Případ sexuálního napadení, který šokoval Hollywood téměř před sto lety

Případ sexuálního napadení, který šokoval Hollywood téměř před sto lety

Desítky let před zatčením a odsouzením filmového magnáta Harveyho Weinsteina byly sexuální útoky a násilí rozšířeným problémem mezi hollywoodskou smetánkou. Jeden z prvních masmediálních případů tohoto hrůzného zneužívání se soustředil na kdysi populární filmovou hvězdu Fattyho Arbuckla a na to, co se stalo během divokého večírku na Svátek práce v roce 1921.

Roscoe Conkling Arbuckle se narodil 24. března 1887 ve Smith Center v Kansasu a vážil více než 13 kilogramů. Rodina Arbuckleových se přestěhovala do oblasti Los Angeles (Santa Ana, Kalifornie), když bylo Roscoeovi 8 let. Tam si ho spolužáci dobírali pro jeho nadváhu s přezdívkou „Tlusťoch“, která mu zůstala po zbytek života. O několik let později ho vaudevillová skupina, která navštívila Santa Anu, požádala, aby s nimi vystupoval. Arbuckle si potlesk zamiloval a okamžitě a navždy se stal typizovaným komickým, roztomilým, podsaditým mladíkem.

Brzy se stal hlavní hvězdou vaudevillových cirkusů a hrál v divadlech po celém světě. V roce 1914 ho „objevila“ společnost Paramount Pictures. Filmové studio mu platilo knížecí sumu 1 000 dolarů denně plus 25 procent z honoráře za každý film. Jeho němé filmy byly tak populární, že mu Paramount v roce 1918 vyplatil 3 miliony dolarů za účinkování v 18 filmech během následujících tří let, což byl druhý plat po Charlie Chaplinovi. Arbuckle byl Chaplinovým mentorem a objevil Bustera Keatona, který s ním natočil několik filmů a obdivně o něm mluvil jako o filmovém komikovi: „Všechno jsem se naučil od něj.“

5. září 1921 plánoval Arbuckleův přítel Fred Fischbach uspořádat v hotelu St. Francis v San Francisku večírek na závěr všech večírků. Čestným hostem byl Arbuckle, jehož poslední film „Blázen do ženění“ byl celonárodním hitem. Fischbach si pronajal tři pokoje (č. 1219, 1220 a 1221) – všechny na sebe navazovaly. Přivezl s sebou pořádnou zásobu pašovaného alkoholu (bylo to ještě v době prohibice), spoustu dychtivých hvězdiček a hudbu. Mezi ženami ze showbyznysu pozvanými na večírek byla i pětadvacetiletá začínající herečka Virginia Rappeová.

Podle svědkyně-hostky jménem Maude Delmontová vypili Arbuckle a Rappeová společně tři nebo více drinků ginu a pomerančového vína, když ji zatáhl do jednoho z přilehlých pokojů. Delmontová tvrdila, že Arbuckle řekl: „Čekal jsem na tebe pět let a teď tě mám.“

Za hodinu Delmont tvrdil, že slyší křik, a pokusil se vstoupit do pokoje, ale Arbuckle ho zamkl. Nakonec Arbuckle otevřel dveře, oblečený v pyžamu, s viržinskou čepicí na hlavě a podle Delmonta s velkým „úsměvem Tlustého Arbuckla“ na tváři. Uvnitř pokoje, obvinil Delmont, ležel Rappe v bolestech na posteli a křičel: „Umírám, umírám. Udělal to on.“ Zavolali hotelového lékaře a zdravotní sestru. Přesunuli Rappeovou na několik dní do jiného pokoje, aby si odpočinula, až ji nakonec odvezli do nemocnice, kde 9. září zemřela na prasklý močový měchýř.

Delmont policii řekl, že Arbuckle Rappeovou znásilnil a že náraz jeho váhy (vážil více než 266 kg) jí praskl močový měchýř. Později Rappeové agent Al Semnacker historku ještě zhoršil tvrzením, že Arbuckle ke znásilnění použil kus ledu – historka, která se rychle proměnila v obscénní použití láhve od Coca-Coly nebo vína. Jiní svědci vypověděli, že Arbuckleová si ledem ve skutečnosti potírala břicho, aby si ulevila od bolesti.

Řetězec novin Williama Randolpha Hearsta, který byl dlouholetým šiřitelem bulvární žurnalistiky, měl o údajných sexuálních zvrácenostech Arbuckleové plné ruce práce. Chaplin i Keaton poskytli rozhovory, v nichž potvrdili Arbucklovu dobrou povahu a nevinnost, ale pověst filmové hvězdy byla v populárním tisku pošramocena.

Arbuckle se 10. září sám přihlásil na sanfranciské policii. Byl obviněn z neúmyslného zabití a jeho fotografie se dostala na titulní stránky celostátních novin. Arbuckle vyprávěl o tom, co se stalo, zcela jiný příběh. Tvrdil, že opilá Virginia byla tak hysterická, že ze sebe strhala šaty. Stěžovala si na dušnost, Arbuckle řekl, že začala zvracet, což byl podle něj důsledek vypití příliš velkého množství alkoholu. Snažil se ji uklidnit tím, že ji dostal do chlazené vany, a pak zavolal hotelového lékaře.

Při soudním procesu ambiciózní okresní prokurátor Matthew Brady využíval a zneužíval svědky, aby dosáhl svého proti Arbuckleovi. Došlo k protichůdným svědectvím a velkému dramatu, včetně tvrzení, že otisky prstů Rappeové na klikách dveří naznačují její pokus o útěk z pokoje a že lékař a zdravotní sestra, kteří Rappeovou ošetřovali, vypověděli, že se nezmínila o tom, že by byla znásilněna – tato svědectví okresní prokurátor vyhodil jako pomluvy.

