Jak odstranit kokosové maso, aniž byste přišli o rozum
Jedním z vrcholů naší loňské listopadové návštěvy Maui byla prohlídka tropických plantáží. Dozvěděli jsme se o mnoha lahodných druzích ovoce a květin, které se na ostrově pěstují; vidět ananasy, mango, avokádo, banány a mnoho dalších v jejich přirozeném prostředí bylo fascinující a odpoledne jsme si náramně užili.
Jeden z momentů, který nám vyrazil dech, nastal, když naše průvodkyně zastavila tramvaj, aby mohla předvést, jak se rozbíjí kokosový ořech. Mimochodem, kokosové ořechy naprosto miluji, ale nemám ráda všechny ty kroky spojené s jejich rozbíjením. Dokážu radostně zapíchnout špejli do očí a vylít z nich vodu a energicky bušit do důlku kolem středu, dokud kokos nepraskne na dvě poloviny. Jakmile se však začnu snažit dostat maso ven ostrým nožem, moje dobrá nálada je pryč. Je to frustrující úkol plný nebezpečí, jako ostatně všechno, co zahrnuje nůž a tvrdohlavý předmět. Škrabu snad celou věčnost, celou dobu se vyhýbám zranění a nakonec skončím s miskou plnou žalostně vypadajících kousků kokosového masa a přísahám, že už to nikdy neudělám. (Většina z nás nejsou ostrované se šílenými dovednostmi s nožem.)
Toho slunečného dne na Maui jsem se však dozvěděla něco, co otřáslo mým světem. Naše průvodkyně ten kokosový ořech rozlomila, až byl na dvě půlky, a pak řekla: „Jedna rada pro kokosové ořechy, které si koupíte na pevnině v obchodě s potravinami: půlky přes noc zmrazte. Pomůže to oddělit maso od skořápky.“
CO? Že by to byla pravda?“
Včera jsem to konečně vyzkoušela a ano, opravdu je to pravda! Zmrazila jsem půlky kokosu ve velkém sáčku na zip asi na dvanáct hodin. Když jsem byla připravená, vytáhla jsem je z mrazáku a nechala je asi 45 minut ležet na lince. Pak jsem vzala nůž na máslo, lehce jím vklouzla mezi maso a skořápku, vytáhla uspokojivě velké kousky kokosového masa a spokojeně si přitom broukala. Vyčištění obou půlek trvalo jen asi deset minut a pak už jsem jen musela oholit tenkou hnědou slupku z masa. Zvládla jsem to nožem na máslo, ale příště zkusím škrabku na zeleninu, která mě včera v tu chvíli nenapadla.
Tato znalost mi změnila život, a jak jsem zjistila, když jsem to včera napsala na Facebook, je spousta lidí, kteří o tom také neměli tušení. Tento příspěvek oficiálně slouží jako oznámení pro veřejnost a je zřejmě druhým ze série, kterou jsem nechtěně vytvořila o tom, jak rozkládat a odstraňovat vnitřnosti z ovoce: mé rady pro plácání granátových jablek najdete zde. Příště? Nemám tušení… ale zůstaňte naladěni!