Nejmenší předčasně narozené dítě v Singapuru, vážící 345 g, překonalo šance a přežilo; rodiče jsou „zavázáni“ lékařskému týmu

SINGAPUR: Dvě hodiny – tolik času měli paní Rohani Mustaniová a její manžel na rozhodnutí, zda své dítě porodí, nebo těhotenství ukončí.

Paní Rohani byla ve 23. týdnu těhotenství, když jí v důsledku těžké preeklampsie prudce stoupl krevní tlak. Lékaři jim sdělili, že šance na přežití dítěte je asi 20 procent.

Pro manžele, kteří už měli vybrané jméno – Zaiya – to byla zdrcující zpráva, když se dozvěděli, že se jim narodí holčička.

Přes všechny šance se manželé rozhodli, že Mdm Rohani porodí dítě akutním císařským řezem.

Zaiya se narodila 27. března po pouhých 23 týdnech a šesti dnech. Vážila 345 g a byla velká jako ruka dospělého člověka. Její ruce a nohy byly tenké jako prsty, uvedli lékaři.

Je pravděpodobně jedním z nejmenších singapurských dětí, které přežily a byly propuštěny.

Malá Nur Zaiya v den svého narození. (Foto: Rohani Mustani)

V rozhovoru s novináři v pondělí (26. října) v Národní univerzitní nemocnici (NUH) si Mdm Rohani vzpomněla, že si myslela, že bolesti břicha, které pociťuje, jsou běžné bolesti žaludku, ale po příjezdu na pohotovost byla šokována, když se dozvěděla, že má příznaky těžké preeklampsie.

„Musela jsem ji porodit hned následující den. Udělali jsme vyšetření a dítě bylo velmi velmi malé. Lékaři předpovídali, že šance na přežití je velmi velmi nízká, jen asi 20 procent. Ale my jsme prostě měli naději a porodila jsem normálně nouzovým císařským řezem,“ dodala.

Třiatřicetiletá matka čtyř dětí uvedla, že se cítila „velmi velmi smutná“, když se dozvěděla, že musí rodit tak předčasně, ale uklidnil ji lékař z pediatrického oddělení NUH, který jí řekl, aby nejprve porodila dítě „a pak uvidíme, co se dá dělat“.

Za plnohodnotné těhotenství se považuje těhotenství trvající nejméně 37 týdnů.

Děti narozené před 24. týdnem těhotenství nejsou považovány za „životaschopné“, protože jejich šance na přežití jsou nízké, vysvětlil vedoucí konzultant neonatologického oddělení Dr. Krishnamoorthy Niduvaje.

„Dvacet procent je stále naděje, spíše než žádná naděje. Tak jsem se rozhodl, že se s tím prostě smířím. Cokoli se stane potom, to prostě nechám na osudu. Z mé strany jsem jen ráda, že jsem raději porodila, než ukončila,“ řekla Mdm Rohaniová.

Čtyři měsíce na novorozenecké JIP

Porod Zaii byl ale jen začátek. Narodila se téměř čtyři měsíce předčasně a byla okamžitě převezena na jednotku intenzivní péče o novorozence (JIP), kde zůstala následující čtyři měsíce.

Když Mdm Rohani a pan Saufi konečně malou Zaiyu pořádně uviděli, ležela v inkubátoru obklopená hadičkami a napojená na ventilátor. Dotknout se jí mohli až po třech měsících, především ze strachu z infekce.

Malá Nur Zaiya na snímku 31 dní po narození. (Foto: Rohani Mustani)

„Byla v inkubátoru, podařilo se nám ji vidět jen přes průhledné sklo. Nesměli jsme si na ni sáhnout. Víte, jak je to pro matku bolestivé?“ řekla Mdm Rohani.

„Nemohla jsem ji ani obejmout, dotknout se jejích prstů. Mohla jsem ji jen vidět. Jediný okamžik, kdy jsem ji mohla vidět kůži na kůži, bylo, když jí měnili plenu, když zvedli sklo inkubátoru, pak jsem ji skutečně mohla vidět tváří v tvář.“

Dva měsíce po porodu se Mdm Rohani vrátila do práce. Rodiče navštěvovali Zaiyu v nemocnici každý den a střídali se v pobytu u jejího inkubátoru na jednotce intenzivní péče kvůli omezením COVID-19. Zaiya byla v nemocnici na návštěvě každý den.

Malá Nur Zaiya na snímku 61 dní po narození. (Foto: Rohani Mustani)

Pro maličkou Zaiyu bylo téměř vše příliš velké, vzpomíná ošetřovatelka Wang Xia. Prvních několik týdnů jí sestry musely opatrně zavádět přímé linky do paže – o velikosti prstu dospělého člověka -, aby jí mohly podávat infuze a další výživu.

