Patrice O’Neal
Stand-up comedyEdit
O’Neal vystoupil poprvé v říjnu 1992 v Estelle’s v Bostonu. Týden před svým debutem se v tomto podniku zúčastnil večera otevřených mikrofonů, kde hecoval jednoho z účinkujících, který ho následně vyzval, aby si stand-up vyzkoušel sám. Komik Dane Cook byl svědkem jednoho z prvních O’Nealových setů a všiml si jeho „jemně-obřího půvabu … Už tehdy měl něco do sebe, ale byl ještě o něco zranitelnější“. Následujících šest let O’Neal rozvíjel své vystoupení v oblasti Bostonu, kde zpočátku vystupoval pod jménem Bruiser O’Neal. V polovině 90. let se O’Neal poprvé setkal s komikem a později blízkým přítelem Jimem Nortonem.
V roce 1998 se O’Neal přestěhoval do New Yorku, kde pravidelně vystupoval v Comedy Cellar. Na začátku roku 1998 se zúčastnil čtvrtého ročníku amerického festivalu komediálního umění v Aspenu v Coloradu. Poté se přestěhoval do Los Angeles v naději, že najde větší slávu: „Stepoval jsem, jak byste nevěřili… snažil jsem se něčeho dosáhnout“. O’Neal ignoroval požadavky majitelů klubů, aby změnil své konfrontační vystupování, a snažil se vydělat dostatek peněz. Byl „v podstatě vyhozen z Ameriky“ a přijal nabídku vystupovat ve Velké Británii, nejprve od anglického stand-upisty Johna Simmita na roli v jeho Upfront Comedy circuit. O’Neal tvrdě pracoval, aby si získal respekt svých kolegů, což, jak vzpomíná, trvalo několik měsíců, „než si řekli ‚Ok, tenhle chlap si na nic nehraje'“. V polovině roku 1999 už O’Neal vedl komediální turné po Austrálii. V letech 2000-2002 vystupoval O’Neal se stand-upem po celé Evropě, včetně vystoupení na Black International Comedy Awards v Londýně a ve skotském Edinburghu s komiky Lewisem Schafferem a Richem Vosem.
V letech 2006 a 2007 se O’Neal připojil k turné Opieho a Anthonyho Traveling Virus Comedy Tour a hrál ve velkých arénách po celých Spojených státech.
V roce 2010 natočil O’Neal pro Comedy Central svůj první a jediný hodinový speciál Elephant in the Room. Vznikl poté, co komik Dave Attel pochválil O’Nealův materiál jeho manažerovi, který vstoupil do jednání se stanicí o jeho produkci. Přestože O’Neal trval na natáčení ve Washingtonu, televize chtěla, aby se natáčelo v New Yorku, a O’Neal nakonec souhlasil. Speciál měl premiéru 19. února 2011, nesestříhaná verze vyšla na CD a DVD o tři dny později. O’Neal propagoval speciál rozhovorem v pořadu Late Night with Jimmy Fallon, což bylo jeho první televizní vystoupení po čtyřech letech.
TelevizeEdit
Na konci roku 2000 přijal O’Neal místo scenáristy u WWE poté, co ho jeden ze spolupracovníků viděl vystupovat. Jako velký fanoušek wrestlingu přednesl svůj nápad na vybudování zápasu během tří týdnů, který vyvrcholil událostí pay-per-view, což mu zajistilo práci. Navštívil dům majitele Vince McMahona, cestoval s organizací na týden živých vystoupení jejich soukromým letadlem a režíroval několik vinět. O’Nealovi pak byla nabídnuta smlouva na 13 týdnů, ale odmítl ji, protože už měl plány, a řekl, že kdyby v tom pokračoval, „nebyl by to sen…“. Bylo to krátké a sladké“. Později ve své kariéře O’Neal odešel od potenciálních příležitostí, jako byly herecké role v seriálech The Office, Arrested Development a Web Junk 20. Později prohlásil: „Jsem profesionální pálení mostů“. Příběh se hlouběji zabývá jeho názory na Hollywood.
V roce 2002 se O’Neal vrátil do USA poté, co dostal nabídku natočit půlhodinový komediální speciál na stanici Showtime. Získal první z řady televizních vystoupení, počínaje skečovým pořadem The Colin Quinn Show, následovaným pořadem Tough Crowd with Colin Quinn, v němž vystupoval od roku 2002 až do jeho zrušení v roce 2004. V roce 2003 natočil speciál pro Comedy Central Presents. Jeho první televizní vystoupení bylo v pořadu The Apollo Comedy Hour. Odtud přešel k účinkování v pořadech Showtime at the Apollo a FNight Videos. Jako host se objevil v seriálech MTV Apartment 2F, Assy McGee, Yes Dear, Arrested Development, Chappelle’s Show a The Office.
O’Neal byl stálým hostem v seriálu stanice Fox The Jury a hrál v animovaném programu Comedy Central Shorties Watchin‘ Shorties s Nickem Di Paolem. Poskytl hlas Haroldu Jenkinsovi v animovaném pořadu O’Grady High společnosti Noggin a objevil se jako Ježíš ve filmu Denise Learyho Searchlight. V roce 2005 natočil pro HBO půlhodinový speciál One Night Stand. V roce 2006 se pak stal moderátorem první a druhé série pořadu Web Junk 20 na VH1. Po dvou sezónách O’Neal odmítl moderovat třetí, přestože mu byl nabídnut čtyřnásobný plat. Nahradil ho Jim Breuer.
