Předstátní Izrael: Sykes-Picotova dohoda
Sykes-Picotova dohoda (oficiálně Dohoda o Malé Asii z roku 1916) byla tajná dohoda uzavřená během první světové války mezi britskou a francouzskou vládou, která se týkala rozdělení Osmanské říše mezi spojenecké mocnosti. Do jednání bylo zasvěceno také Rusko.
Blízký východ podle Sykes-Picotovy dohody.
První kolo jednání se uskutečnilo 23. listopadu 1915 v Londýně za účasti francouzské vlády zastoupené Françoisem-Georgesem Picotem, profesionálním diplomatem s bohatými zkušenostmi v Levantě, a britské delegace vedené sirem Arthurem Nicolsonem. Druhé kolo jednání se uskutečnilo 21. prosince a Brity nyní zastupoval sir Mark Sykes, přední odborník na Východ.
Po porovnání přání všech zúčastněných stran – tedy Britů, Francouzů a Arabů – vypracovali oba státníci kompromisní řešení. Podmínky dohody o rozdělení byly upřesněny v dopise z 9. května 1916, který francouzský velvyslanec v Londýně Paul Cambon adresoval siru Edwardu Greyovi, britskému ministru zahraničí. Tyto podmínky byly ratifikovány ve zpětném dopise Greye Cambonovi 16. května a dohoda se stala oficiální výměnou nót mezi třemi spojeneckými mocnostmi 26. dubna a 23. května 1916.
Podle dohody měla Francie vykonávat přímou kontrolu nad Kilikií, pobřežním pásem Sýrie, Libanonem a větší částí Galileje až po linii táhnoucí se severně od Akry k severozápadnímu cípu Galilejského jezera („modrá zóna“). Na východě, v syrském vnitrozemí, měl být vytvořen arabský stát pod francouzskou ochranou („oblast A“). Británie měla vykonávat kontrolu nad jižní Mezopotámií („červená zóna“) a také nad územím kolem zálivu Akko-Haifa ve Středozemním moři s právem vybudovat odtud železnici do Bagdádu. Území východně od řeky Jordán a Negevské pouště, jižně od linie táhnoucí se od Gazy k Mrtvému moři, bylo přiděleno arabskému státu pod britskou ochranou („oblast B“). Jižně od francouzské „modré zóny“, v oblasti zahrnující jeruzalémský sandžak a táhnoucí se na jih k linii vedoucí přibližně od Gazy k Mrtvému moři, měla být pod mezinárodní správou („hnědá zóna“).
V následujících letech se Sykes-Picotova dohoda stala terčem ostré kritiky jak ve Francii, tak v Anglii. Lloyd George ji označil za „ohavný“ a „hloupý“ dokument. Pominuty byly také sionistické aspirace a tento lapsus tvrdě kritizoval William R. Hall, šéf zpravodajského oddělení britské admirality, který upozornil, že Židé mají „silný materiální a velmi silný politický zájem na budoucnosti země a že v hnědé oblasti je třeba otázku sionismu… zvážit.“
Oblasti Palestiny podle dohody
Dohoda byla oficiálně zrušena Spojenci na konferenci v San Remu v dubnu 1920, kdy byl mandát pro Palestinu svěřen Británii.
Text Sykes-Picotovy dohody
V souladu s tím se francouzská a britská vláda dohodly:
že Francie a Velká Británie jsou připraveny uznat a chránit nezávislý arabský stát nebo konfederaci arabských států a) a b) vyznačených na přiložené mapě pod svrchovaností arabského náčelníka. Že v oblasti (a) bude mít Francie a v oblasti (b) Velká Británie přednostní právo na podnikání a místní půjčky. Že v oblasti a) Francie a v oblasti b) Velká Británie budou samy dodávat poradce nebo zahraniční funkcionáře na žádost arabského státu nebo konfederace arabských států.
Že v modré oblasti bude Francii a v červené oblasti Velké Británii dovoleno zřídit takovou přímou nebo nepřímou správu nebo kontrolu, jak si budou přát a jak budou považovat za vhodné dohodnout s arabským státem nebo konfederací arabských států.
V hnědé oblasti bude zřízena mezinárodní správa, o jejíž formě bude rozhodnuto po poradě s Ruskem a následně po poradě s ostatními spojenci a se zástupci šarifa z Mekky.
Velké Británii budou poskytnuty 1) přístavy Haifa a Akra, 2) záruka daných dodávek vody z Tigru a Eufratu v oblasti a) pro oblast b). Vláda Jeho Veličenstva se ze své strany zavazuje, že v žádném případě nezahájí jednání o postoupení Kypru jakékoli třetí mocnosti bez předchozího souhlasu francouzské vlády.
Že Alexandretta bude svobodným přístavem, pokud jde o obchod britského impéria, a že nebude existovat žádná diskriminace v přístavních poplatcích nebo zařízeních, pokud jde o britskou lodní dopravu a britské zboží; že bude existovat svoboda tranzitu pro britské zboží přes Alexandretu a po železnici přes modrou oblast nebo oblast b) nebo oblast a); a že nebude existovat žádná přímá nebo nepřímá diskriminace britského zboží na kterékoli železnici nebo britského zboží nebo lodí v kterémkoli přístavu obsluhujícím uvedené oblasti.
