Překvapivá souvislost mezi mangem a jedovatým břečťanem
Když jsem se jako postgraduální student přesunul do firemního světa Silicon Valley, asi nejpřekvapivějším zjištěním byla rozmanitost bezplatného občerstvení.
Naše pracoviště, stejně jako mnoho dalších, která jsem navštívil, nabízelo „stěnu občerstvení“ s nesčetnými možnostmi pro hladové zaměstnance. Měli jsme samozřejmě müsli tyčinky, cereálie, jogurty a chipsy, ale já jsem se přistihl, že tíhnu k sušenému ovoci – a zvláště k jednomu sušenému ovoci.
Mango je tou dokonalou kombinací kyselého a sladkého – díky které si získalo mnoho příznivců po celém světě. Je národním ovocem Indie, Pákistánu a Filipín a lidstvo je konzumuje už více než 5000 let. To znamená, že mango pěstujeme a jíme ještě předtím, než Egypťané postavili Sfingu a Velké pyramidy. Mangem jsme se ládovali dávno předtím, než jsme postavili Velkou čínskou zeď.
Pro některé jedince však mango není lahodnou pochoutkou. Naopak je to potravina, které se spolu s kešu oříšky a pistáciemi vyhýbají. U postižených se vyskytuje kontaktní dermatitida, a to kvůli přítomnosti sloučeniny zvané urušiol.
Mnozí z nás, zejména milovníci kempování, se s urušiolem pravděpodobně již setkali. Je to olejovitá směs organických sloučenin a nejčastěji se s ní setkáváme u jedovatého břečťanu, jedovatého dubu a jedovatého sumachu.
Jo, ty svědivé vyrážky, které se vám mohou objevit při setkání s jedovatým břečťanem? U některých lidí může stejnou reakci vyvolat mango (nebo kešu či pistácie).
Proč někteří lidé na urušiol v mangu reagují, zatímco jiní ne?
A jak na nás urušiol působí a co můžeme dělat, abychom minimalizovali podráždění, bolest a utrpení?
Když jsme vystaveni jedovatému břečťanu nebo jiným jedovatým rostlinám z této čeledi (včetně jedovatého dubu a jedovatého smrku), jsme vlastně vystaveni urušiolu, který je obsažen v míze těchto rostlin.
Pokud je rostlina poškozena, míza obsahující urušiol uniká na povrch. Zajímavé je, že účelem této mízy není sloužit jako obranný mechanismus; místo toho vytváří při působení kyslíku černý lak, který pomáhá rostlině zadržovat vodu.
Reakce na působení urušiolu se u každého jedince liší. Přibližně 20 % jedinců nemá na expozici žádnou reakci, 60 % jedinců bude mít mírnou reakci a 20 % jedinců bude mít velmi silnou reakci, která vyústí v závažné a dlouhodobé příznaky.
Zajímavé je, že reakce sílí při opakované expozici. To znamená, že i když se u někoho při první expozici alergická reakce neprojeví, následná budoucí expozice může reakci vyvolat.
Urushiol se rychle vstřebává do kůže, přičemž přibližně 50 % sloučeniny se vstřebá během prvních 10 minut. Proto je při kontaktu s jedovatým břečťanem, jedovatým dubem nebo jedovatým smrkem důležité se ihned umýt vodou a mýdlem, aby se odstranil olej, který se ještě nevstřebal!
Jakmile se dostane na kůži, molekula oxiduje a poté se spojí s membránovými proteiny našich buněk. Náš imunitní systém již tyto buňky s navázaným urušiolem nerozpoznává a napadá je, což vede k alergické reakci.
Léčba expozice urušiolu se dělí na jednu ze dvou fází – okamžitou nebo opožděnou.
- Mimořádná léčba po nedávné expozici zahrnuje omytí postižených míst mýdlem, aby se odstranil olej, a peelingovým prostředkem, který pomůže oddělit olej, jenž se spojil s kůží.
- Odkladná léčba, po vstřebání oleje do kůže, zahrnuje aplikaci kortikosteroidů ke snížení imunitní reakce a některých krémů ke snížení míry svědění nebo absorpci vody z vředů, které se vytvoří.
Nikdy více do lesa. Co to má společného s mangem?
Pravda, zpět k mangu! Ukázalo se, že mango spolu s pistáciemi a kešu oříšky obsahuje malé množství urušiolu. U manga se tato sloučenina nachází převážně ve slupce, ale je také v plodu, který je po oloupání manga nejblíže slupce.
Protože se většina této sloučeniny nachází ve slupce, stonku a listech rostliny, k dermatitidě vyvolané mangem dochází nejčastěji při trhání nebo loupání manga, nikoliv při jeho požití.
U některých lidí, kteří jsou na urušiol extrémně citliví, však konzumace manga i po jeho oloupání může někdy vést k alergické reakci.
Podobně je velká část urušiolu v kešu a pistáciích obsažena spíše ve skořápce než v samotném ořechu. V mase ořechu je stále dost urushiolu, který může při konzumaci v syrovém stavu způsobit problémy, a proto se tyto ořechy před konzumací praží (ano, i „syrové“ kešu se zahřívají, aby se urushiolový olej rozložil).