Kdo jsou dnešní černošští vůdci Ameriky?
ATLANTA – Padesát dva let po smrti Dr. Martina Luthera Kinga ml. a téměř čtyři roky po zvolení prvního amerického černošského prezidenta, kdo jsou dnešní černošští vůdci – a jaké výzvy stojí před černošskou Amerikou?
„Církev se stala více sekulární a myslím, že zejména černošská církev, jak se nám dařilo, upustila od aktivismu,“ říká pastor Lee Jenkins.
Jenkins vyrůstal v přesvědčení, že černošské církve měly během hnutí za občanská práva vedoucí úlohu. Právě církev vytvořila vůdce, jako byl Dr. King a další členové hnutí.
„Stejný typ oběti potřebujeme i dnes,“ řekl.
Jenkins tuto oběť přinesl. Opustil úspěšnou kariéru investičního poradce, aby odpověděl na vyšší povolání a stal se hlavním pastorem v kostele Eagles Nest Church v Alpharettě.
„Chtěl jsem jen více ovlivnit, opět, rodiny a lidi,“ řekl.
Chtěl také ovlivnit rasové vztahy.
„Nemám pocit, že jsme na tom dobře,“ řekl. „Jen to vypadá trochu jinak, ale stále je před námi spousta práce.“
Před několika lety se Jenkins vrhl do této práce s novou myšlenkou nazvanou konverzační hnutí. Jde o společné úsilí jeho církve, v níž převažují černoši, a Roswell Community, v níž převažují běloši.
„Takže jsme se v těchto malých skupinách snažili personalizovat všechny naše zkušenosti, což pak vede k rasové jednotě a porozumění,“ řekl Jenkins.
Doktorka Bernice Kingová říká, že každá generace musí být součástí boje za svobodu.
„Protože pokud ne, ztrácíme půdu pod nohama,“ řekla.
A pro ni ztráta půdy pod nohama nepřichází v úvahu. Jako generální ředitelka Kingova centra pokračuje v úsilí svého otce o rovnoprávnost. Jedním z největších problémů dneška je podle ní rozdíl v bohatství mezi rasami.
„Pokud existuje nějaká nerovnost nebo nějaký nedostatek, který člověk má, bohatství ho může dostat do pozice, kdy ho může překonat,“ řekla.
Kingová řekla, že překonání rozdílů a dalších rasových výzev naší doby nevyžaduje jen jednoho významného vůdce, jako je její otec.
„Myslím, že je to méně o konkrétní osobě a více o kolektivu, jak se posuneme vpřed,“ řekla.
Mimochodem, od roku 2018 se Stacey Abramsová stala politickým miláčkem demokratů a měla blízko ke kandidatuře na guvernérku státu Georgia. Abramsová guvernérovi Brianu Kempovi nikdy neustoupila. Místo toho její hlas zesílil a jako jeden z hlavních důvodů prohry označila potlačování voličů.
„V 60. letech minulého století to dokazovaly zákony Jima Crowa, které vám fyzicky bránily volit – obušky, hadice, psi,“ řekla Abramsová. „Ale to, jak to vypadá dnes, jsou administrativní pravidla.“
Pro nápravu tohoto problému vytvořila skupinu na podporu volebních práv Fair Fight Action.
„Nebezpečí je vlastní každému, kdo upírá demokracii oprávněnému občanovi,“ řekla. „Protože když rozbíjíme mechanismus demokracie, nerozbíjíme ho jen pro ty, kteří se nám nelíbí, ale pro všechny.“
Abramsová byla jmenována lídrem Demokratické strany – dokonce se o ní mluví jako o možné viceprezidentské kandidátce toho, kdo se stane demokratickým prezidentským kandidátem.
„Jako černoška, jako barevná žena, jako barevný člověk a jako žena si myslím, že je naprosto mou povinností se tomu nevyhýbat,“ řekla.
A Abramsová si uvědomila důležitost svého zviditelnění.
„Na jedné budově je nástěnná malba s mým obličejem a je blízko místa, kam chodí moje neteře do školky,“ řekla Abramsová. „Vědět, že moje čtyřletá neteř se každý den dívá nahoru a nevidí jen můj obličej, ale vidí svůj potenciál a věří, že je to možné – a o tom je černošská historie.“
Pro Abramsovou se její místo v černošské historii stále píše. S jistotou věří, že se jednoho dne stane prezidentkou Spojených států.
„Jsme součástí národa, který si dal za úkol pomáhat pozvednout každého,“ řekla Abramsová. „A my nemůžeme zůstat pozadu.“
.