Maya
Profile
Většina původních obyvatel Guatemaly je mayského původu. Mayové v Guatemale jsou jedinou domorodou kulturou, která tvoří většinu obyvatel středoamerické republiky. V Guatemale žije 21 různých mayských komunit, které tvoří odhadem 51 % obyvatel země.
Mayové jsou rozptýleni po celé Guatemale, zejména v západní části vysočiny. Nejvíce obyvatel žije ve venkovských departementech severně a západně od Guatemaly, především v Alta Verapaz, Sololá, Totonicapán a Quiché. Mayové žijí také na farmách v jižní oblasti Guatemaly, známé jako Boca Costa.
Stále více Mayů různých sociálních vrstev žije ve všech guatemalských městech, ale také v Belize, Hondurasu a zejména v Mexiku.
Mayské skupiny se rozlišují podle jazyka. Nejrozšířenějšími z přibližně 26 domorodých mayských jazyků, kterými se stále mluví, jsou Q’eqchi‘, Cakchiquel, Mam (Mayové), Tzutujil, Achi a Pokoman.
Historické souvislosti
Předkolumbovské
Mayská historie vykazuje silné důkazy o spojení s dávnější civilizací Olméků (Xhi) v jižním Veracruzu v Mexiku.
Fyzické „hranice“ starověké mayské říše zahrnovaly země dnešní Guatemaly, Belize , západní části Hondurasu a Salvadoru a pět mexických států Yucatán, Quintana Roo, Tabasco, Campeche a Chiapas.
Jedna skupina Mayů zvaná Huaxtékové se v dávných dobách oddělila a usadila se mimo tuto geografickou oblast. Existovalo 28 dalších etnických skupin, jejichž názvy odpovídají jejich jazykům. Jsou to Mam, Yucatec, Chorti Itza, Lacandon, Mopan, Chontal, Chol, Cholti, Tzotzil, Tzeltal, Coxoh, Tojolabal, Chuj, Jacaltec, Kanhobal, Mocho, Tuzantec, Aguacateca, Ixil, Quiche, Tzutuhil, Cakchiquel, Uspantec, Achi, Pocomchi, Kekchi a Pocomam.
Starověcí Mayové vyvinuli společnost založenou na zemědělství (kukuřice, fazole a okopaniny), které doplňovala divoká zvěř a ryby lovené v řekách, jezerech a oceánech. Starověká mayská města byla hustě osídlena. Vytvářeli rozsáhlé výrobní a obchodní sítě i chrámy a náboženská centra a rozvíjeli písmo, matematiku a astronomii, což jim umožňovalo sledovat jiné planety a předpovídat zatmění.
Současnost
Při příchodu Španělů v 16. století byla mayská civilizace již v delší přestávce, invaze však vyvolala velmi rychlý úpadek. Došlo k němu vyvlastněním půdy a využíváním Mayů k nuceným pracím na kakaových a indigových plantážích.
Mayští představitelé dnes označují masakry v osmdesátých letech 19. století jako „třetí holocaust“, přičemž dalšími dvěma jsou španělské dobytí a jeho následky a vyvlastnění půdy během liberální revoluce v devatenáctém století. Početná sebeidentifikující se mayská většina zůstává částečně díky schopnosti této skupiny asimilovat kulturní a náboženské vlivy. Částečně je to dáno vnitřní soudržností mayských komunit v jejich přístupu k vnějšímu světu a také významným procesem kulturního odporu, který komunita nadále uplatňuje.
V šedesátých letech 20. století se v Guatemale zvedla sociální hnutí požadující půdu a spravedlivé mzdy na mayské vysočině a na velkých farmách na jižním pobřeží. Příkladem represí, kterým toto hnutí čelilo, bylo vypálení španělského velvyslanectví 31. ledna 1980, když se v něm uchýlila skupina 39 mayských vůdců. To vytvořilo živnou půdu pro nábor do ozbrojeného povstání pod hlavičkou Guatemalské národní revoluční jednotky (URNG).
Reakce státu v podobě protipovstaleckých kampaní generála Ríose Montta a následné militarizace oblasti si vyžádala téměř 200 000 mrtvých, vytvořila přes 200 000 uprchlíků v Mexiku a milion vnitřně vysídlených osob uvnitř země. Tyto akce byly následně komisí pravdy sponzorovanou OSN definovány jako genocidní.
