jeho rozumná obranná strategie v kombinaci s agresivní bojovou taktikou generálmajora Benedicta Arnolda vedla k porážce Burgoyneho. Gatesovo rozhodnutí pronásledovat Burgoyna až k Saratoze a donutit ho ke kapitulaci – první kapitulaci britské armády ve světových dějinách – bylo vrcholem Gatesovy kariéry.
Dne 27. listopadu byl Gates Kongresem jmenován prezidentem nově zřízené Válečné rady a jeho úkolem bylo zrevidovat řízení kontinentální armády a dohlížet na další invazi do Kanady. Současně Washington čelil zpětné kritice za své vojenské neúspěchy v roce 1777 a někteří navrhovali, aby Gates Washingtona ve funkci vrchního velitele nahradil. Ačkoli k žádnému pokusu o nahrazení Washingtona nedošlo, špatně koncipovaná, kongresem schválená pravomoc rady (spolu s vlastním přidělením pravomocí) vytvořila v rámci kontinentální armády nefunkční spoluvelení. Washington a jeho spojenci, později známí jako „Conwayova kabala“, se úspěšně postavili proti dohledu rady a její autorita se rychle zmenšila.
Gatesovo následné přidělení bylo různorodé, včetně velení departementu Vysočiny (květen – listopad 1778), východního departementu (listopad 1778 – listopad 1779) a jižního departementu (červen – říjen 1780). Právě v bitvě u Camdenu v Jižní Karolíně 16. srpna 1780 byla prověřena Gatesova bitevní zdatnost – výsledkem nebyla nic menšího než naprostá katastrofa. Poraženého generála nahradil 3. prosince generálmajor Nathaniel Greene.
Postižen nemocí zemřelo 22. října 1780 Gatesovo jediné dítě Robert.
Gates se v říjnu 1782 připojil k hlavní armádě v Newburghu ve státě New York a vedle Washingtona stál v čele kontinentální armády. Právě tam se Gates zapletl do „newburghského spiknutí“, v jehož rámci důstojníci kontinentální armády zpochybnili legitimitu Kongresu kvůli nedodrženým slibům finanční kompenzace. Gates podporoval agitátory, z nichž někteří vyzývali k jednání v rozporu s pravomocemi Kongresu. Teprve díky Washingtonově zásahu bylo spiknutí v březnu 1783 potlačeno.
Gates krátce poté odešel na dovolenou, aby mohl trávit čas s Alžbětou, která byla neschopná vážné nemoci. Gates se do armády již nikdy nevrátil. Jeho žena zemřela 1. června 1783.
Gates se v roce 1786 oženil s anglickou imigrantkou Mary. V roce 1790 prodal svůj virginský majetek, přičemž prodej zahrnoval všechny jeho zotročené lidi. V kupní smlouvě se dohodl na jejich případné emancipaci – pět zotročených dospělých mělo být propuštěno po pěti letech, zbývající děti a mladí dospělí měli získat svobodu ve věku dvaceti osmi let. Gatesovi se poté přestěhovali na Rose Hill (v dnešním středu Manhattanu). Jako jeffersonovský republikán Gates krátce zasedal v zákonodárném sboru státu New York (1800), ale tím jeho veřejná činnost skončila.
Horatio Gates zemřel 10. dubna 1806 a byl pohřben na hřbitově Trinity Church na Dolním Manhattanu.
.