Příběhy citových nevěr od 8 žen
Emocionální aféry jsou často považovány za stejně škodlivé jako fyzické nevěry. Ať už se dáte dohromady s někým mimo monogamní vztah, nebo ne, pokud chováte city k jiné osobě, může to vašemu partnerovi způsobit nejrůznější zranění.
Tady osm žen, které prožily to, co popisují jako citovou nevěru, vysvětluje, co se stalo, zda to svému partnerovi řekly a jak se kvůli tomu cítí nyní.
„Představovala jsem si vztah s falešnou osobou“
„Stručně řečeno, stalo se to proto, že jsem byla ve svém tříletém vztahu nespokojená s několika věcmi. Místo abych se zachovala dospěle a sdělila partnerovi věci, které mě trápily, začala jsem se sbližovat s bývalým kolegou mužského pohlaví prostřednictvím textových zpráv. Začala jsem si představovat vztah s ním, kde bylo všechno dokonalé. Všechny věci, které mi na mém partnerovi vadily, s tímto novým mužem neexistovaly. V podstatě jsem si vytvářela a představovala falešnou osobu. Sotva jsem ho znala. Pozor, spoiler: všechno nebylo dokonalé a já si uvědomila, kolik jsem toho na svém partnerovi brala jako samozřejmost. Můj bývalý spolupracovník byl ve skutečnosti jen šukézní kluk.
„Můj partner mě vzal zpět, odpustil mi a jsme stále spolu. Dost jsem to podělala a jsem mu každý den vděčná, že mě vzal zpátky. Jsem si jistý, že lidé budou říkat, že to neměl dělat, i když. Teď jsme šťastní a už jsme se přes to přenesli. Díky této zkušenosti jsem hodně vyrostla. Uvědomila jsem si, že nikdo není dokonalý, a také jsem si uvědomila, že vztah se nezahazuje, když se objeví problémy. Musíte o nich mluvit a snažit se je vyřešit.“
„Brní mě žaludek, když slyším toho druhého.“
„Nedávno jsem se zamilovala do jednoho spolupracovníka, jako velká silná zamilovanost s touhou pokračovat. Zároveň můj partner mluvil o otevření našeho vztahu. A protože ta zamilovanost nezmizela jako u jiných předtím, řekla jsem o tom partnerovi a on udělal úplný obrat v otevření vztahu. Vyděsil se a uvědomil si, jak moc pro něj znamená být se mnou monogamní. Zatímco pro mě to, že jsem měla city k někomu jinému, neodstranilo nic z pocitů, které jsem k němu už měla, a měla jsem pocit, že jsme to mohli zkusit. Řekla jsem mu, že nebudu usilovat o nic víc než o pracovní přátelství s tím druhým. Ale pořád jsem trochu frustrovaná a rozhodně musím na svých citech zapracovat. Nesnáším to šimrání v žaludku, když slyším, jak se ten druhý kluk směje.“
„Trvalo roky, než jsem znovu získala důvěru.“
„Měla jsem přítele, o kterém jsem si myslela, že je ‚ten pravý‘. Byli jsme spolu tak šťastní a byl to můj nejlepší přítel. Nastoupila jsem do nové práce a spřátelila se s jedním ze svých spolupracovníků. Hodně jsme se sblížili a prostě jsme měli takové pouto, které jsem nedokázala vysvětlit. I když jsme měli odlišné hodnoty a přesvědčení, tak jsme si prostě rozuměli. Začala jsem ke svému spolupracovníkovi něco cítit a nakonec jsem svému příteli řekla pravdu. Několik měsíců jsme se to snažili vyřešit, ale bylo to příliš těžké. Cestou jsem udělala mnoho sobeckých chyb. Lhala jsem o tom, že jsem si s kolegou psala a stýkala se s ním.
