Mutace chromozomu 16 předznamenávají odlišné vývojové cesty
Imgorthand / Getty Images
Děti, kterým chybí úsek DNA na chromozomu 16, vykazují v prvních osmi letech života zhoršující se motorické a sociální dovednosti, naznačuje nová studie1. U těch, které mají navíc kopii pásu označovaného jako 16p11.2, se toto zhoršení neprojevuje.
Zjištění naznačují, že delece a duplikace pásu 16p11.2 vedou k odlišným vývojovým trajektoriím. Jednu z těchto mutací má asi 1 procento lidí s autismem.
Nová studie je unikátní tím, že sledovala 56 dětí s těmito mutacemi po dobu několika let.
„Pomáhá nám to pochopit, jak tyto děti vypadají v průběhu času,“ říká hlavní výzkumník Raphael Bernier, docent psychiatrie a behaviorálních věd na Washingtonské univerzitě v Seattlu. „Tolik našich studií o genetice autismu se zabývá jediným časovým bodem; pokud nebereme v úvahu vývojové změny v chování, může to být trochu matoucí.“
Delece nebo duplikace v oblasti 16p11.2 jsou vzácné, každá se vyskytuje asi u 3 z 10 000 lidí. Delece obvykle vedou ke zvětšení hlavy a obezitě, zatímco duplikace mají za následek menší hlavu a nízkou tělesnou hmotnost. Obě mutace jsou spojeny s jazykovými problémy, mentálním postižením a autismem.
Nové poznatky upozorňují na znaky, na které by se měli lékaři zaměřit již v raném věku dítěte, kdy může být léčba nejúčinnější. Studie byla publikována 27. března v časopise American Journal of Medical Genetics: Part B, Neuropsychiatric Genetics.
„Pokud víme, co se pravděpodobně stane, můžeme tyto věci pečlivě sledovat,“ říká Cheryl Klaimanová, docentka pediatrie na Emory University v Atlantě ve státě Georgia, která se na studii nepodílela.
Různé cesty:
Bernier a jeho kolegové sledovali 33 dětí s delecí 16p11.2 a 23 dětí s duplikací. Děti začali sledovat již od 6 měsíců věku, a to až do 8 let. Osm z dětí s delecí a pět s duplikací trpí autismem. Všechny děti jsou součástí projektu Simons Variation in Individuals Project, souboru stovek lidí, kteří jsou nositeli mutací spojených s autismem. (Projekt financuje nadace Simons Foundation, mateřská organizace společnosti Spectrum.)
Vědci v průběhu studie každé dítě hodnotili nejméně třikrát. (Jejich cílem bylo hodnotit děti každých šest měsíců po dobu prvních dvou let a poté jednou ročně, ale některé děti hodnocení vynechaly.)
Tým použil standardizované testy k měření verbálního a neverbálního inteligenčního kvocientu (IQ) a také zprávy rodičů k hodnocení internalizujícího chování, jako je úzkost, a externalizujícího chování, jako je hyperaktivita. Výzkumníci také měřili „adaptivní fungování“, které se týká dovedností pro každodenní život, jako jsou komunikační, sociální a motorické schopnosti.
Tým porovnával děti ve věku 2, 3, 4, 5, 6 a 7 let, tedy v období, pro které byly k dispozici údaje od většiny dětí. Mezi dětmi s delecí a dětmi s duplikací nebyly v žádném věku zjištěny významné rozdíly ve skóre IQ, chování nebo adaptivních funkcích.
V průběhu času se však průměrný profil každé skupiny měnil. U dětí s delecí došlo k poklesu motorických a sociálních dovedností, zatímco děti s duplikací zůstaly v těchto oblastech relativně stabilní. Obě skupiny dětí vykazovaly nárůst verbálního IQ – což se s věkem očekává – ale jejich chování a neverbální IQ zůstaly relativně stabilní.
Trajektorie autismu:
Zjištění pomáhají zaplnit důležitou mezeru v chápání dětí s těmito mutacemi ze strany kliniků, říká Anne Maillardová, neuropsycholožka z univerzitní nemocnice v Lausanne ve Švýcarsku, která se na studii nepodílela. „Tato práce je důležitá, protože se zabývá raným vývojem,“ říká. „To je věkové rozmezí, které nám v popisu fenotypu chybělo.“
Výzkumníci nezjistili žádné zákonitosti, které by odlišovaly podskupinu nositelů delece s autismem od zbytku dětí s delecí.
Mezi dětmi s duplikací však mají ty, které mají autismus, slabší komunikační a sociální dovednosti a nižší verbální i neverbální IQ ve věku 2 let než děti bez autismu. Vykazují také ztráty v motorických dovednostech a větší nárůst verbálního IQ s věkem než děti bez autismu.
Počet dětí s autismem v každé skupině je tak malý, že tato analýza je „průzkumná“, říká Bernier. Přesto vzorec u dětí s duplikací odráží motorická zpoždění, která jsou obecně pozorována u dětí s autismem.
Bernier plánuje prozkoumat trajektorie dětí s dalšími genetickými rizikovými faktory pro autismus. Říká, že by také rád pokračoval ve sledování dětí s mutací 16p11.2 v období dospívání a dospělosti.