V roce 2007 O’Neal prozradil, že odmítl možnost vystoupit v pořadu Celebrity Fit Club, a řekl, že „moje kariéra je důležitější než moje zdraví“. O’Neal pětkrát vystoupil na každoročním festivalu Just for Laughs v kanadském Montrealu, včetně týdenní one-man show v Théâtre Sainte-Catherine v roce 2008.
V roce 2007 O’Neal napsal a hrál v internetovém seriálu The Patrice O’Neal Show – Coming Soon!, ve kterém vystupovali jeho přítelkyně Nero, Bryan Kennedy, Harris Stanton a Wil Sylvince. Seriál neměl dlouhého trvání, protože se mu nepodařilo získat sponzora kvůli jeho urážlivému obsahu. Hostoval v dalším pořadu z produkce For Your Imagination s názvem Break a Leg, kde hrál „Garyho Colemana v dospělé velikosti“.
V roce 2011 O’Neal vystoupil jako jeden z komiků v pořadu The Comedy Central Roast of Charlie Sheen, protože herci vyjádřil úctu a přál si mu to říct osobně. Pořad byl odvysílán 19. září 2011 a O’Neal v něm vystoupil jako poslední komik. Získal 6,4 milionu diváků, což je stále nejsledovanější vydání Comedy Central roastů. O’Nealovo vystoupení v roastu mělo být jeho posledním televizním vystoupením před jeho předčasnou smrtí o dva měsíce později. Po skončení natáčení se O’Neal v garáži setkal s Williamem Shatnerem a jeho ženou, kteří se natáčení také zúčastnili, a manželé nabídli O’Nealovi svou podporu ohledně jeho cukrovky, načež se všichni tři rozplakali. Shatner vzpomínal: „Věděl, že umírá, že je umírajícím člověkem, a svým způsobem chtěl zemřít… To jsem viděl. Proto jsme plakali.“
RadioEdit
V roce 2002 se O’Neal vrátil do oblasti New Yorku. V rozhlasové show Opieho a Anthonyho vystoupil poprvé 17. ledna 2002, kdy ho do pořadu, který se v té době vysílal ze stanice WNEW, přivedl přítel a komik Rich Vos. Poté, co byl pořad v roce 2002 zrušen a v roce 2004 znovu spuštěn na satelitním rádiu XM, se O’Neal vracel jako host nebo občas zaskakoval za nepřítomného Nortona a stal se jedním z nejoblíbenějších hostů pořadu.
V roce 2006 se O’Neal usadil v Jersey City. V letech 2006 až 2008 moderoval O’Neal na stanici XM poradenský pořad o vztazích, který se původně jmenoval Bitch Management, než byl přejmenován na The Black Philip Show, což byl odkaz na lékaře a televizní osobnost „Dr. Phila“ McGrawa. Pořad se vysílal v sobotu večer, spolumoderátorem byl Dante Nero a u třetího mikrofonu se střídaly komičky. Pořad skončil po fúzi společností XM a Sirius, když nové vedení nebylo schopno sladit rozpočty na sobotní večerní vysílání.
V březnu 2010 si O’Neal zajistil smlouvu se společností Comedy Central na stand-up speciál a scénář k navrhované televizní reality show Patrice O’Neal’s Guide to White People. Nápad na druhý jmenovaný pořad dostal poté, co se vmísil do rozhovoru se dvěma bělochy nad kytarovými riffy a napadlo ho, že se „snaží dozvědět něco o běloších“. Pořad byl zrušen dříve, než mohlo začít jeho natáčení.
O’Nealovy názory na ženy byly předmětem diskusí a někdy byly označovány za misogynní. V srpnu 2010 ve svém vystoupení v podcastu WTF Marca Marona prohlásil, že když se seznámil se svou tehdejší přítelkyní, byl „strašný misogyn“.
Další projekty a posmrtná vydáníUpravit
O’Neal se také objevil jako host v dalších pořadech, jako je The Alex Jones Show a segmenty na Fox News.
Ve hře Grand Theft Auto IV namluvil hlas Jeffrona Jamese v její herní rozhlasové stanici Fizz!.
Dne 27. října 2011 vyšel O’Nealův poslední rozhovor s Jayem Mohrem pro jeho podcast Mohr Stories. Uvedl v něm, že jeho vystoupení na Sheenově roastu příliš nezměnilo jeho kariéru, kromě toho, že pomohlo vyprodat víkendová stand-up vystoupení v klubu Caroline’s. Prozradil další schůzku s FX ohledně možného animovaného seriálu a projektu, v jehož rámci k němu domů chodili jeho přátelé nahrávat rozhovory.
Po O’Nealově smrti oznámila společnost BSeen Media vydání jeho prvního komediálního alba Mr. Set, nahraný v dubnu 2011 v D.C. Improv ve Washingtonu, D.C., byl vydán 7. února 2012 za jeho účasti před jeho úmrtím. Tržby z vydání byly věnovány jeho matce, přítelkyni a nevlastní dceři. Album se dostalo na první místo v žebříčku Billboard Comedy Albums a na 35. místo v žebříčku Billboard 200. Dne 6. listopadu 2012 byl na O’Nealových webových stránkách a prostřednictvím iTunes zveřejněn dvacetiminutový výběr dosud nevydaného materiálu s názvem Better Than You (Lepší než ty).
Dne 19. února 2021 uvedla stanice Comedy Central dokumentární film Patrice O’Neal: Zabít je snadné, který pojednává o O’Nealově životě a kariéře. Režíroval ho Michael Bonfiglio, který byl také výkonným producentem spolu s Billem Burrem, Alem Madrigalem, Michaelem Bertolinou a Vondecarlem Brownem.