News
Konkrétně je tato práce součástí teorie her, odvětví matematiky s aplikacemi v sociologii a ekonomii, které zkoumá chování lidí, když čelí dilematu a musí se rozhodovat. Tato rozhodnutí budou mít různé důsledky, které budou záviset také na tom, jak se rozhodne druhá zúčastněná strana. „Zúčastněné osoby jsou požádány, aby se zúčastnily ve dvojicích, přičemž tyto dvojice se mění nejen v každém kole, ale také při každé změně hry. Nejlepší možností tedy může být spolupráce, nebo naopak odpor či zrada …… Tímto způsobem můžeme získat informace o tom, co lidé dělají ve velmi odlišných sociálních situacích,“ vysvětlil jeden z autorů studie Anxo Sánchez, který je profesorem v GISC (Grupo Interdisciplinar de Sistemas Complejos / Interdisciplinární skupina komplexních systémů), která je součástí katedry matematiky na Universidad Carlos III de Madrid (UC3M).
Podle Yamira Morena, který je koordinátorem skupiny Cosnet (Grupo de Redes y Sistemas Complejos / Skupina pro sítě a komplexní systémy) na BIFI (Instituto de Biocomputación y Física de Sistemas Complejos / Institut pro biocomputaci a fyziku komplexních systémů) na Universidad de Zaragoza, a zároveň prezident Sociedad de Sistemas Complejos (Společnost pro komplexní systémy), „Výsledky jsou v rozporu s určitými teoriemi; například té, která tvrdí, že lidé jednají čistě racionálně, a proto by měly být brány v úvahu při přepracovávání sociálních a ekonomických politik, stejně jako těch, které se zabývají spoluprací.“ Dále říká, že „tyto typy studií jsou důležité, protože zlepšují stávající teorie o lidském chování tím, že jim poskytují experimentální základnu“.
Po provedení tohoto typu sociálního experimentu vědci vyvinuli počítačový algoritmus, který si dal za cíl klasifikovat lidi podle jejich chování. Počítačový algoritmus uspořádal 90 % lidí do čtyř skupin: největší skupinu, která tvořila 30 %, tvořili Závistivci – ti, kterým vlastně nevadí, čeho dosáhnou, hlavně že jsou lepší než ostatní; dále Optimisté – ti, kteří věří, že se svým partnerem učiní nejlepší rozhodnutí pro oba – na 20 %. Na 20 % jsou také Pesimisté – kteří volí možnost, kterou považují za menší zlo – a skupina Důvěřivých – kteří jsou rození spolupracovníci, budou vždy spolupracovat a je jim vlastně jedno, jestli vyhrají, nebo prohrají.
Existuje pátá, nedefinovaná skupina, která představuje 10 % a kterou algoritmus není schopen zařadit ve vztahu k jasnému typu chování. Výzkumníci tvrdí, že to jim umožňuje odvodit existenci široké škály podskupin tvořených jedinci, kteří nereagují určeným způsobem na žádný z nastíněných modelů.
Anxo Sánchez to vysvětluje na příkladu konkrétního dilematu: Dva lidé mohou společně lovit jeleny, ale pokud jsou sami, mohou lovit pouze zajíce. Člověk patřící do skupiny Závistivců si vybere lov zajíců, protože se tím druhému lovci přinejmenším vyrovná, nebo možná i zlepší; Optimista si vybere lov jelenů, protože je to nejlepší možnost pro oba lovce; Pesimista si vybere lov zajíců, protože tak má jistotu, že něco uloví; a lovec, který patří do skupiny Důvěřivců, bude spolupracovat a bez rozmýšlení si vybere lov jelenů.
Experiment založený na účasti občanů
Studie vychází z experimentu organizovaného barcelonskou radnicí a barcelonskou kanceláří Citizen Science v rámci festivalu DAU, který se konal rovněž v Barceloně. „Jedním z hlavních principů této studie je skutečnost, že experiment byl vytvořen tak, aby podporoval účast občanů v rámci jedné z veřejných aktivit města,“ vysvětluje Josep Perelló, vedoucí skupiny OpenSystems na katedře fyziky kondenzovaných látek na Universitat de Barcelona a zároveň koordinátor barcelonské kanceláře Citizen Science Office. V tomto smyslu „byly výsledky sdíleny s účastníky, čímž se subjekty studie staly aktivními účastníky výzkumu“, uzavírá výzkumník.
„Opravdu zábavné je, že klasifikace byla provedena počítačovým algoritmem, který mohl získat větší počet skupin, ale který ve skutečnosti vytvořil „vynikající „hodnocení ve čtyřech typech osobnosti,“ vysvětluje Yamir Moreno. Jordi Duch, výzkumný pracovník na Universitat Rovira i Virgili v Tarragoně a jeden z autorů této studie, dále vysvětluje: „Tento typ klasifikačního algoritmu byl již dříve s úspěchem použit v jiných oblastech, například v biologii. Jeho použití při studiu lidského chování je však poměrně revoluční, vzhledem k tomu, že předchozí práce předepisovaly očekávané chování před provedením experimentu, místo aby nám externí systém následně automaticky poskytl informaci o tom, která seskupení jsou nejlogičtější.“ To má kapitálový význam, protože to není něco, co by vnucovali výzkumníci. Cílem použití matematiky bylo právě zaručit nestrannost,“ dodává Anxo Sánchez.
„Dříve experimenty prováděly desítky lidí. Nyní je díky této platformě možné výrazně zvýšit objem účastníků studie a také je možné testovat pomocí heterogenní populace; to nám také umožňuje zaznamenávat mnohem konkrétnější údaje o tom, jak se účastníci během experimentu chovají. To nám otevřelo dveře k nastavení mnohem komplexnějších testů, než jaké byly v této oblasti prováděny doposud,“ říká Jordi Duch.
Stejně tak výsledky výzkumu vrhají světlo ve vztahu k tomu, co hýbe kolektivním či individuálním zájmem v procesech vyjednávání, a jako takové jsou užitečné pro řízení podniků, organizací nebo pro politické reformulaci. Kromě toho slouží také k tomu, aby se otevřely dveře ke zdokonalení strojů, aby se „roboti více polidštili“, uzavírá Anxo Sanchez.
Bibliografická reference:
Lidé vykazují v dyadických hrách redukovaný soubor konzistentních fenotypů chování. Julia Poncela-Casasnovas, Mario Gutiérrez-Roig, Carlos Gracia-Lázaro, Julian Vicens, Jesús Gómez-Gardeñes, Josep Perelló, Yamir Moreno, Jordi Duch y Ángel Sánchez. Science Advances 05. srpna 2016. Vol. 2, no. 8, e1600451. DOI: 10.1126/sciadv.1600451. http://hdl.handle.net/10016/23598
Noticia en chino (Čínské zprávy)