Kde má být svatostánek?
Katechismus katolické církve i Kodex kanonického práva z roku 1983, stejně jako stálá tradice církve, potvrzují, že eucharistie je „zdrojem a vrcholem křesťanského života“ a „všechny skutky apoštolátu jsou spojeny s eucharistií a jsou k ní zaměřeny“. V souladu s tím nás církevní předpisy týkající se svaté Eucharistie vyzývají, abychom Nejsvětější svátost chovali v nejvyšší úctě a věnovali jí největší péči. Přehled dokumentů upravujících svatostánek poskytuje následující:
Kodex kanonického práva (1983): „Tabernákl, v němž se uchovává požehnaná Eucharistie, má být umístěn na význačném místě v kostele nebo v oratoři, na místě, které je nápadné, vhodně vyzdobené a napomáhá modlitbě.“
„Tabernákl, v němž se obvykle uchovává požehnaná Eucharistie, má být nepohyblivý, zhotovený z pevného a neprůhledného materiálu a uzamčený tak, aby poskytoval co největší bezpečnost proti jakémukoli nebezpečí profanace. …
„Osoba odpovědná za kostel nebo oratoř má dbát na to, aby klíč od svatostánku, v němž je vyhrazena požehnaná eucharistie, byl maximálně bezpečný.“ (kán. 938)
Všeobecná instrukce Římského misálu: „V souladu se strukturou každého kostela a legitimními místními zvyklostmi má být Nejsvětější svátost uchovávána ve svatostánku v části kostela, která je skutečně vznešená, nápadná, viditelná, důstojně vyzdobená a vhodná k modlitbě.“
„Svatostánek má být obvykle jediný, má být neodnímatelný, zhotovený z pevného a nedotknutelného materiálu, který není průhledný, a má být uzamčen tak, aby se co nejvíce zabránilo nebezpečí profanace. Kromě toho je vhodné, aby před uvedením do liturgického užívání byl svatostánek požehnán podle obřadu popsaného v Římském ritu.
„Jako znamení je vhodnější, aby na oltáři, na kterém se slaví mše, nebyl svatostánek, v němž je uchovávána Nejsvětější eucharistie. Proto je vhodnější, aby byl svatostánek umístěn podle úsudku diecézního biskupa:
„a) buď ve svatostánku, mimo oltář, na němž se slaví, ve vhodné formě a na vhodném místě, což nevylučuje, aby byl umístěn na starém oltáři, který se již ke slavení nepoužívá (srov. č. 303);
„b) nebo i v nějaké kapli vhodné pro soukromou adoraci a modlitbu věřících, která je organicky spojena s kostelem a je věřícími křesťany snadno postřehnutelná“ (č. 314-315).
Redemptionis Sacramentum (instrukce Vatikánu z roku 2004): „Nejsvětější svátost má být uchovávána ve svatostánku v takové části kostela, která je vznešená, nápadná, snadno viditelná a důstojně vyzdobená a navíc „vhodná k modlitbě“ z důvodu klidu místa, dostupného prostoru před svatostánkem a také zásoby lavic nebo sedadel a klekaček. Kromě toho je třeba pečlivě dbát všech předpisů liturgických knih a právních norem, zejména pokud jde o zamezení nebezpečí profanace.“ (č. 130)
Shrnem, jak bylo uvedeno výše, se v souvislosti s vyhrazením Nejsvětější svátosti ve svatostánku opakují tři témata: viditelnost, bezpečnost a krása. To jsou výzvy – a příležitosti -, kterým musí čelit jak architekt, tak liturgista při navrhování jakéhokoli posvátného prostoru pro katolickou liturgii.
Rev. Francis Hoffman, J.C.D., je výkonným ředitelem společnosti Relevant Radio. Sledujte ho na jeho facebookové stránce „Otec Rocky.“