Nejvyšší soud . Rozšiřování občanských práv . Přelomové případy . Miranda v. Arizona (1966) | PBS
Snímek Ernesta Mirandy, jehož nespravedlivé odsouzení vedlo k přelomovému případu Miranda v. Arizona, v němž soud rozhodl, že zadržené osoby podezřelé z trestného činu musí být před výslechem na policii informovány o svých právech.
Reprodukce s laskavým svolením arizonského oddělení nápravných zařízení
Miranda v. Arizona (1966)
V případu Miranda v. Arizona (1966) Nejvyšší soud rozhodl, že zadržený podezřelý z trestného činu musí být před policejním výslechem informován o svém ústavním právu na obhájce a na zákaz sebeobviňování. Případ začal v roce 1963 zatčením obyvatele Phoenixu Ernesta Mirandy, který byl obviněn ze znásilnění, únosu a loupeže. Miranda nebyl před policejním výslechem informován o svých právech. Během dvouhodinového výslechu se Miranda údajně přiznal ke spáchání trestných činů, což policie zřejmě nahrála. Miranda, který nedokončil devátou třídu a v minulosti byl psychicky labilní, neměl přítomného obhájce. U soudu se obžaloba opírala pouze o jeho doznání. Miranda byl usvědčen ze znásilnění i únosu a odsouzen k 20 až 30 letům vězení. Odvolal se k arizonskému Nejvyššímu soudu a tvrdil, že policie jeho přiznání získala protiústavně. Soud s ním však nesouhlasil a odsouzení potvrdil. Miranda se odvolal k Nejvyššímu soudu USA, který se případem zabýval v roce 1966.
Nejvyšší soud v rozhodnutí 5-4, jehož autorem byl předseda Nejvyššího soudu Earl Warren, rozhodl, že obžaloba nemůže Mirandovo přiznání předložit jako důkaz v trestním řízení, protože policie Mirandu nejprve neinformovala o jeho právu na obhájce a proti sebeobviňování. Povinnost policie poskytnout tato varování ukládá pátý dodatek ústavy, který dává podezřelému z trestného činu právo odmítnout „být svědkem proti sobě“, a šestý dodatek, který zaručuje obviněnému z trestného činu právo na obhájce.
Soud tvrdil, že právo obviněného na zákaz sebeobviňování je již dlouho součástí angloamerického práva jako prostředek k vyrovnání zranitelnosti spojené se zadržením. Takové postavení bez kontroly může často vést ke zneužití ze strany vlády. Soud například uvedl stále vysoký výskyt policejního násilí, jehož cílem je donutit podezřelého k přiznání. Tyto a další formy zastrašování, tvrdil Soud, zbavují podezřelé z trestného činu jejich základních svobod a mohou vést k falešným doznáním. Právo obviněného na obhájce je stejně základním právem, protože přítomnost obhájce při výslechu podle předsedy Nejvyššího soudu Warrena umožňuje „obviněnému za jinak přesvědčivých okolností vypovídat beze strachu, účinně a způsobem, který eliminuje zlo v procesu výslechu“.
Bez těchto dvou základních práv, z nichž obě, jak rozhodl Soud, „rozptylují nátlak vlastní vazebnímu prostředí“, „nemůže být žádná výpověď získaná od obviněného skutečně výsledkem jeho svobodného rozhodnutí“.
Pro ochranu těchto práv tváří v tvář rozšířené neznalosti zákona proto Soud vymyslel prohlášení, která je policie povinna sdělit obviněnému, který je zadržen a vyslýchán. Tato povinná „Mirandova práva“ začínají „právem nevypovídat“ a pokračují prohlášením, že „vše, co řekne, může být a bude použito proti němu u soudu“. Policie je dále povinna informovat podezřelého o jeho právu na obhájce a umožnit (nebo v případě potřeby zajistit) obhájce obviněného, který jej může při výslechu doprovázet. Protože žádné z těchto práv nebylo Ernestovi Mirandovi poskytnuto, a jeho „přiznání“ tak bylo u soudu neústavně připuštěno, bylo jeho odsouzení zrušeno. Miranda byl později znovu souzen a odsouzen bez připuštění svého přiznání.
Miranda v. Arizona při vytváření „Mirandových práv“, která dnes považujeme za samozřejmost, sladil rostoucí policejní pravomoci státu se základními právy jednotlivců. Miranda je dodnes dobrým zákonem.
 |
||
 |
ŽIVOTOPIS AUTORA | |
 |
||
|
Alex McBride je studentem třetího ročníku práv na Tulane Law School v NewOrleans. Je redaktorem článků v časopise TULANE LAW REVIEW a držitelem ceny Raye Forrestera za rok 2005 v oboru ústavního práva. V roce 2007 bude Alex pracovat jako úředník u soudkyně Susan Bradenové na United States Court ofFederal Claims ve Washingtonu. | |
 |
||
|
|
|
.