Návrat k civilní vládě vytvořil stát s menší formální diskriminací. Stále však existovala diskriminační legislativa vůči ženám a de facto diskriminace nadále vylučovala mayské komunity z právního, politického, ekonomického a sociálního systému Guatemaly. V mnoha mayských oblastech zanechala militarizace v důsledku ozbrojeného konfliktu armádu jako jedinou viditelnou státní instituci kromě katolické církve.
Smíření
Článek 66 ústavy z roku 1985 uznal existenci mayských skupin a stanovil, že stát bude respektovat jejich práva na používání domorodých jazyků, tradičního oděvu, zvyků a forem společenského uspořádání. Článek 70 vyzýval k přijetí zákona, který by stanovil předpisy týkající se domorodých otázek.
Deset let po zavedení ústavy však nebyl potřebný zákon přijat. Navíc podle stávajícího volebního zákona neměli Mayové možnost se politicky organizovat. Během roku 1992 existovala určitá naděje, že by Kongres mohl ratifikovat Úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 169 týkající se domorodého obyvatelstva, ale řada odkladů a krátkodobý převrat v roce 1993 tento proces ukončily.
Majská kultura byla nadále očerňována národní politickou elitou, která se podílela na jejich masakru. Tam, kde došlo k ústupkům, jako v případě omezeného vládního programu dvojjazyčného vzdělávání, byly tyto ústupky určeny spíše k asimilaci Mayů do hlavního proudu národní kultury, v tomto případě začleněním mayských dětí do stávajícího španělského vzdělávacího systému.
Kulturní rozkvět
Přes míru diskriminace a negativní dopady vnitřního ozbrojeného konfliktu v letech 1985-95 došlo k rozkvětu nového hnutí mayských organizací, jehož součástí byly i místní rozvojové skupiny. Hlavními tématy se staly otázky jako právo na půdu, občanská a kulturní práva, dvojjazyčné vzdělávání a uznání mayských místních orgánů. Kromě toho začaly mayské akademické instituce a výzkumné ústavy shromažďovat a dokumentovat historii mayské civilizace. Klíčovým symbolem domorodého lidového hnutí bylo udělení Nobelovy ceny míru v roce 1992 mayské exulantce Rigobertě Menchú, které celé mayské problematice přineslo větší mezinárodní uznání a určitou místní ochranu před vojenskými represemi.
Tento vývoj donutil všechny strany konfliktu radikálně změnit své vnímání Mayů. Významný krok vpřed byl učiněn v březnu 1995, kdy vláda a guerilly podepsaly dohodu o právech původních obyvatel. To opatrně uvítala Koordinace guatemalských mayských organizací (COPMAGUA), zastřešující organizace mayských organizací, která následně předložila návrhy mírových dohod k projednání Shromáždění občanských sektorů.
Dohoda definovala guatemalský národ jako „multietnický, plurikulturní a multilingvní“, což byla definice, která měla být začleněna do ústavy. Přislíbila zavedení antidiskriminační legislativy a schválení úmluvy MOP č. 169 kongresem.
Dohodla se také na řadě opatření ke zvýšení účasti Mayů ve společnosti, včetně podpory dvojjazyčného vzdělávání na všech úrovních státního vzdělávacího systému; oficiálního používání domorodých jazyků v rámci právního systému sankcionovaného prostřednictvím domorodých organizací právní pomoci; školení dvojjazyčných soudců a tlumočníků a poskytování zvláštních služeb právní ochrany domorodým ženám. Kromě toho byl přijat závazek dodržovat zásadu autonomie obcí prostřednictvím dohody o reformě obecního zákoníku a posílení mayských orgánů.
V roce 1996 Guatemala ratifikovala Úmluvu MOP č. 169 a v květnu 1999 se konalo celostátní referendum o právech domorodého obyvatelstva, které navrhlo změny čtyř bodů ústavy. Objevily se kritiky týkající se zastrašování voličů a otevřeně rasistických kampaní, které mohly ovlivnit výsledek. Návrh o kulturní a jazykové pluralitě byl nakonec zamítnut a získal podporu pouze 43 % voličů, kteří přitom představovali sotva 19 % všech voličů.
