Pentagram, symbol čeho přesně?
Pentagram je v západním světě symbolem plným kontroverzí. Často je zobrazován jako symbol satanismu, v minulosti byl zakázán ve školách a teprve poměrně nedávno byl schválen jako vhodný symbol náboženské příslušnosti na náhrobcích veteránů Spojených států.
Tento akcidenční symbol hojně využívá hororový žánr, stejně jako fantasy. Infografiky, memy a články o „pravém“ významu pentagramu zaplavují internet, ale často opomíjejí zmínku o jeho použití v obecné západní ezoterice a o jeho historii mimo moderní Wiccu.
Jako člověk, který obecně spadá pod zastřešující pojem „pohan“ a sám se označuje za okultistu, jsem se rozhodl zkusit vytvořit jednoduchou referenční příručku. Je to můj pokus rozptýlit některé pavučiny, které se na tomto populárním, poněkud nepochopeném symbolu usadily.
Nejprve si probereme rozdíl mezi pentagramem a pentaklem. Existuje jeden z nich? Oba se často zaměňují, tak proč je vůbec rozlišovat?
No, ono to vlastně není tak složité.
Pentagram může být – a často se používá – jako pentagram. Ale ne všechny pentagramy obsahují pentagramy.
Nejstarší anglické použití slova „pentacle“ se k nám dostává ve dvou knihách, obě napsané v 16. století: The Heptameron od Pietra d’Abano a The Key of Solomon (falešně připisovaná králi Šalamounovi, jak bylo běžnou praxí, nejspíše napsaná nejmenovaným okultistou té doby).
Obě knihy odkazují na symboly magické povahy, ale ani jedna z nich neoznačuje pentagramy za pentagramy, které jsou jejich podstatou, nebo které pentagramy obsahují.
V 15.-16. století zpopularizoval okultista Heinrich Cornelius Agrippa myšlenku, že pentagram je magický symbol, přisuzoval mu novoplatónských pět živlů – tedy oheň, vodu, vzduch, zemi a ideu – pěti hrotům hvězdy.
Podíváte-li se na etymologii slova „pentagram“, najdete podobná slova v latině, italštině, francouzštině atd. V latině máte „pentaculum“, které pochází z předpony „penta-„, což znamená „pět“, a „-culum“, které se vztahuje k instrumentálu. V italštině máte pentacolo, což znamená „cokoli s pěti hroty“. Ve francouzštině máte slovo „pentacol“ ze 14. století, které pochází z předpony „pend-„, což znamená „zavěsit-„, a „-col“, což znamená „-z krku“, což se týkalo různých druhů magických nebo apotropaických přívěsků zavěšených na náhrdelnících nebo podobných zařízeních.
V 19. století si „pentakl“ získal oblibu ve slovní zásobě západního okultismu prostřednictvím francouzského okultisty Éliphase Léviho (1810-1875) v jeho knize „Dogme et Rituel de la Haute Magie“. Lévi ho shodou okolností napsal „pantakl“, což odráží kluzkou povahu jazyka a různé permutace tohoto slova napříč kulturami a časem. Neměli bychom se však příliš pozastavovat nad takovými odchylkami, protože ty jsou v průběhu jazyka přirozené.
V knize Dogme et Rituel de la Haute Magie skutečně uvádí vyobrazení pentagramu, které obsahuje pentakl, a několikrát ho vysvětluje.
Jak uvidíme, všechna mystéria magie,všechny symboly gnóze, všechny figury okultismu,všechny kabalistické klíče proroctví jsou shrnuty ve znaku pentagramu, který Paracelsus prohlašuje za největší a nejsilnější ze všech znaků. – Éliphas Lévi, „Dogme et Rituel de la Haute Magie“
I,
Říši vůle nad astrálním světlem, které je fyzickou duší čtyř živlů, představuje v magii pentagram, který jsme postavili do čela této kapitoly. Elementární duchové jsou podřízeni tomuto znamení, je-li použito s porozuměním, a jeho umístěním do kruhu nebo na stůl evokací je lze učinit ovlivnitelnými, což se magicky nazývá jejich uvězněním. – Éliphas Lévi, „Dogme et Rituel de la Haute Magie“
Uvádí i další příklady pentagramů, které pentagramy nemají.
Lévi se stane významným vlivem na anglického okultistu 20. století Aleistera Crowleyho, který by dokonce zašel tak daleko, že by se prohlásil za reinkarnaci Éliphase Léviho, navíc by v různých dílech používal pravopis „pantaklu“.
