It’s Gotta Be The Shoes – The Bruno Magli Shoes

Před soudním procesem s O. J. Simpsonem byl italský výrobce obuvi Bruno Magli značkou, kterou znalo především jedno procento lidí, ale soudní proces století pomohl udělat z Bruna Magli známou značku. Článek na CNN.com z ledna 1997 uvádí, že v roce 1996 se „prodejní čísla značky Bruno Magli zvýšila o 30 procent, což není špatné na boty, jejichž cena začíná na 250 dolarech a dosahuje téměř 1 000 dolarů“.

„It’s Gotta Be The Shoes“ je závěrečná epizoda podzimní sezóny seriálu O. J. Simpson: Fact or Fiction?, epizodické série minidokumentů, která se v každé epizodě zaměřuje na jeden prvek ságy O. J. Simpsona. Boty Bruno Magli byly nejžádanějším tématem, které jste si vyžádali pro epizodu seriálu O.J. Simpson: Fact or Fiction? Desátá epizoda tohoto seriálu je 51minutový trhák, který je plný překvapení a dosud neodhalených skutečností.

Krvavé otisky bot

V časných ranních hodinách 13. června 1994, před odvozem těl a důkazů, byl fotograf losangeleské policie (LAPD) Rolf Rokahr pověřen fotografováním místa činu Bundyových. Pan Rokahr, zkušený fotograf na místě činu, věděl, které snímky je třeba pořídit pro potřeby vyšetřování. Pan Rokahr pořídil 30 snímků částečných krvavých otisků bot, které byly nalezeny na celém místě činu. Těchto 30 snímků bude hrát důležitou roli jak v trestním, tak v občanskoprávním procesu s panem Simpsonem.

Jelikož byl případ proti panu Simpsonovi zcela nepřímý – což znamená, že neexistovali žádní očití svědci – bylo pro losangeleskou policii a okresní státní zastupitelství v Los Angeles nesmírně důležité pokusit se spojit pana Simpsona s co největším množstvím důkazů z místa činu.

Simpsonova pozůstalost: 360 N Rockingham Ave v Los Angeles, Kalifornie.

Při několika prohlídkách domu a vozidel pana Simpsona se nepodařilo najít vražednou zbraň, oblečení ani obuv, které by ho mohly usvědčit z přítomnosti na místě vražd. Žádný ze 40 párů bot, které byly nalezeny v domě pana Simpsona, se nepodobal těm, které tvořily otisky bot na místě činu.

Když se nepodařilo identifikovat žádnou obuv ve vlastnictví pana Simpsona, která by se podobala krvavým otiskům bot, obrátili se vyšetřovatelé losangeleské policie na Federální úřad pro vyšetřování (FBI) s žádostí o pomoc při identifikaci výrobce obuvi, která vytvořila krvavé otisky bot.

Speciální agent FBI William Bodziak

Speciální agent FBI William Bodziak

V létě roku 1994 obdržel speciální agent FBI William Bodziak 30 fotografií částečných otisků bot nalezených na místě činu Bundyho.

Pro doplnění, v roce 1994 byl William J. Bodziak speciálním agentem FBI, který se specializoval na dokumenty, obuv a důkazy v podobě běhounů pneumatik. Pan Bodziak nastoupil k Úřadu v lednu 1970. V roce 1973 byl převelen do laboratoře FBI, kde se začal vzdělávat v oblasti důkazů z obuvi a běhounů pneumatik. V roce 1976 dosáhl magisterského titulu v oboru forenzní vědy na Univerzitě George Washingtona.

Speciální agent Bodziak doslova napsal knihu o důkazech obuvi a dezénu pneumatik. V roce 1990 vydalo nakladatelství CRC Press knihu pana Bodziaka Footwear Impression Evidence: Detection, Recovery and Examination (Practical Aspects of Criminal and Forensic Investigations).

V knize Footwear Impression Evidence: Detection, Recovery and Examination, (Practical Aspects of Criminal and Forensic Investigations) 2. vydání podrobně popisuje kroky, které podnikl k identifikaci výrobce, modelu a velikosti obuvi, která vytvořila částečné krvavé otisky bot zobrazené na fotografiích z místa činu.

Po prvotním prozkoumání 30 fotografií pan Bodziak píše, že si rychle uvědomil, že na fotografiích jsou zobrazeny „běžné, ale drahé boty“.