Lidská práva, politika a participace
V letech 2002 a 2003 opět došlo k nárůstu výhrůžek smrtí a únosů představitelů lidských práv a práv domorodého obyvatelstva. Týkalo se to zejména aktivistů usilujících o postavení vládních úředníků a vojenských důstojníků před soud kvůli zvěrstvům souvisejícím s občanskou válkou a objevily se i roztroušené zprávy o vraždách představitelů domorodých a lidskoprávních organizací.
Velká část této činnosti byla přičítána reaktivaci skupin spojených s volební kampaní prezidentského kandidáta generála Efraína Ríose Montta, zakladatele strany Guatemalská republikánská fronta (FRG), který byl v letech 1982-83 guatemalským diktátorem, v roce 2003.
Drtivá porážka generála Montta v prezidentských volbách v listopadu 2003 nabídla to, co aktivisté považovali za méně než ideální, ale přesto lepší šanci na stabilizaci a demokracii.
Historické společenské praktiky a nezájem vlády nadále vedou k politickému vyloučení domorodého obyvatelstva, včetně omezeného přístupu do státní služby a vysokých veřejných funkcí.
Ačkoli ústavní zákon umožňuje všeobecné volební právo, volební právo domorodého obyvatelstva je stále omezováno vylučujícími společenskými praktikami. Ty zahrnují zdlouhavé požadavky na registraci voličů, volby naplánované v období sklizně a nedostatečnou dopravu, což slouží k omezení počtu těch, kteří skutečně volí.
Odráží se to také v omezeních týkajících se snahy o zvolení. Národní politické strany omezují volbu svých domorodých členů do rozhodovacích vedoucích funkcí ve vnitrostranické struktuře, čímž je fakticky vylučují z širší politické arény.
Přestože jsou domorodí obyvatelé nedostatečně zastoupeni a vyloučeni z politického života a rozhodování v celé zemi, přestože představují nejméně 40 % obyvatelstva, mají obvykle větší zastoupení v místní samosprávě. Hlavní politické strany a místní orgány nicméně nadále vylučují domorodé obyvatelstvo ze svých struktur a nepodporují jeho požadavky a práva. Jediná existující domorodá politická strana, Winaq, obvykle získává pouze kolem 3,5 % hlasů a má omezené finanční zdroje.
Současné problémy
Sociální a ekonomická práva
Ve skutečnosti se kromě několika nápravných opatření z posledních let a postupného vzniku poněkud tolerantnějšího klimatu stalo jen málo konkrétního, co by zlepšilo osud domorodého obyvatelstva po skončení 36 let trvající občanské války.
Přes dohodu z roku 1996 o podpoře kulturních a sociálních práv původního obyvatelstva svobodnému projevu mayského náboženství, jazyka a dalších faktorů nadále brání nedostatek zdrojů a nedostatek politické vůle k prosazování zákonů a provádění mírových dohod z roku 1996.
Původní obyvatelé Guatemaly mají nadále řadu klíčových stížností. Mezi ně patří ochrana, přerozdělení a přístup k půdě a zlepšení platových a pracovních podmínek. Méně než 1 % zemědělských producentů orientovaných na vývoz stále ovládá 75 % nejlepší půdy, takže domorodé obyvatelstvo je nadále nuceno hledat placenou pracovní sílu prostřednictvím vnitřní a vnější sezónní migrace.
Další přetrvávající problémy zahrnují nedostatečnou ústavní podporu občanských práv a statusu domorodých obyvatel; nalezení a identifikaci domorodých osob zmizelých nebo zemřelých po vnitřním ozbrojeném konfliktu; stíhání válečných zločinů a porušování lidských práv spáchaných během občanské války; právo vyučovat, publikovat a jednat s vládou v domorodých jazycích; méně diskriminační policejní služby; větší politická práva ve vlastních komunitách; přístup ke spravedlnosti, včetně práva na výkon spravedlnosti domorodých obyvatel; a větší účast na rozhodování ústředních orgánů státu.