Sám Crowley by pak ovlivnil Geralda Gardenera, zakladatele moderní Wiccy. I když by se tento vliv neměl přeceňovat, stojí za zmínku. Crowley měl v té době obrovský vliv na západní okultismus, zejména na okultismus anglicky mluvícího světa. Rozebírat jeho nepřímý a přímý vliv na Gardenerovo pojetí magické praxe je vzhledem k této skutečnosti obtížné a stejně není předmětem tohoto článku. (Existuje mnoho článků a knih, které se tímto tématem zabývají do hloubky, ačkoli jejich pocity se liší.)
Gardner by ovlivněn okultními tropy své doby, včetně vyobrazení pentaklové barvy tarotových karet v Rider-Waite jako disků s nápisem pentagram. Tarotový balíček Rider-Waite byl vytištěn v roce 1910 a Gardener by s nimi jistě přišel do styku. Navíc Gardner znal text Klíč Šalamounův a pravděpodobně věděl, že termín „pentagram“ se vztahuje na nejrůznější magické symboly, nejen na pentagramy, takže záměr, který stál za jeho volbou definovat pentagramy jako symboly obsahující pentagramy, není znám.
Když to shrneme: Pentagramy jsou často součástí pentaklů, ale ne všechny pentakly obsahují pentagramy. Pentakly moderní wiccy jsou skutečně pentakly, které shodou okolností obsahují symbol považovaný mnoha wiccany za posvátný a magický, pentagram.
Převrácený vzhůru nohama
Podobně jako poloha hracích karet při jejich přejímání pro tarot se i samotný symbol pentagramu začal objevovat obráceně. Je obrácený pentagram skutečně symbolem křesťanského ďábla? Je ten obrácený doprava symbolem dobra a duchovnosti? No, záleží na tom, koho se zeptáte.
Znovu vstupte do řeči okultisty Éliphase Léviho, který jako první provedl toto rozlišení:
„Pentagram se dvěma body v ascendentu představuje Satana jako kozla sabatu; když je jeden bod v ascendentu, je to znamení Spasitele. Pentagram je obrazem lidského těla, které má čtyři údy a jediný bod představuje hlavu. Lidská postava hlavou dolů přirozeně představuje démona, to znamená intelektuální rozvrat, nepořádek nebo šílenství. Nuže, je-li Magie skutečností, je-li okultní věda skutečně pravým zákonem tří světů, pak toto absolutní znamení, toto znamení staré jako dějiny a ještě starší, by mělo mít a má nevyčíslitelný vliv na duchy osvobozené z jejich hmotného obalu.“ – Éliphas Lévi, Dogme et Rituel de la Haute Magie
Tato definice, která se před Lévim neobjevuje, jistě pokračovala i po něm.
Nejznámější vyobrazení obráceného pentagramu lze připsat francouzskému okultistovi Stanislasi De Guaitovi (1861-1897), který vytvořil vůbec první „kozí pentagram“, jenž se nachází v knize La Clef de la Magie Noire (1897) a který byl inspirován Léviho vlastním vyobrazením dnes velmi populárního Bafometa.
Dále by tento „kozí pentagram“ překreslila Satanova církev a používala ho jako své logo, čímž by upevnila představu, že je spojen s křesťanským ďáblem, přestože se Satanova církev definuje jako materialistická a ateistická.
Rozlišování pentagramů „pravou“ a „špatnou“ stranou nahoru přetrvává dodnes mezi různými západními esoteriky a některými moderními novopohany, i když v žádném případě nepředstavuje konsensus.
Pentagramy, Agrippa, a pythagorejci
Heinrich Cornelius Agrippa spojoval pět bodů pentagramu nejen s pěti novoplatónskými prvky, ale lze je také považovat za asociované s pěti klasickými planetami. Níže je zobrazen pentagram „lidského těla“ s Marsem, Saturnem, Venuší, Jupiterem a Merkurem. Těchto pět planet by také mělo alchymistické asociace.
Známý je také pythagorejský pentagram „γιεια“ neboli pentagram „zdraví“, který se nachází vedle pentagramu „lidského těla“ v Agrippově díle De Occulta Philosophia libri III (1533). Pentagram „zdraví“ je spojován s pythagorejstvím, mysticko-filosofickou školou starověkého Řecka.
Ačkoli je těžké určit vliv pythagorejství na Agrippu, je zřejmé, že o nich věděl, když se na ně odvolává v „De Occulta“.
„Démokritos a Orfeus a mnozí pythagorejci, kteří nejpilněji zkoumali ctnosti nebeských věcí a přirozenost věcí nižších, říkali: že všechny věci jsou plné Boha a nejsou bez příčiny. Není totiž nic z takových přesahujících ctností, co by bylo zbaveno Boží pomoci a spokojilo se s přirozeností sebe sama.“ – Heirich Cornelius Agrippa, De Occulta Philosophia libri III
Pentagramy jako apotropaické symboly
Pentagram má historii jako apotropaický symbol, tj. symbol určený k odvrácení zlých vlivů, zejména v evropské lidové magii. Slovo pochází z řeckého apotropaios, doslova „odvracející zlo“.