„I když jsem s ním nikdy nic fyzicky nedělala, stejně bych to považovala za nevěru. Citově jsem byla ke svému spolupracovníkovi připoutaná. Bylo opravdu matoucí mít city ke dvěma různým lidem a nevěděla jsem, jak se s tím vyrovnat. Zkrátka a dobře, s přítelem jsme se rozešli asi na čtyři měsíce a během té doby jsem si uvědomila, že on je „ten pravý“. Úplně jsem zablokovala svého spolupracovníka a dala výpověď v práci, i když to byla jedna z nejtěžších věcí, které jsem kdy udělala. Nyní jsem za svého přítele vdaná a jsme spolu šťastní, ale trvalo mi téměř dva roky, než jsem znovu získala důvěru.“
„Vzala jsem si člověka, se kterým jsem měla citový poměr.“
„Tři roky jsem byla s přestávkami v dost toxickém vztahu. Byla jsem citově zamilovaná do jednoho ze svých online přátel, kterého jsem nikdy nepotkala, jen proto, že jsme měli stejný smysl pro humor a vždycky jsme se označovali v memech. Během jedné z přestávek vztahu on and off jsem se konečně setkala s online přítelem a okamžitě mezi námi vznikla chemie. Až moc velká chemie. Nikdy jsem to svému (teď už bývalému) příteli neřekla, protože byl hrozně žárlivý a násilnický – i když měl podezření, že se něco děje. City k Online příteli byly vždycky v pozadí na nízké úrovni, jen proto, že můj vztah ode mě vyžadoval tolik. Neuvědomovala jsem si, jak mě myšlenky typu „Online příteli by se to líbilo“ nebo „Online přítel by to neřekl“ ovlivnily, dokud jsme se nadobro nerozešli. Byl to vlastně opravdu hodně drsný rozchod, ale teď jsem vdaná a mám s Online přítelem dítě.“
„Pokaždé, když vidím jeho jméno, sevře se mi srdce.“
„Trvalo mi dlouho, než jsem si to přiznala, ale teď uznávám, že jsem citově podvedla bývalého přítele. Chlap, se kterým jsem se zapletla, byl dlouholetý ‚kamarád‘, se kterým jsem několik let vedla velmi koketní dialog (než jsem se seznámila s bývalým). Kvůli okolnostem jsme spolu nikdy neměli šanci chodit. To ve mně zanechalo pocit prázdnoty, a tak jsem pronásledovala jiné muže, jako byl můj bývalý, abych tento prostor ve svém životě zaplnila. V průběhu tohoto vztahu jsem však zjistila, že se citově vyřazuji. Většinu své energie jsem vložila do dlouhých textových konverzací a nočních hovorů se svým přítelem. I když tyto konverzace nebyly sexuální povahy, zrazovala jsem svého partnera tím, že jsem do toho muže nadále investovala svůj čas. Aféra měla na náš vztah jednoznačně negativní dopad. Když jsme se rozešli na dálku, můj přítel to ukončil a myslím, že mě také podezříval z nevěry (fyzické).
„Děsí mě vědomí, že mám v sobě tolik zbabělosti, že jsem takový posera.“
„Lituji toho, co jsem udělala? Rozhodně. Udělal bych to znovu? Rozhodně ne. Krátce po rozchodu jsem s přítelem přešla na naprostý nekontakt. Poté, co jsem mu vysvětlila, proč už spolu nemůžeme mluvit, jsem ho odhlásila z přátel a zablokovala na všech sociálních sítích a vymazala historii jeho čísla/smsky. Jednou za čas mi pošle zprávu nebo žádost o přátelství z nového účtu. Nikdy neodpovídám a pokaždé, když vidím jeho jméno, sevře se mi srdce. Všechny pocity vřelosti a vzrušení, které jsem k tomu klukovi dřív cítila, nahradí čirý pocit viny. Nikdy nechci ublížit jinému člověku, jako jsem to udělala já. Děsí mě vědomí, že mám v sobě tolik zbabělosti, abych se chovala k někomu, kdo se ke mně choval stejně dobře jako můj bývalý.“
„Pořád se budím a myslím na něj.“
„Citově jsem se zapletla s někým, kdo mě přitahoval i tím, jak byl chytrý a cílevědomý. Zatímco jsem procházela „těžkým obdobím“ se svým partnerem. Ztratila jsem spoustu spánku přemýšlením o svých pocitech a věděla jsem, jak je špatné, že myslím na někoho jiného než na svého partnera, když vedle něj ležím každou noc. Když viděl zprávu od mé zamilovanosti, konfrontoval mě a já mu všechno řekla. Dokonce si s mou zamilovaností promluvil a zeptal se, jestli jsme spolu byli fyzicky -a on mi potvrdil, že nikdy. Už jsem svou zamilovanost nikdy nekontaktovala a on se mě také nikdy nepokusil kontaktovat.