Právní omezení
Diskriminace pokračuje také v omezování práv domorodých obyvatel v soudních řízeních. Mnoho Mayů je nadále souzeno ve španělštině, přestože tímto jazykem nehovoří. Důvodem je nedostatek dvojjazyčných soudců a/nebo tlumočníků. V praxi je vyškoleno nebo najato příliš málo tlumočníků, v důsledku čehož jsou v některých lokalitách ignorována ustanovení nařizující přítomnost tlumočníka s odpovídající kvalifikací.
Snahy vlády o uznání a stíhání porušování lidských práv, včetně spolupráce s „komisí pravdy“ sponzorovanou OSN, jsou poznamenány obviněními z korupce v soudnictví, o čemž svědčí mírné rozsudky v případech porušování lidských práv. Nicméně zatčení a stíhání bývalého prezidenta Ríose Montta, odpovědného za masové zabíjení původních obyvatel Guatemaly na počátku 80. let 20. století, ačkoli opakovaně bezvýsledné, se zdálo být určitým pokrokem na cestě k dosažení dlouho odkládané spravedlnosti pro oběti občanské války.
V posledních letech došlo k dalším pozitivním změnám pro menšiny a původní obyvatelstvo, pokud jde o řešení základních příčin beztrestnosti v Guatemale. Patří k nim vyšetřování a stíhání řady pachatelů, které bylo výsledkem společného úsilí Mezinárodní komise OSN proti beztrestnosti v Guatemale (CICIG) a úřadu generálního prokurátora. V červnu 2014 byli zatčeni dva bývalí vojáci v případu sexuálních útoků na patnáct mayských žen z kmene Q’eqchi v roce 1982 v Zarcu a krátce poté byli zatčeni tři bývalí policisté v souvislosti s vraždou Myrny Mackové, antropoložky zabývající se právy domorodého obyvatelstva a obhajující je, v roce 1990.
Došlo také k pokroku, pokud jde o odškodnění tisíců domorodých Mayů Achi a jejich rodinných příslušníků, kteří byli buď vysídleni, nebo zmasakrováni kvůli výstavbě přehrady Chixoy v 80. letech 20. století. V návaznosti na zákon přijatý v lednu 2014 Kongresem USA, který Guatemale odepřel finanční pomoc, pokud neprovede odškodnění lidí postižených přehradou, se prezident Otto Pérez Molina veřejně omluvil obětem a podepsal dohodu o provedení plánu odškodnění postižených domorodých komunit. Plán má rozpočet 154 milionů USD a zahrnuje výstavbu obydlí, infrastruktury a dalšího vybavení pro postižené komunity, jakož i restituci pozemků. Tento případ představuje historický precedens pro nápravu porušování práv původních obyvatel v uplynulých desetiletích i probíhajících pozemkových konfliktů. V srpnu 2014 navíc místní soud v Sipicapě rozhodl, že těžební povolení a činnosti jsou nezákonné, pokud místní komunity nedostaly informace a nebyly konzultovány. Toto rozhodnutí vytvořilo právní precedens pro domorodá hnutí prosazující svá práva na půdu.
Kulturní omezení
V současné době neexistuje žádné oficiální uznání mayské kultury jako takové. Pojem „mayský lid“, posvěcený dohodou z roku 1995, se ve venkovských komunitách stále běžně nepoužívá, nicméně v článcích 42, 58 a 62 ústavy je na to určitá zmínka.
Mnoho domorodých obyvatel považuje vládní využívání posvátných území (tzv. „mayských ruin“) jako výnosných turistických cílů za urážku jejich duchovních práv. Domorodí Guatemalci nemají na tato posvátná místa volný přístup a neexistuje žádná vládní politika, která by zaručovala dlouhodobé zachování nebo ochranu obřadních míst jako archeologických rezervací.
Přestože existuje legislativa chránící oděv domorodých obyvatel ve státních i soukromých školách, jednotliví představitelé škol mají právo prosazovat vlastní specifické nemajské oděvní předpisy. Tradičně oděné mayské ženy, bez ohledu na výši příjmu, navíc stále čelí diskriminaci ve všech sférách společenského života.
Přetrvává také odpor proti povinné dvojjazyčné výuce, který projevují učitelé v některých domorodých oblastech. To znamená, že i děti žijící v obcích s hustě domorodým obyvatelstvem jsou stále vyučovány ve španělštině.
