Při sledování filmu „Poslední tanec“ nezapomeňte, že Dennis Rodman nebyl vždycky blázen
21. srpna 1996 v New Yorku. Rodman přijel v kočáře taženém koňmi a oblečený ve svatebních šatech, aby představil svou novou knihu s názvem „Bad as I Wanna Be“. (Foto: Evan Agostini/Liaison) Getty Images
Úder do hlavy rozhodčího NBA, který stál více než 200 000 dolarů, včetně pokuty a ušlé mzdy kvůli suspendaci.
Madonna.
Kopnutí fotografa po zakopnutí o frajera po cestě v podstatě vyneslo vyrovnání ve výši 1,5 milionu dolarů.
Oh, a ty bílé svatební šaty doplněné závojem, dlouhými rukavicemi a kyticí pro krásnou (ehm) nevěstu.
Mrzí mě, že vám to musím říct, ale až si pustíte 3. díl „Posledního tance“, desetidílného dokumentu ESPN o Chicago Bulls z let 1997-98, měli byste si od začátku do konce položit následující otázku:
Je to opravdu Dennis Rodman, nebo je to ten DRUHÝ chlapík, který byl Barnum & Bailey, v kombinaci s tím nejlepším nebo nejhorším z Broadwaye a několika epizodami Simpsonových?
Pravdou je, že před, během i po Rodmanově tříletém působení v Bulls až do oné sezóny 1997-98 byl často podvodníkem.
Zjistil jsem to ve spěchu.
Stál jsem tam mezi spoustou novinářů kolem Rodmanovy skříňky po zápase play-off na cestách za jeho Bulls na konci 90. let a někdo mi poklepal na rameno.
Byl to zesnulý Bryan Burwell, sportovní novinář a dobrý přítel, který kdysi psal o Detroit Pistons v dobách Rodmanova působení v týmu The Bad Boys Isiaha Thomase, Joea Dumarse a Billa Laimbeera.
„Počkej, až to skončí,“ řekl Burwell a pošeptal mi do ucha.
Přikývl jsem, když The Dennis Rodman Show pokračovala a pokračovala, přičemž hvězda bavila své publikum díky svým barevným vlasům (nepamatuji si, jestli byly oranžové, modré nebo fialové), piercingům na těle a tetováním pokrývajícím téměř každý milimetr jeho dvoumetrové postavy.
Nepamatuji si, co Rodman říkal, ale pamatuji si, že jeho odpovědi byly od pobuřujících až po směšné.
Poté byl konec.
Když se novináři rozprchli poté, co se nad Rodmanovou skříňkou spustila neviditelná opona, Burwell mi řekl, abych čekal dál.
Rodman si zavázal poslední šňůrku na šatech a pak nám zamával přes neviditelnou oponu. Navzdory piercingu, tetování a šíleným vlasům vypadal jinak než předtím a zněl jako někdo jiný.
Zněl jako normální člověk.
Basketbalista Dennis Rodman navštívil „Varney & Co.“ s hostem Davidem Asmanem ve studiu Fox Business Network 18. září 2019 v New Yorku. (Foto: Roy Rochlin/Getty Images)
Getty Images
Byl tu však obrovský rozdíl. Rodman působil jako normální člověk s neobyčejným citem pro basketbal.
Ani Phil Jackson, trenér zenového mistra Bulls, by v tu chvíli nedokázal poskytnout lepší vhled než muž, který se nakonec během 14 let v NBA stal nejefektivnějším doskakovačem v historii.
Rodman vedl ligu v doskakování sedmkrát, což byl stejný počet let, kdy se dostal do prvního týmu NBA.
Což nás přivádí do roku 1986, kdy se Rodman po vstupu do NBA v nabitém týmu Pistons stal převážně hráčem lavičky. Ti se do konce desetiletí proměnili ve dvojnásobného mistra světa, k čemuž jim výrazně pomohl Rodmanův doskok, obrana a dravost.
I tehdy měl Rodman problémy. Ve své knize z roku 1997 nazvané „Bad as I wanna be“ uvedl, že na jaře 1993 měl takové deprese, že se pokusil o sebevraždu. Požadoval výměnu od Pistons a v říjnu odešel do San Antonia, kde si se Spurs nejprve oholil hlavu na cestě ke změně barvy vlasů, randění s Madonnou a přerodu v mistra bizarností.
Jo, ale abyste při sledování 3. dílu věděli, že Dennis Rodman není vždycky Dennis Rodman.
Sledujte mě na Twitteru nebo LinkedIn. Podívejte se na mé webové stránky.