Neobyčejný život krokodýlů

Sociální motýli

Krmí se krokodýli kooperativně?

Mám fotografii hromadně se krmícího kajmana, na které jsou v ústí potoka smícháni dohromady živočichové zcela odlišných velikostí. Potok se vléval do větší řeky a je jich tam 40 nebo 50, všichni v půlkruhovém uspořádání, zřejmě chňapají po něčem, co se vyplavuje z potoka.

„U krokodýlů neexistují žádná přísná pravidla. Možná je jejich pružnost součástí jejich úspěchu.“

Takové chování poprvé popsal William Bartram už v 70. letech 19. století během své cesty po Floridě, kterou sepsal ve své úžasné knize The Travels of William Bartram. Popisuje, že aligátoři na úzkém místě řeky Svatého Jana byli natolik hustí, že mohl po jejich hřbetech přejít z jednoho břehu na druhý. Toto vyprávění bylo kdysi považováno za skutečně fantaskní. Lidé přikyvovali, mrkali a divili se, co to tam mladý Bill ve floridských lesích kouří. Následně jsme zjistili, že zejména tam, kde se úzkými kanály prohánějí hejna ryb, byl tento druh jevu popsán a dokonce vyfotografován u několika druhů, včetně aligátorů. Vypadá to, že Bartram právě narazil na jednu z těchto hromadných krmných akcí, během níž dochází k pozastavení toho, co by jinak mohlo být agresivním chováním, k jakémusi vzájemnému příměří.

Vidíte samozřejmě i opačný případ. Ve volné přírodě jsem pozoroval velmi jasné vztahy dominance související se zdroji potravy. Dominantní zvíře zaujme postoj a ukáže se vedle zdroje potravy – například mrtvého zvířete – a nakrmí se jím jako první. Ostatní sedí kolem a čekají. Teprve když se dominantní jedinec nasytí a odejde, dostanou ostatní to, co zbylo. U krokodýlů neexistují žádná přísná pravidla. Možná je jejich flexibilita součástí jejich úspěchu.

Perran Ross s kubánskými kolegy a dvěma krokodýly kubánskými, Isla de Juventud (Ostrov mládí), Kuba, 1996

Courtesy James Perran Ross

Nevěděl jsem, že krokodýli mohou být tak společenští.

Vypadají trochu jako klády a každý předpokládá, že se jako klády chovají. Studie však ukázaly, že krokodýli mají poměrně složité sociální chování. Jedinci znají jiné jedince a mají mezi sebou dlouhodobé vztahy ve smyslu dominance apod. Tyto vztahy strukturují krokodýlí skupiny, jistě v zajetí a pravděpodobně i ve volné přírodě, za účelem rozdělení přístupu k potravě a dokonce i úspěšného rozmnožování.

Jistě, objevily se spekulace, že dinosauři byli také složitější, než jsme si původně mysleli, pokud jde o věci jako mateřská péče. Takže opět nemohu najít žádný jasný rozdíl mezi tím, co víme, že krokodýli dělají, a tím, co předpokládáme, že mohli dělat dinosauři, a proto je těžké odpovědět na otázku: Proč krokodýli přežili?“

Poznámky redakce

Tento článek se původně objevil na stránkách pořadu NOVA Krokodýli!“

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.