Marsha P. Johnsonová, černoška a transsexuálka, byla ústřední postavou hnutí za osvobození gayů
(CNN) Marsha P. Johnsonová stála téměř 25 let v centru hnutí za osvobození gayů v New Yorku. Práva LGBTQ však nebyla její jedinou záležitostí.
Stála v první linii protestů proti utlačovatelskému policejnímu režimu. Pomáhala založit jeden z prvních bezpečných prostorů v zemi pro transgenderovou mládež a mládež bez domova. A neúnavně se zasazovala za sexuální pracovníky, vězně a lidi s HIV/AIDS.
To vše v elegantních šatech a květinových čelenkách a vyzbrojená, jak říkají lidé, kteří ji znali, zářivým úsměvem.
„Nikdo, z Nowheresville“ – jak sama sebe popsala v rozhovoru v roce 1992 – se přestěhovala do New Yorku z rodného města Elizabeth v New Jersey jen s 15 dolary v kapse.
V té době přijala jméno Marsha P. Johnsonová. To „P“, jak říkala lidem, znamenalo „Nevšímej si toho“.
„Marsha na mě pořád mluvila a říkala mi: ‚Nenech si od nikoho říkat, co máš dělat, buď tím, kým chceš být,'“ vzpomínal její synovec Al Michaels.
Marsha P. Johnson Johnsonová se živila jako drag performerka a sexuální pracovnice; často byla bezdomovkyní a žila s duševní nemocí. Její tělo bylo nalezeno v řece Hudson v roce 1992 a okolnosti její smrti zůstávají nejasné. Newyorská policie smrt označila za sebevraždu a nevyšetřovala ji.
Je připomínána jako jedna z nejvýznamnějších aktivistek za práva transsexuálů, ačkoli termín „transgender“ se za jejího života běžně nepoužíval. Johnsonová se označovala za „transvestitu“, homosexuála a drag queen a používala zájmena ona/ona.
„Byla to největší přeživší,“ řekla Elle Hearnsová, aktivistka za lidská práva, která vytvořila institut nesoucí Johnsonové jméno.
„Nemyslím si, že Marsha po sobě zanechala něco jiného než svolení, abychom byli všichni svobodní.“
„Měli jsme dost policejního obtěžování“
Johnsonová hrála klíčovou roli v povstání, které začalo 28. června 1969 v baru Stonewall Inn v newyorské Greenwich Village poté, co policie provedla razii v gay baru a návštěvníci se bránili. V následujících šesti dnech následovaly protesty.
„Převraceli jsme … auta a křičeli uprostřed ulice, protože jsme byli tak naštvaní, že ten podnik zavřeli,“ řekl Johnson historikovi Ericu Marcusovi v rozhovoru z roku 1989, který byl nyní zpracován do epizody podcastu „Making Gay History“.
„Prostě jsme říkali ‚už žádnou policejní brutalitu‘ a ‚už jsme měli dost policejního obtěžování ve Village a na dalších místech'“.
První výročí protestů bylo podnětem k uspořádání prvního průvodu hrdosti homosexuálů v roce 1970.
Johnsonová spolu se svou dobrou přítelkyní Sylvií Riverou vyšla ze střetů jako vůdci rodícího se hnutí za osvobození homosexuálů.
Pomohly založit skupinu Street Transvestite Action Revolutionaries (STAR), která nabízela bydlení mladým lidem bez domova a transsexuálům.
Sylvia Rivera (vlevo) a Marsha P. Johnsonová na protestu v New Yorku v roce 1973. Tyto průkopnické aktivistky byly podle newyorské veřejné knihovny znepokojeny nebezpečím, kterému čelí transsexuálové, kteří byli často nuceni k prostituci, aby se uživili.
Podle Globální sítě projektů sexuální práce vytvořily první útulek pro LGBT mládež v Severní Americe a první organizaci ve Spojených státech vedenou barevnými transsexuálkami.
Johnsonová byla až do své smrti také aktivistkou za boj proti AIDS spojenou se skupinou ACT UP.
Boj proti pokračujícímu násilí
Město New York minulý měsíc oznámilo, že postaví památník na počest Johnsonové a Riverové za jejich roli ve Stonewallském povstání a propagaci LGBTQ, bezdomovců a HIV pozitivní mládeže, „zejména mladých barevných lidí, kteří byli marginalizováni širšími snahami o práva LGBTQ“.
Město uvedlo, že půjde o první trvalé veřejné umělecké dílo oceňující transsexuální ženy na světě.
„Transgenderové a nebinární komunity se potýkají s násilnými a diskriminačními útoky po celé zemi,“ uvedl starosta New Yorku Bill de Blasio.
„Tady v New Yorku vysíláme jasný vzkaz: vidíme vás takové, jací jste, oslavujeme vás a budeme vás chránit.“
Podle organizace Human Rights Campaign bylo v roce 2019 násilně zabito nejméně 10 transgender osob a v roce 2018 nejméně 26 osob. Většinou se jednalo o černošské transgender ženy, uvedla organizace.
Nově založený Institut Mashy P. Johnsonové bude pokračovat v některých aktivitách, které Johnsonová započala, a to v obhajobě a organizaci ve prospěch transgender komunity, uvedla Hearnsová, zakladatelka a výkonná ředitelka institutu.
Hearnsová uvedla, že jméno Johnsonové zvolila proto, aby zdůraznila průsečík jejích zkušeností černošské transgenderové ženy.
Marsha P. Johnsonová rozdává letáky na podporu homosexuálních studentů v roce 1970 na Newyorské univerzitě. „Tolik z nás ve světě zná její jméno a je si vědomo obrazu toho, jak vypadala, ale není si nutně vědomo její práce a toho, jak prožívala život jako černoška a prostě jako černoch, který definoval, co znamená gender,“ řekla CNN.
Příští generace budou k Johnsonové vzhlížet jako k „referenci pro svou vlastní identitu, pro svůj vlastní vývoj, pro své vlastní chápání toho, co to znamená mít v sobě autonomii,“ řekla Hearnsová.
„Osvobodila okolí“
Michaels říká, že si bude Johnsonovou pamatovat jako maják naděje pro všechny kolem ní, jako někoho, kdo přivedl domů na svátky přátele i cizince.
„Otevřeli jsme dveře a bylo tam 20 až 25 lidí,“ řekl Michaels. „Lidé, které (Johnson) nikdy neviděl a které prostě posbíral na ulici. (Johnson) nám vždycky říkal … chovejte se k ostatním lidem s úctou, buďte k lidem laskaví.“
Podle jeho slov se zase Johnsonové dostalo vřelého přivítání, kdykoli se vrátila do své staré čtvrti.
„Všichni byli na verandě a říkali: ‚Ahoj Marsho,'“ řekl Michaels. Dokonce i starší lidé, kteří podle něj zpočátku nepřijali Johnsonové odvážný aktivismus, si ji nakonec oblíbili.
„Změnila celou čtvrť,“ říká. „Vlastně tu čtvrť osvobodila.“
Kdyby tu byla dnes, říká, stále by se prosazovala.
„Myslím, že nejdůležitějším poselstvím od ní bylo, nepolevujte, boj ještě neskončil,“ říká. „Chceme 100 % našich práv, která mají všichni ostatní, a dokud toho nedosáhneme, boj bude pokračovat.“
.