Jak se naučit umění odpoutat se ve 4 krocích.
Mnoho lidí si začalo uvědomovat škody, které může nadměrná připoutanost napáchat.
Většina z nás chápe, že odpoutání hraje nezbytnou roli při budování zdravého a harmonického vztahu k sobě samému i k druhým. Slova se však snáze řeknou, než udělají. Toužíme po odpoutání, ale možná se nám nedaří najít správný způsob, jak ho praktikovat.
Často máme představu o tom, jak se odpoutat, ale odkládáme ji, protože se obáváme, že se staneme odtažitými nebo apatickými.
Jak vždy vysvětluji, odpoutání neznamená stažení se. Znamená to prostě vidět věci z jiné perspektivy a přitom zůstat plně zapojený. Jde o to, abychom se zbavili potřeby objektu připoutanosti. Stále tomu dáváme všechno, ale bez toho, abychom byli zapleteni do strachu a úzkosti.
V důsledku toho odpoutání znamená větší zapojení, ale bez připoutání k výsledku. Je to jako vystoupit z toho, kým jsme, a vidět věci objektivně, bez ponoření ega.
Jak již bylo řečeno, existují čtyři základní pojmy, které můžeme praktikovat, abychom se vnitřně odpoutali, a přesto zůstali angažovaní. S trpělivostí a ochotou se můžeme zbavit připoutanosti k čemukoli, co nás drží v pasti – ať už je to člověk, předmět, myšlenka nebo situace.
1. Vymezení pojmu „oddělenost Prozkoumejte důvody své připoutanosti.
Často nedokážeme odhalit počátek připoutanosti. Proto může být náročné zkoumat důvody naší náklonnosti, protože jsme přehlédli její počáteční bod. Přesto, pozorujeme-li předmět své připoutanosti a pozorujeme-li svou mysl, můžeme rozeznat kořeny lpění.
Co je na našem předmětu připoutanosti tak žádoucí? Jsme-li připoutáni k nějaké osobě, co nám tato osoba dává, čím je jedinečná? Co je na nich takového, že se bojíme, že je ztratíme? Nebo snad v nás něco chybí? Pokud jsme připoutáni k nějaké situaci nebo myšlence, proč se jí nedokážeme zbavit? Dává nám určitou identitu, kterou se bojíme ztratit? Považujeme se bez ní za nic?“
Uvědomění si důvodů naší potřebnosti je prvním krokem k odstranění větší části naší připoutanosti. Nestane se to přes noc – může to trvat dny nebo týdny. Nicméně jakmile se nám to podaří, můžeme začít problém řešit.
2. Pozorujte své utrpení.
Silná připoutanost plodí utrpení. Možná si to nechceme přiznat nebo tvrdíme, že naše připoutanost nás nečiní nešťastnými, ale může to být další trik ega, protože ego se bojí zničení. Všichni si však v hloubi duše přejeme osvobodit se od svých předmětů připoutanosti. Odstupte tedy a podívejte se na sebe objektivně. Když rozeznáme utrpení, které pramení z připoutanosti, vyřešíme druhou část problému.
Jak se ocitnete kolem svého objektu připoutanosti? Stáváte se náchylnými nebo potřebnými? Pomalu se u vás rozvíjí strach ze ztráty této osoby, předmětu nebo myšlenky? Všímejte si, jak váš objekt připoutanosti zaměstnává vaši mysl, a pozorujte úzkost, kterou vyvolává.
Jste-li připoutáni k nějaké osobě, pozorujte sami sebe – jak nemůžete v noci spát, když není nablízku, nebo jak na ní lpíte, když cítíte, že se vám vzdaluje. Jste-li připoutáni k nějaké myšlence, všimněte si, jak se začínáte bránit, když jí někdo oponuje.
3. Přijměte pomíjivost.
Řešení větší části připoutanosti spočívá v pochopení nestálosti. Když se připoutáme, začneme se bát změny. Změna je normálním aspektem života. Lidé se vyvíjejí, a proto se mění i situace. Pozorujte přírodu a pochopíte, o jakém růstu mluvím.
Jsme-li k někomu připoutáni, jsme v podstatě připoutáni k obrazu, který o něm máme ve své mysli. Když se mění nebo vyvíjejí, bojujeme, abychom si obraz, který o nich máme, udrželi. My sami se také měníme každým dnem, proto se mohou měnit i naše představy a přesvědčení. Často se stává, že se připoutáme k určitým dogmatům a odmítáme je opustit – i když cítíme, že nám již neslouží.
Pochopení nestálosti nám pomáhá zbavit se připoutanosti ke známým představám. Když pochopíme, že vše se musí rozplynout (včetně lidí, k nimž jsme připoutáni), automaticky se odpoutáme. Místo abychom na ně tlačili nebo je nutili, aby se neměnili, oceníme jejich přítomnost a to, kým jsou, a vyhneme se tomu, abychom je považovali za samozřejmost.
4. Zaměřte se na sebe.
Když jsme připoutáni, naše myšlenky a emoce se zaměřují výhradně na objekt naší připoutanosti. Odevzdáváme jim svou moc. Díváme se na ně jako na něco, co potřebujeme, abychom mohli usilovat nebo se stát šťastnými.
Chceme-li se zdravě odpoutat, měli bychom přenést pozornost z objektu připoutání na sebe. Můžeme se věnovat činnostem a dělat věci, které posilují vztah k sobě samým.
Když se staneme sami sobě největším přítelem, vztah, který máme k druhým a k vesmíru, vzkvétá. Místo abychom očekávali, že lidé zaplní naše chybějící prázdná místa, zaplníme je sami a pak se s nimi podělíme o svou úplnost. Přestaneme je potřebovat a začneme si vybírat, že je budeme chtít.