Příběh Williama Wallace
V roce 1303 se vrátil do Skotska, aby zjistil, že Angličané přitvrdili a že musí začít od nuly, aby se pokusil získat zpět svobodu své země. Začal bojovat o návrat, ale šance byly velmi vyrovnané. Wallace byl nakonec zrazen a zajat 3. srpna 1305 u Robroystonu nedaleko Glasgow. (Krátká historická poznámka: nezapomeňte, že ačkoli datum na viktoriánském památníku v Robroystonu uvádí, že datem Wallaceovy zrady a zajetí byl 5. srpen, většina skotských historiků se shoduje, že v knize Josepha Stevensona „Documents Illustrative of Sir William Wallace, His Life and Times“ (1841) je jeho zajetí uvedeno v předvečer svátku svatého Dominika, což vám po zadání do Googlu vyjde různě: 4., 7. a 8. srpna. V „Příručce dat“, kterou Dr. Fiona Watsonová a většina dalších významných historiků vždy používá, je výslovně uvedeno, že jde o 4. srpen, takže jinými slovy Wallace byl zajat 3. srpna). Nejprve byl odvezen na hrad Dumbarton, kde byl zanechán jeho meč, a poté byl odvezen na jih do Londýna. Do Londýna dorazil 22. srpna. Davy lidí byly tak velké a tak dychtivé vidět tohoto skotského „vraha“, že ho museli nechat přes noc v jednom domě na Fenchurch Street. Druhý den ráno byl převezen do Westminster Hall, nejstarší části budovy parlamentu, kde se konal jeho fingovaný soudní proces. Nebylo mu dovoleno se hájit, ale podařilo se mu nad svými žalobci vykřiknout, že je „Skot, který se narodil ve Skotsku a neuznává Anglii jako svůj svrchovaný národ“.
Byl přivázán za ocasy koní a vláčen ulicemi Londýna po dobu 6 mil, až nakonec dorazil do Smithfield Elms. Zde byl oběšen a poté ještě zaživa sťat. Byl mu otevřen žaludek a vytaženy vnitřnosti, které byly před ním spáleny. Poté mu bylo vyrváno srdce, čímž byl jeho život ukončen. Jeho tělo bylo rozřezáno na kusy a hlava napíchnuta na kůl na starém londýnském mostě. Části jeho těla byly poslány na sever, aby zneuctily Skoty. Longshanks se domníval, že když mu způsobí takovouto potupnou smrt, Skotové na Wallace zapomenou, a navíc to mělo i náboženské konotace. Wallace by neměl tělo, které by v soudný den vstalo z mrtvých, a byl by tak navždy zatracen.
Sir William Wallace však žádný hrob nepotřebuje. Jeho památka žije v srdcích a duších Skotů, každá generace uznává jeho oddanost rodné půdě a skotští muži a ženy na něj budou vzpomínat až do konce věků.