Přehodnocení velké hry:

Mapa z roku 1971 (z FCO 37/1154) zobrazující Wakhanský koridor v Afghánistánu. Dohody mezi Ruskem a Britskou Indií z let 1873 a 1893 stanovily koridor jako nárazník mezi oběma říšemi. Obrázek © The National Archives, Spojené království. Další reprodukce bez povolení zakázána.

Na počátku 70. let 20. století se Afghánistán dostal do spirály vládní nestability, povstání, otevřené občanské války a zahraničních intervencí, která jej sužuje dodnes. Mezi desítkami spisů zaměřených na Afghánistán, které se nacházejí v našem zdroji Foreign Office Files for India, Pakistan and Afghanistan, jsou i dva, které pocházejí z doby vlády Mohammada Daúda Chána, prezidenta v letech 1973-1978, a osvětlují jak okolnosti, za nichž se dostal k moci, tak s jistou dávkou předvídavosti i možnost nestability a sovětské intervence, které by mohly následovat po skončení jeho vlády.

Král Záhir Šáh (vlevo) a Mohammad Daúd Chán (vpravo) (snímek: James A. Cudney).

Daúd Chán byl královského původu, bratranec krále Záhira Šáha, a v letech 1953-1963 zastával funkci předsedy vlády. Po politické krizi způsobené hraničním sporem s Pákistánem byl Daúd donucen odejít z funkce a Afghánistán vstoupil do období neefektivního pseudoparlamentarismu, kdy se v následujícím desetiletí vystřídalo šest premiérů na králův příkaz. V červenci 1973 Daúd s podporou armády svrhl Záhira, který byl v zahraničí. Následující měsíc se britský velvyslanec v Kábulu John Drinkall v depeši do Londýna zamýšlel nad příčinami Záhirova pádu a vinu svalil na něj a jeho rodinu. Poté, co Drinkall uznal, že král byl „velmi milý člověk a zdálo se, že mu skutečně leží na srdci blaho jeho lidu“, pokračoval výčtem chyb celé dynastie:

Ze zprávy Johna Drinkalla „Afghánistán: Pád monarchie“, 7. srpna 1973 (FCO 37/1218). Obrázek © Národní archiv, Spojené království. Další reprodukce bez povolení zakázána.

Jediným členem královské rodiny, který unikl odsouzení, byla králova starší dcera, princezna Bilqis, kterou Drinkall popsal jako „stejně pozoruhodnou, jako ostatní nejsou“. Nebylo však pravděpodobné, že by na afghánský trůn usedla žena, a politický systém byl beztak rozbitý. Ačkoli očekávání průměrného Afghánce od státu byla natolik mizivá, že všeobecná nespokojenost nemohla vést k revoluci, pocit chronické frustrace z nedostatků režimu u vlivných osobností v byrokracii a armádě vyvolal personální změny na nejvyšších místech – což podle Drinkalla jeho velvyslanectví předpovídalo již několik let, takže „britská pověst vševědoucnosti v této části světa nyní dostává další impuls“.

Další otázka, která měla brzy zaměstnat britskou mysl, zněla: kdo nebo co bude následovat Daúda? V době, kdy se Drinkall chystal opustit Kábul, tedy v lednu 1976, Daúdův režim, ačkoli se zdál být bezpečný, ještě nebyl formalizován; vláda měla teprve v březnu téhož roku oznámit konzultace o nové ústavě. Drinkallovy největší obavy však odkazovaly na Velkou hru devatenáctého století:

Z „Afghánistánu: Valedictory despatch“ Johna Drinkalla, 20. ledna 1976 (FCO 37/1685). Obrázek © Národní archiv, Spojené království. Další reprodukce bez svolení zakázána.

Naštěstí pro Západ neměli Afghánci Rusy rádi. Podařilo se jim však proniknout do vládnoucí vrstvy v zemi, protože vynaložili více úsilí než kdokoli jiný:

Z „Afghánistánu: Valedictory despatch“ Johna Drinkalla, 20. ledna 1976 (FCO 37/1685). Obrázek © Národní archiv, Spojené království. Další reprodukce bez povolení zakázána.

Tento odhad byl prozíravý. Daúd byl svržen a zabit v červenci 1978 komunistickou Lidovou demokratickou stranou. Avšak boje, které se v novém režimu rozmohly, a ozbrojená opozice, kterou jeho kroky vyvolaly ve velké části země, byly natolik silné, že o Vánocích 1979 byla zahájena plnohodnotná sovětská invaze na jeho podporu.

Přes drtivou konvenční sílu Sovětů byl odpor proti nim stejně rozhodný jako proti afghánským komunistům. V době invaze se nacházelo 400 000 afghánských uprchlíků v táborech v Pákistánu, kde jim úřady poskytly výcvik a vybavení, aby se mohli vrátit domů a bojovat; CIA již připravila operaci Cyklon, svou vlastní snahu pomoci vyzbrojit, vycvičit a inspirovat opozici. Až do svého odchodu z Afghánistánu v roce 1989 se Sovětům nikdy nepodařilo získat bezpečnou kontrolu nad žádnou oblastí mimo velká města a Afghánistán byl zaplaven zbraněmi, odbornými znalostmi a rozvratem, které pomohly rozdmýchat občanské války, jimiž je země zmítána dodnes.

Foreign Office Files for India, Pakistan and Afghanistan, 1947-1980 je nyní k dispozici. Více informací, včetně bezplatného zkušebního přístupu a dotazů na cenu, získáte na e-mailové adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..