Vysvětluje, že na základě vlastností obuvi, které byly patrné na fotografiích, byl schopen identifikovat „vlastnosti, patrné na otiscích bot, se běžně vyskytovaly na drahé italské obuvi“.

Bodziak použil tyto informace ke stanovení kritérií/parametrů pro vyhledávání v databázi obuvi FBI.

Otisky bot zobrazené na fotografiích z místa činu nebyly v databázi obuvi FBI nalezeny. Bodziak poté provedl ruční prohlídku dalších souborů a časopisů, aby se pokusil určit zdroj otisků bot. Toto hledání bylo rovněž neúspěšné.

Dále Bodziak vypověděl, že „identifikoval přibližně 75 až 80 výrobců a dovozců špičkové italské obuvi a některých jihoamerických nebo brazilských bot“. Každé z těchto 80 společností připravil a zaslal fax – každý fax obsahoval dopis, dvě fotografie částečných otisků obuvi a složený nákres podrážky obuvi, kterou se snažil identifikovat.

Dále zvláštní agent Bodziak „poslal dotaz osmi mezinárodním laboratořím, o kterých jsem věděl, že mají počítačové referenční sbírky, jako například FBI, a poslal jsem jim fotografie podrážky boty, stejně jako fotografie z místa činu, několik fotografií z místa činu v Bundy, a položil jim stejnou otázku, zda by mohli identifikovat značku nebo výrobce této boty.“

„Sedm z nich odpovědělo, že tuto botu ve své sbírce nemají. Osmá, národní policejní agentura v Tokiu v Japonsku, odpověděla a sdělila, že má botu, kterou získala od obchodníka s tímto designem, který byl distribuován v Evropě a byl vyroben v Itálii.“ „Osmá bota byla vyrobena v Itálii. LORD byl „název na botě, kterou národní policejní agentura v Japonsku identifikovala jako součást své referenční sbírky z Evropy.“

Z 75 až 80 výrobců, které oslovil, se ozvala pouze jedna společnost s vodítkem. Pan Bodziak vypověděl, že „Dne 17. srpna jsem obdržel odpověď od pana Petera Gruetericha z obchodu s obuví Bruno Magli Uma v New Jersey“. „Poslal mi dvě boty, které zbyly z jeho distribuce značky Bruno Magli v letech 1991 a 1992. Obě to byly správné boty. Jedna byla velikosti 9 a půl a jedna velikosti 12.“

Boty, které pan Grueterich poslal zvláštnímu agentovi Bodziakovi, byly boty Bruno Magli Lorenzo a boty Bruno Magli Lyon. Model Lorenzo je vysoká obuv a Lyon je nízká obuv. Oba modely se prodávají za 160 USD a byly k dispozici v 6 barvách: Bílá, černá, hnědá, modrá, brandy a olivová. Tyto modely se vyráběly a prodávaly v roce 1991 a počátkem roku 1992.

Bruno Magli Lorenzo

Speciální agent Bodziak dokázal „přiřadit“ boty Bruno Magli model Lorenzo k fotografiím z místa činu Bundyho.

Srovnávací tabulka otisků bot zvláštního agenta Bodziaka

Přepis výpovědi zvláštního agenta FBI Williama Bodziaka z 19. června 1995 si můžete přečíst zde.

Předpoklady zbytečně vyloučily potenciální dárce otisků Bundyho bot?

S těmito znalostmi si lze klást otázku, zda předpoklady zvláštního agenta Bodziaka, že na fotografiích jsou zobrazeny drahé italské boty, nezpůsobily, že zbytečně omezil parametry pátrání, a tím vyloučil nespočet možností.

Příklad pokud bychom se zaměřili pouze na italské a brazilské výrobce obuvi, byl by z procesu identifikace zbytečně vyloučen jakýkoli výrobce obuvi v Americe, který prodává napodobeniny nebo kopie drahých italských bot za nižší cenu.

Neexistence jediné úplné fotografie otisku boty z místa činu a skutečnost, že vaflový vzorek běhounu není u podrážek neobvyklý, vyvolává otázky ohledně identifikace.

Vyvrácení dezinformací

Od vydání druhého vydání Bodziakovy knihy v roce 1999 existuje jedna pasáž, kterou lidé chytře vybrali a zapojili se do „překrucování opomenutím“, aby přesvědčili veřejnost, že podrážky U2287 SILGA byly velmi běžné a používalo je v obuvi více než 20 společností.