Očekává se, že rostoucí počet domorodých odborníků střední úrovně, jako jsou učitelé, zdravotní sestry, pracovníci nevládních organizací a technický personál v různých oborech, a stále rostoucí počet vysokoškolských studentů začne mít stále větší vliv na dosažení práv domorodého obyvatelstva.
Kontrola zdrojů
Jedním z hlavních přetrvávajících problémů, které se dotýkají mayských komunit, je rostoucí aktivita těžebního průmyslu.
Podle organizace Rights Action, nevládní organizace se sídlem v USA, která podporuje snahy domorodých obyvatel o rekultivaci půdy, protestující v mayské vesnici Q’eqchi‘ Chichipate, která se nachází na vrcholu velkého naleziště niklu, tvrdí, že těžební společnost se podílela na násilném vystěhování domorodých obyvatel za účelem zahájení výstavby dolu. Domorodé komunity i ochránci životního prostředí se rovněž obávají poškození a znečištění vodních zdrojů v důsledku využívání vody z nedalekého jezera Izabal k chlazení pecí na tavení niklu rychlostí 200 litrů za sekundu. Střety během protestu v květnu 2017 si vyžádaly jednoho mrtvého a šest zraněných; řemeslní rybáři tvrdí, že zpracování niklu kontaminuje místní rybolov.
Model těžebního průmyslu prosazovaný guatemalskou vládou a výstavba rozsáhlých rozvojových projektů na území domorodých obyvatel bez souhlasu komunit je zdrojem neustálých sporů s hnutími odporu. Tyto konflikty zhoršuje skutečnost, že stávající právní mechanismy, které mají k dispozici domorodé komunity usilující o obranu svých práv na půdu a na svobodný, předchozí a informovaný souhlas, nejsou pro tento účel účinnými nástroji. Domorodí zemědělci jsou také zapojeni do rostoucích konfliktů o vlastnictví své půdy. V roce 2013 ministerstvo pro agrární otázky uvedlo, že téměř 60 % stěžovatelů pozemkových konfliktů byli domorodí zemědělci.
Odpor komunit vedl také ke kriminalizaci respektovaných domorodých starších. V roce 2016 zatkla policie v komunitě San Pablo v departementu San Marcos skupinu 11 mayských aktivistů Mam; mezi nimi byl i přední rodový autorita Tata Oscar Sánchez Morales. Protestovali proti stavbě vodní elektrárny Hidrosalá, která byla podle nich povolena bez souhlasu jejich komunity. Oscar Sánchez byl po dvou měsících zadržování propuštěn do domácího vězení; jeho zadržení vyvolalo mezinárodní protesty. Místní aktivisté informovali, že na staršího bylo vydáno přibližně 50 zatykačů, což v komunitě vytvořilo atmosféru strachu.
Migrace
Dlouhá občanská válka v Guatemale, probíhající konflikty spojené s rozsáhlými rozvojovými nebo těžebními projekty a extrémní chudoba na venkově přispěly k migraci původních obyvatel z venkova do měst, většinou do Guatemala City. Tato migrace zvýšila tlak na metropolitní oblast, která historicky postrádala řádnou plánovací politiku, a velká část – více než 40 % – obyvatel města žije ve slumech nebo chudinských čtvrtích. Podle tohoto vzoru domorodí obyvatelé migrující do Guatemala City a dalších městských oblastí založili nebo se usadili v neformálních a neplánovaných městských prostorech nebo chudinských čtvrtích, které postrádají řádné základní veřejné služby, jako je voda a zdravotní péče, a často se nacházejí v nebezpečných nebo nepřístupných oblastech.
Domorodí obyvatelé v guatemalských městských oblastech zažívají vysokou míru diskriminace a vyloučení na základě svého etnického původu, oblečení a jazyka. Vzhledem k tomu, že mnozí z nich nemluví španělsky a nenosí své tradiční oblečení, jsou vyloučeni z formálního trhu práce, což omezuje jejich možnosti přístupu k sociálnímu zabezpečení a lepšímu příjmu. Například podle jednoho z odhadů je 80 % služebných pracujících v soukromých domácnostech původních obyvatel. Vzhledem k jejich koncentraci na takto špatně placená místa mobilizují domorodé rodiny v guatemalských městských oblastech k práci všechny své členy, včetně dětí.
Aktualizováno v lednu 2018
.