Že Haifa bude svobodným přístavem, pokud jde o obchod Francie, jejích dominií a protektorátů, a že nebude existovat žádná diskriminace v přístavních poplatcích nebo zařízeních, pokud jde o francouzskou lodní dopravu a francouzské zboží. Bude existovat svoboda tranzitu pro francouzské zboží přes Haifu a po britských železnicích přes hnědou oblast, ať už je toto zboží určeno pro modrou oblast, oblast a) nebo oblast b) nebo z nich pochází, a nebude existovat žádná přímá nebo nepřímá diskriminace francouzského zboží na kterékoli železnici nebo francouzského zboží nebo lodí v kterémkoli přístavu obsluhujícím uvedené oblasti.
Že v oblasti a) nebude bagdádská železnice prodloužena na jih za Mosul a v oblasti b) na sever za Samarru, dokud nebude dokončena železnice spojující Bagdád a Aleppo údolím Eufratu, a pak pouze se souhlasem obou vlád.
Že Velká Británie má právo vybudovat, spravovat a být výhradním vlastníkem železnice spojující Haifu s oblastí b) a bude mít trvalé právo přepravovat vojska po takové trati po celou dobu. Obě vlády jsou srozuměny s tím, že tato železnice má usnadnit železniční spojení Bagdádu s Haifou, a dále s tím, že pokud by inženýrské obtíže a náklady spojené s vedením této spojovací trati pouze v hnědé oblasti učinily projekt neproveditelným, že francouzská vláda bude připravena zvážit, že dotyčná trať může také procházet Polgon Banias Keis Marib Salkhad tell Otsda Mesmie, než dosáhne oblasti b).
Po dobu dvaceti let zůstane v platnosti stávající turecký celní sazebník v celé modré a červené oblasti, jakož i v oblastech a) a b), a nebude provedeno žádné zvýšení celních sazeb nebo přepočet z valorických na specifické sazby, ledaže by se na tom obě mocnosti dohodly.
Mezi žádnou z výše uvedených oblastí nebudou žádné vnitřní celní bariéry. Cla vybíraná ze zboží určeného do vnitrozemí se vybírají ve vstupním přístavu a předávají se správě oblasti určení.
Sjednává se, že francouzská vláda v žádném případě nezačne jednání o postoupení svých práv a nepostoupí tato práva v modré oblasti žádné třetí mocnosti, s výjimkou arabského státu nebo konfederace arabských států, bez předchozího souhlasu vlády Jeho Veličenstva, která se ze své strany podobně zaváže francouzské vládě ohledně červené oblasti.
Britská a francouzská vláda jako ochránci arabského státu se dohodnou, že samy nezískají a nedají souhlas k tomu, aby třetí mocnost získala územní vlastnictví na Arabském poloostrově, ani nedají souhlas k tomu, aby třetí mocnost zřídila námořní základnu buď na východním pobřeží, nebo na ostrovech Rudého moře. To však nebude bránit takové úpravě adenské hranice, která může být nezbytná v důsledku nedávné turecké agrese.
Jednání s Araby o hranicích arabských států budou jménem obou mocností pokračovat stejnou cestou jako dosud.
Je dohodnuto, že obě vlády zváží opatření ke kontrole dovozu zbraní na arabská území.
Mám dále tu čest prohlásit, že aby dohoda byla úplná, vláda Jeho Veličenstva navrhuje ruské vládě výměnu nót analogických těm, které si vyměnily tato vláda a vláda Vaší Excelence 26. dubna minulého roku. Kopie těchto směnek budou Vaší Excelenci sděleny, jakmile budou vyměněny. Dovoluji si také Vaší Excelenci připomenout, že uzavření této dohody nastoluje pro praktické posouzení otázku nároků Itálie na podíl na případném rozdělení nebo novém uspořádání Turecka v Asii, jak je formulováno v článku 9 dohody mezi Itálií a spojenci z 26. dubna 1915.
Vláda Jeho Veličenstva se dále domnívá, že japonská vláda by měla být informována o nyní uzavřených ujednáních.
Zdroje: Encyclopaedia Judaica. © 2008 The Gale Group. Všechna práva vyhrazena.
Projekt Avalon a mapy Blízkého východu
L. Stein, The Balfour Declaration (1961), 237-69, rejstřík; E. Kedourie, England and the Middle East (1956), 29-66, 102-41; J. Nevakivi, Britain, France and the Arab Middle East (1969), 35-44, rejstřík; C. Sykes, Two Studies in Virtue (1953), rejstřík; H. F. Frischwasser-Ra’ana, The Frontiers of a Nation (1955), 5-73; I. Friedman, The Question of Palestine, 1914 – 1918. Britsko-židovsko-arabské vztahy (1973, 19922), 97-118; idem, Palestine: Dvakrát zaslíbená země? The British, Arabs and Zionism, 1915 – 1920 (2000), 47-60.
.