To proto, že jí nemohly podávat další objemy mléka, uvedla paní Wang. „Když jsou nedonošené, mají velké potíže s trávením mléka. Proto podáváme dodatečnou výživu prostřednictvím samotné linky.“

Malá Nur Zaiya na snímku 91 dní po narození. (Foto: Rohani Mustani)

Protože plenky pro předčasně narozené děti stojí třikrát až pětkrát více než běžné, sestry se rozhodly zůstat u normálních, aby rodině pomohly snížit náklady. Děťátko Zaiya bylo tak malé, že ji plenka běžné velikosti zakrývala až po hrudník, uvedla paní Wangová.

Protože Zaiya měla tak tenkou, „téměř průhlednou“ kůži, musela se jí plenka měnit nejméně šestkrát až osmkrát denně, aby se zabránilo podráždění a porušení kůže, což by mohlo vést k infekcím, dodala.

Pro ventilátor musely sestry používat menší dýchací trubici o průměru asi 2 mm než obvykle, což také ztěžovalo podávání léků Zaiye přes trubici, uvedla paní Wangová. Běžná ventilační trubice má obvykle průměr 2,5 mm a více.

U extrémně nedonošených dětí závisí jejich bezprostřední přežití na rozšíření plic, řekl doktor Krishnamoorthy. „Pokud se jejich plíce nerozšiřují, nemohou přežít. Abychom tedy plíce zlepšili, podáváme jim tento lék, který jim pomáhá se rozšiřovat.“

I při použití léků může mnoho extrémně nedonošených dětí potřebovat podporu ventilátoru po dobu několika týdnů a měsíců. A to může způsobit některé chronické změny v jejich plicích, které mohou mít v budoucnu důsledky, dodal.

Miminko Nur Zaiya na snímku 121 dní po narození. (Foto: Rohani Mustani)

Jednou z hlavních překážek Zaiyi na jednotce intenzivní péče bylo přibírání na váze, uvedla Mdm Rohani. Každý den se těšila, až se od sester dozví, zda její dcera zhubla nebo přibrala, a i váhový přírůstek 100 nebo 200 g byl pro ni dobrou zprávou, dodala.

Malá Zaiya a její matka Mdm Rohani během prvního sezení „klokaní péče“ po třech měsících na novorozenecké JIP. (Foto: Rohani Mustani)

Protože se narodila extrémně předčasně, nebyly cévy v Zaiyiných očích plně vyvinuty „organizovaně“, což mohlo mít za následek slepotu, pokud by nebyla řádně léčena, řekl doktor Krishnamoorthy.

K tomu všemu měla Zaiya také malý otvor v srdci, který byl „velmi dočasný“. U většiny donošených novorozenců se očekává, že se tento otvor po narození přirozeně uzavře během dvou až tří dnů, dodal.

„Ale u předčasně narozených dětí trvá její uzavření mnohem déle. A pokud se neuzavře, někdy se do plic dostává více krve, což způsobuje problémy v plicích, a to také vyžaduje léčbu.“

„VDĚČNÁ“ LÉKAŘŮM A SESTRÁM NUH

Šest měsíců po narození váží nyní Zaiya zdravých 4,27 kg.

Doktor Krishnamoorthy uvedl, že sledování vývojových milníků nedonošeného dítěte je „velmi důležité“ a že Zaiya splnila požadované milníky ve dvou měsících. Dokáže reagovat úsměvem, zvedat hlavu a uchopovat předměty.

Po podání léků se otvor v Zaiyině srdci uzavřel, aniž by byla nutná operace. V srpnu byla propuštěna a později se vrátila na laserovou operaci očí, která byla úspěšná.

Nur Zaiya se svými rodiči Mdm Rohani Mustani a panem Muhammadem Saufi Yusoffem. (Foto: Ang Hwee Min)

Po více než čtyřech měsících na jednotce intenzivní péče se Zaiya konečně mohla setkat se svými třemi sourozenci a prarodiči.

Její pobyt v nemocnici a léčba stály rodinu po odečtení dotací asi 50 000 S$, uvedl pan Saufi a dodal, že bez nich by to bylo asi 200 000 S$.

Zaiya s rodiči a třemi sourozenci. (Foto: Rohani Mustani)

Nejmladší z rodiny se narodila ve stejný den jako jejich třetí dítě, kterému jsou letos čtyři roky, a tato událost byla „docela smutná“, protože měli slavit její narozeniny v den porodu Mdm Rohani.

Její další tři děti očekávaly, že se se Zaiou vrátí z porodnice o několik dní později, a první reakce, když se s nimi nevrátila domů, byla následující: „Je to kvůli COVID-19?“, vzpomínala se smíchem.

Dodala, že rodina je „vděčná“ týmu NUH za to, že se o Zaiyu postaral, řekla Mdm Rohani: „Měli jsme několik krevních transfuzí, laser na oko, protože měla ROP (retinopatii nedonošených), a pak měla malou díru v srdci.

„Jednu po druhé se nám dařilo překonávat překážky na cestě. Doktorka dokonce řekla, že je na svůj věk velmi velmi silná, že stále bojovala.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.