Je důležité pochopit skutečná fakta a souvislosti, které ti, kdo šíří své dezinformace, opomíjejí:

Podrážka SILGA značky Slug

Na stranách 445-446 Bodziak skutečně píše, že existovalo „přibližně 20 obuvnických společností, které vyráběly boty s těmito podrážkami“ a „S jednou výjimkou byly všechny podrážky LORD prodány jiným italským výrobcům obuvi, kteří je používali k výrobě a prodeji obuvi výhradně v Itálii. Výjimkou byla jedna společnost v Irsku; ta však rovněž oznámila, že nevyvážela žádnou obuv s touto podrážkou Silga do USA.“

Bruno Magli vyráběl modely Lorenzo a Lyon s podešví U2887 SILGA ve velikostech 12 a 13 téměř výhradně pro prodej ve Spojených státech (protože velikosti 12 a 13 (USA) byly v 90. letech v Evropě velmi neobvyklé).

Jak neobvyklé byly v Evropě v 90. letech? Na stélkách, které Bruno Magli používal pro výrobu velikosti 46, bylo vytištěno „12“ (Vedle vytištěné americké velikosti 12 a napsané ručně červeným značkovacím perem byl evropský ekvivalent velikosti „46“), zatímco na stélkách pro velikosti 45 a nižší byly vytištěny evropské velikosti.

Mějte na paměti, že tyto boty se prodávaly v roce 1991 a na začátku roku 1992, což bylo několik let před tím, než internet umožnil náš současný globální digitální trh.

Dnes si každý z nás může pomocí telefonu objednat boty od neznámého výrobce kdekoli na planetě, pokud má tento výrobce webové stránky nebo prodává své boty na stránkách jako Amazon.

Vytvoření globálního digitálního trhu a výroby na vyžádání způsobilo, že mnoho společností přizpůsobilo svou nabídku globálnímu zákazníkovi a nesoustředilo se zcela na místní nebo regionální zákaznickou základnu.

Z cca 20 obuvnických společností, které ve svých botách používaly podrážky U2887 SILGA, prodávaly tyto společnosti až na jednu výjimku svou obuv výhradně v Itálii. Touto výjimkou je jeden irský výrobce obuvi, který používal podešve U2887 SILGA Soles a prodával obuv výhradně v Irsku.

Nedávno jsem se zvláštního agenta Bodziaka zeptal, zda některá z 20 společností, které používaly podešve U2887 SILGA, nabízela tyto boty ve velikostech 12 nebo 13 (USA)/46 nebo 47 (Evropa). Pan Bodziak byl tak laskav, že prošel své záznamy a informoval mě, že pouze společnost Bruno Magli objednávala podešve U2887 SILGA ve velikostech 12 nebo 13 (USA)/46 nebo 47 (Evropa); žádná z dalších 20 společností, které tyto podešve používaly, si je v těchto velikostech nikdy neobjednala.

Zástupce společnosti SILGA v USA potvrdil, že žádná jiná obuv se v USA nikdy neprodávala. s podrážkami U2887, kromě stylů Bruno Magli Lyon a Lorenzo.

Jak vidíte, je sice faktem, že 20 společností kromě Bruno Magli vyrábělo boty s podrážkami SILGA U2887, nicméně když toto sdělují ti jedinci, kteří šíří nehorázné konspirační teorie, skutečná fakta a souvislosti, o které jsme se podělili v tomto článku, vynechávají. Každý, kdo se ve své zoufalé snaze přesvědčit veřejnost (co nejvíce zavádějícím způsobem), že podrážky U2287 SILGA byly velmi rozšířené a používalo je více než 20 společností, dopustil nebo se nadále dopouští „zkreslování opomenutím“, je jednoduše nedůvěryhodný.

Koupil si O. J. nebo Nicole Simpsonová boty Bruno Magli Lorenzo?

Speciální agent Bodziak vypověděl, že v roce 1991 a počátkem roku 1992 bylo ve Spojených státech 40 obchodů, které prodávaly boty Bruno Magli Lorenzo.

FBI provedla důkladné šetření ve všech 40 obchodech v naději, že se jí podaří spojit pana nebo paní Simpsonovou s nákupem bot Bruno Magli Lorenzo velikosti 12. Při vyšetřování FBI se nepodařilo spojit pana nebo paní Simpsonovou s těmito botami.