„Ztratila jsem spoustu spánku“
„Pořád se někdy budím a myslím na něj. Zkrátka a dobře, můj partner situaci nezvládl. Místo toho mi nadával ponižujícími jmény a řekl mi, že za to, ‚co jsem mu udělala‘, budu muset platit do konce života! Více než rok jsem to snášela, ale na posledního Valentýna, když jsem přišla domů z práce a první, co vypustil z úst, bylo: „Proč jsi tak nalíčená? Pro koho se snažíš vypadat hezky?“. Uvědomila jsem si, že mi bude lépe samotné. Opustila jsem toho muže a v současné době spolu vychováváme dítě. Nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala!“
„Cítila jsem se tak provinile, že mě vůbec přitahuje někdo jiný.“
„Když mi bylo devatenáct a byla jsem čtyři roky ve vztahu, zamilovala jsem se do zákazníka, který byl v armádě. Bydlel v mém sousedství a sblížili jsme se kvůli mému zájmu vstoupit do armády a společně běhat. Zpočátku mi připadal roztomilý, ale rychle jsem se do něj zamilovala. Začala jsem dělat všechno, co dělají nevěrníci fyzické věci. Zjistila jsem, že je ženatý, a přestala jsem se s ním bavit. Myslela jsem si, že je to tak špatné, a cítila jsem se tak provinile, že mě dokonce přitahuje někdo jiný, že jsem se rozešla se svým přítelem bez úmyslu pokračovat v něčem s jiným chlapem. Řekla jsem příteli důvod (jak nejslušněji jsem uměla) a on mi nakonec řekl, že je to v pořádku, že se to stává a že si to zaslouží, protože mě před pár měsíci podvedl. Chtěl, aby to fungovalo, ale já byla příliš zničená a stále zamilovaná do toho druhého kluka. Každopádně ten frajer mě nakonec pronásledoval, když jsem byla svobodná, a já skončila jako jeho „milenka na muchlování“. Bylo to z mé strany hloupé a neuvěřitelně sobecké. Každopádně to vyšumělo a já se asi po roce vrátila ke svému příteli a asi po dvou letech se zase rozešla z nesouvisejících důvodů.“
„Zlepšilo to můj vztah.“
„Bylo období, kdy mi jiný člověk připadal přitažlivý díky tomu, jak mě přitahoval způsob, jakým fungovala jeho mysl, a jak byl inteligentní. Do té doby jsem nikdy v životě nepovažoval za přitažlivé dva různé lidi, takže bylo trochu těžké s tím bojovat. Jelikož jsem však byla ve vztahu, musela jsem si opravdu říct, že není v pořádku, že to tak cítím, protože moje budoucnost je s mým partnerem a já ji nechci zničit. Také jsme v té době prožívali těžké chvíle (netrávili jsme spolu skoro žádný čas, cítila jsem se čím dál víc sama), takže i to přispělo k tomu, že to celé dopadlo tak, jak to dopadlo. Od té doby, co jsem se o tom partnerovi svěřila, se můj vztah vlastně zlepšil. Bylo období, kdy na mě byl opravdu naštvaný, cítil se podvedený poté, co jsem mu to řekla, ale pochopil, z čeho vycházím, a rozhodl se na sobě pracovat, aby pomohl vztahu k větší stabilitě. Opravdu si ho za to vážím. Myslela jsem si, že jsem hrozný člověk, ale to se asi stává spoustě lidí. Jsme přece jenom lidé.“
.