Další pomluvy zahrnovaly verzi, že Rappeová trpěla silnými bolestmi břicha více než šest týdnů, což dávala za vinu sexuálnímu vztahu s jiným mužem. Toto tvrzení je obzvláště zajímavé, protože pokud se Rappeová nakazila pohlavně přenosnou chorobou, například kapavkou nebo chlamydiemi, mohla infekce přejít v pánevní zánětlivé onemocnění, které se může vyvinout v závažné chronické onemocnění. Další teorií bylo, že mohla trpět následky zpackaného potratu, což také mohlo vést k jejím problémům s močovým měchýřem.

Arbuckleovi právníci předložili pitevní zprávu koronera, která dospěla k závěru, že Rappeová měla chronický zánět močového měchýře, ale na těle „nebyly žádné stopy násilí, žádné známky toho, že by dívka byla nějakým způsobem napadena“. To vyvrátilo tvrzení o vnější příčině nebo síle (např. že na ni Arbuckle skočil), která způsobila prasknutí močového měchýře. Patologové však také neuvedli žádné známky těhotenství, předchozích potratů nebo pohlavně přenosných chorob.

Ve skutečnosti proběhly tři procesy s Fatty Arbucklem. První z nich skončil 4. prosince 1921. Porota se radila pět dní a hlasovala v poměru 10:2 pro jeho osvobození. Druhý proces začal v lednu a skončil o necelý měsíc později. I ten skončil patovou situací, kdy se porota usnesla v poměru 9:3, ale ve prospěch rozsudku o vině.

Po dvou chybných rozsudcích se v březnu a dubnu konal třetí proces. Při tomto řízení si Arbuckle dovolil, aby jeho právníci přistupovali k zahanbení Rappeho mnohem agresivněji. Několik svědků, kteří ji znali, vypovědělo, že dlouhodobě trpěla chronickým zánětem močového měchýře (infekcí a zánětem močového měchýře), který se zhoršoval pitím alkoholu. Někteří obviňovali oběť tím, že vypověděli, že často hodně pila, a když byla na večírcích opilá, měla tendenci se před hosty svlékat. Jiní svědčili, že Virginia byla známá jako sexuálně promiskuitní.

Arbuckleův hlavní obhájce Gavin McNab také napadl věrohodnost svědectví Maude Delmontové. McNab odhalil její další život jako „Madame Black“, která obstarávala mladé ženy na večírky pořádané bohatými muži. Poté se svou stájí dívek často obviňovala tyto mužské účastníky ze znásilnění a vydírala je, aby jí zaplatili vysoké částky peněz.

Po něco více než pětiminutové poradě porota zprostila Arbuckla všech obvinění. Porota veřejně prohlásila: „Přejeme mu úspěch a doufáme, že americký lid přijme úsudek 14 mužů a žen, že Roscoe Arbuckle je zcela nevinný a bez viny.“

Ale byl? Arbuckle možná nebyl vinen neúmyslným zabitím. A pravděpodobně nezpůsobil ani prasknutí močového měchýře Rappeové, ani její následnou smrt. Ale za těmi zamčenými dveřmi v pokoji č. 1219 hotelu St. Francis to určitě vypadá, že mohlo dojít k nějakému druhu sexuálního násilí nebo nechtěnému sexuálnímu obtěžování. Vzhledem k tomu, že oba účastníci jsou již mrtví, nikdy se to s jistotou nedozvíme.

Po soudních procesech filmový průmysl zakázal Arbuckleovi vystupovat na filmovém plátně. Jeho kariéra byla zničena a jeho bankovní konto vyčerpáno. Přesto bojoval za návrat k filmům. O osm měsíců později byl zákaz průmyslu zrušen, ale nikdo ho na stříbrném plátně nechtěl vidět. Keaton Arbuckleovi pomáhal finančně i pracovními místy ve své produkční jednotce. Arbuckle začal pracovat za kamerou a příležitostně režíroval filmy pod jménem William B. Goodrich (nebo Will B. Good). V roce 1932 se vrátil na filmové plátno, když natočil sérii komiksových filmů „two-reeler“ pro Warner Brothers. Krátké filmy byly dobře přijaty a v červnu 1933 podepsal s Warner Brothers smlouvu na celovečerní film. Na oslavě s přáteli toho večera Arbuckle prohlásil: „Tohle je nejlepší den mého života.“ Později té noci zemřel ve spánku na infarkt. Bylo mu 46 let.

Téměř o 100 let později je sexuální násilí stále velkým zdravotním problémem na univerzitních kampusech, na pracovištích a v příliš mnoha dalších koutech americké společnosti. Každoročně postihuje miliony lidí a často není nahlášeno, protože se oběti stydí, stydí nebo se obávají odvety. Podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí zažije někdy během života sexuální násilí zahrnující fyzický kontakt více než jedna ze tří žen a jeden ze čtyř mužů zažije během života sexuální násilí zahrnující fyzický kontakt.

Všichni se můžeme podílet na prevenci tím, že budeme své děti a studenty učit o sexuálním násilí, souhlasu, bezpečném chození a zdravé sexualitě, vytvářet ve školách a na pracovištích bezpečné prostředí s nulovou tolerancí jakéhokoli sexuálního obtěžování, prosazovat společenské normy, které chrání před sexuálním násilím, a poskytovat podporu a léčbu těm, kteří prožili sexuální násilí, aby se snížila jeho újma.

.