Pan Simpson pravidelně nakupoval boty v jednom z obchodů, kde se prodávaly boty Bruno Magli Lorenzo: Bloomingdale’s na 59. ulici v New Yorku. Sam Poser byl asistentem nákupčího pánské obuvi v Bloomingdale’s a často pomáhal panu Simpsonovi s nákupem obuvi.

Sam Poser, Bloomingdale’s

Při výpovědi pro obžalobu dne 20. června 1995 pan Poser uvedl, že v zimě roku 1991 pan Simpson „přišel, chystal se vysílat zápas Bills v Buffalu a potřeboval boty, které by si obul na zápas Bills, a já si vzpomínám, že jsem mu je prodal – pomáhal jsem mu při prodeji, prodal jsem mu je“.

F Lee Bailey

Při křížovém výslechu Simpsonova právního zástupce F. Lee Baileyho pan Poser uvedl, že vyšetřovateli losangeleské policie řekl, že „si nevzpomínám, že bych panu Simpsonovi prodal botu Lorenzo. Také jsem řekl, že pro použití v Buffalu bych panu Simpsonovi boty Lorenzo pravděpodobně neprodal vzhledem ke klimatickým podmínkám, které tam byly.“

Když hovořil o botách Bruno Magli model Lorenzo, pan Bailey se zeptal: „V břečce, sněhu a blátě by si nevedly dobře, že?“ Pan Poser odpověděl: „Ne. Pan Poser odpověděl: „Správně.“

  • Otevřít

.

Existuje důležitý důvod, proč by si model Bruno Magli Lorenzo nevedl dobře v břečce, sněhu, blátě nebo dešti: Boty byly semišové. Jak každý ví, semiš se ničí deštěm, sněhem, břečkou nebo blátem.

Seinfeld věděl, že déšť ničí semiš.

Při prověřování účtenek z obchodu Bloomingdale’s a dalších finančních záznamů navíc orgány činné v trestním řízení nedokázaly spojit pana nebo paní Simpsonovou s nákupem bot Bruno Magli Lorenzo.

Při forenzním zkoumání kreditních karet a bankovních záznamů manželů Simpsonových se navíc nepodařilo zjistit, že by se jednalo o nákup bot Bruno Magli Lorenzo.

Poznámka: V rozhovoru pro Footwear News v roce 2016 Sam Poser změnil svou výpověď. Buď se dopustil křivé přísahy v roce 1995, nebo lže v roce 2016 – posuďte sami.

Fotografie: Buffalo Trio

Bufalské trio

Bufalské trio jsou tři fotografové z Buffala ve státě New York, kteří mají na svědomí fotografie pana Posera. Simpsona údajně pořízené 26. září 1993 před zápasem Buffalo Bills – Miami Dolphins.

Rob McElroy

Pánem uprostřed trojice je Rob McElroy. Rob McElroy nepořídil 26. září 1993 žádné fotografie pana Simpsona; byl to spíše fotograf na volné noze, který sloužil jako agent fotografů, kteří toho dne pořídili fotografie pana Simpsona: Harry Scull Jr. a EJ Flammer.

V dubnu 1996 Harry Scull junior souhlasil s tím, že Rob McElroy bude jeho agentem, přestože nikdy nikomu nepůsobil jako agent. Krátce poté, co se stal Scullovým agentem, prodal Rob McElroy Scullovu fotografii pana Simpsona, který měl údajně na sobě tzv. vražedné boty, časopisu National Enquirer za téměř 20 000 dolarů. Bez vědomí Harryho Sculla si však Pat McElroy ponechal 17 000 dolarů a Scullovi dal pouze 2 500 dolarů.

Když „EJ Flammer“ koncem prosince 1996 „našel“ své fotografie pana Simpsona, souhlasil také s tím, aby se Rob McElroy stal jeho agentem.

Znovu, přinejmenším podivná volba.

Mimochodem, navzdory nečekanému finančnímu zisku, který získal prodejem Flammerových a Scullových fotografií, pokud je nám známo, McElroy od té doby nikomu jako agent nesloužil.

Harry Scull

V červenci 1996 Harry Scull ml. vypověděl, že byl zaměstnán jako černobílý tiskař, fotograf a fotoasistent ve společnosti Photo Tech Studios. V současné době se na domovské stránce webových stránek této buffalské společnosti uvádí: „Máme naprosté pochopení pro manipulaci s obrazem.“

National Enquirer 23. dubna 1996

Na začátku roku 1996 si Scull uvědomil, že má k dispozici fotografii Mr. Simpsona, jak kráčí přes koncovou zónu stadionu Rich Stadium v botách, které se podobaly botám Bruno Magli Lorenzo.

Dvacet let po výpovědi pod přísahou se Harry Scull junior podělil o příběh toho, co se skutečně stalo, v článku, který napsal pro Buffalo News v červnu 2016. Nejvýznamnější je Scullovo odhalení, že s tím, že fotografie skončila v National Enquirer, nemá nic společného.

Harry Scull píše:

Po skončení trestního řízení se mě jeden přítel zeptal, zda by se mohl na mé snímky dále podívat. Najednou se mé snímky objevily v National Enquirer. Fotograf se zachoval neprofesionálně a prodal ty věci Enquireru bez mého vědomí, lhal mi o částce, kterou na snímku vydělal, a postavil mě do špatného světla, když jsem musel sedět u výpovědi v Buffalu a obhajovat pravost toho snímku.

Mírně řečeno velmi zajímavé….

  • Otevřít

.

EJ Flammer

Posledním členem trojice je EJ Flammer.

V roce 1993 byl otec EJ Flammera prezidentem Buffalo Bills booster clubu a EJ působil jako fotoeditor klubového zpravodaje.

EJ Flammer sledoval v roce 1995 trestní proces s panem Simpsonem a byl také přítelem nebo známým Harryho Sculla mladšího.

Fotografie pana Simpsona pořízená Harrym Scullem dosáhla v Buffalu významného zpravodajského ohlasu po celý rok 1996 – od dubna do prosince.

Datum a místo pořízení Scullovy fotografie byly dobře známé – jednalo se o stejný zápas, kdy EJ Flammer pořídil fotografie pana Simpsona pro zpravodaj klubu Buffalo Bills Booster.

Při výpovědi v lednu 1997 EJ Flammer tvrdil, že o všech těchto věcech vůbec nevěděl. Pod přísahou vypověděl, že to byla jen náhoda, že 27. prosince 1996 objevil svých 30 fotografií pana Simpsona.

  • Otevřít

.

O.J. Simpson: Simpsonové: skutečnost, nebo fikce? Epizoda 10: It’s Gotta Be The Shoes

Doufáme, že se vám bude podzimní finále sezóny seriálu O. J. Simpson „It’s Gotta Be The Shoes“ líbit: Fact or Fiction?

Další materiály, na které se v této epizodě odkazuje:

  • Forenzní techniky podléhají lidským předsudkům – Washington Post – 17. dubna 2012
  • Zpráva Národní akademie věd z roku 2009 Strengthening Forensic Science in the United States
  • Zpráva Rady poradců prezidenta pro vědu a technologie (PCAST)2016 – Forensic Science in Criminal Courts: Zajištění vědecké platnosti metod porovnávání znaků.

Sledujte stránky OJSimpson.co a také naše kanály YouTube a Vimeo, kde se objeví další díly seriálu O. J. Simpson:

Zvláštní poděkování patří Michaelu Griffithovi za zdrojové materiály, které poskytl k použití v této epizodě.

Předchozí epizody seriálu O.J. Simpson: Fakta nebo fikce?:

Epizoda 1: Stínová postava

Epizoda 2: Tři rány

Epizoda 3: Recitál

Epizoda 4: Uříznutý prst

Epizoda 5: Mark Fuhrman & Verdikt porotců

Epizoda 6: Očitý svědek vraždy?

Epizoda 7: Zbavil se OJ vražedného nože v Chicagu?

Epizoda 8: Odhodil OJ usvědčující důkazy do popelnice na letišti v Los Angeles?

Epizoda 9: Fakta nebo Fuhrman?

Mohlo by se vám také líbit:

  • O.J.: Veritas. Fuhrmanovy nahrávky.
  • 13. června 1994: Výslech O.J. Simpsona losangeleskou policií
  • Neuvěřitelný, nevyřčený pravdivý příběh Jestli jsem to udělal já & Nadace Rona Goldmana

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.