Příkladem může být řecký drudenfuss, což v angličtině znamená „drude’s foot“, přičemž „drude“ je druh zlovolného německého ducha.
Drudenfuss je zmiňován ve Faustovi Johanna Wolfganga von Goetha a od té doby se v jazyce používá v souvislosti s ochrannými pentagramy.
Další příklad apotropaického pentagramu lze nalézt na nájemní farmě Niemelä, která je součástí muzea v přírodě Seurasaari , ve Finsku, kde byl nalezen pentagram vyrytý do starého statku.
Pentagramy v artušovských mýtech
Pentagram se v artušovských mýtech objevuje prostřednictvím básně „Sir Gawain a zelený rytíř“, jejímž autorem je neznámý básník z konce 14. století. Báseň vypráví příběh sira Gawaina – podle mýtů rytíře kulatého stolu -, kterého vyzve na souboj jiný rytíř, který „byl úplně zelený“.
Příběh Zeleného rytíře a Gawaina i tajemství, které se skrývá za neznámým básníkem zodpovědným za tuto pověst, jsou samy o sobě zajímavé. Symbolika zeleného rytíře je složitá, ale nejjednodušeji řečeno odkazuje na pohanské tradice, které jsou stále v paměti středověku, na nedávnou minulost a kolektivní nevědomí. Zvláště zajímavá je pasáž popisující Gawainův štít,
Tu mu ukázali štít, který byl z čistého gule,
s pětiúhelníkem namalovaným ryzím zlatem.
Uchopil jej za lysinu a hodil si jej na krk;
a stal se hrdinou procházejícím poctivě.
A proč ten pětiúhelník patří tomu vznešenému knížeti
, to ti chci říci, i když mě to zdrží.
Je to znamení, jež Šalamoun kdysi postavil
jako znamení pravdy, samo sebou,
neboť je to figura, jež drží pět vrcholů,
a každá čára se překrývá a uzavírá v jiné;
a v celé délce je nekonečná; a Angličané ji
všude nazývají, jak jsem slyšel, nekonečným uzlem.
– Sir Gawain a Zelený rytíř, Neznámý básník, (Neilsonův překlad)
Také za zmínku:
Předně byl shledán bezchybným ve svých pěti rozumech;
a opět hrdina nikdy neselhal ve svých pěti prstech;
a veškerá jeho jistota na tomto světě byla v pěti ranách
, které Kristus obdržel na kříži, jak říká vyznání víry;
a kdekoli byl tento muž těžce obtěžkán v mele
, jeho zbožná myšlenka spočívala především v tomto –
všechnu sílu čerpat z pěti radostí
, které měla zdvořilá Královna nebes ze svého dítěte.
Proto si rytíř dal její obraz
komplexně namalovat do větší poloviny svého štítu,
aby při pohledu na něj jeho odvaha nikdy nepolevila.
Pátá pětka, kterou jsem našel, že hrdina použil,
byla štědrost a družnost nade vše,
jeho čistota a zdvořilost, jež nikdy neuhýbala,
a soucit, který převyšuje všechny vlastnosti.– Sir Gawain a Zelený rytíř, Neznámý básník, (Neilsonův překlad)
„Pentagram“ (jiný výraz pro pentagram, nápadně podobný termínu „pentakl“) zdobil Gawainův štít, skládal se z pěti bodů, které se navzájem překrývaly, „znamení, které dříve stanovil Šalamoun“, a označoval se jako „nekonečný uzel“.
Báseň „Sir Gawain a zelený rytíř“ byla podle odhadů napsána ve 14. století, tedy téměř 200 let předtím, než Heinrich Cornelius Agrippa určí pentagram jako magický symbol, a téměř 500 let předtím, než Gerald Gardener určí pentagram jako známý zásobní příklad obtočeného pentagramu.
Je třeba poznamenat, že grimoár Šalamounův klíč byl podle odhadů napsán někdy ve 14.-15. století. Není známo, zda existoval nějaký vztah mezi neznámým básníkem Gawainova mýtu a neznámým autorem Šalamounova klíče.
Grimoár Sir Gawain a Zelený rytíř byl napsán ve středoangličtině, zatímco se předpokládá, že Šalamounův klíč byl původně napsán v latině nebo italštině. To nám ovšem říká jen velmi málo.
Pseudografická povaha Klíče byla v jeho době běžná, stejně jako zmínka o „pětiúhelníku“ jako o „znamení, které dříve nastavil Šalamoun“ v mýtu o Zeleném rytíři. Pro okultisty renesanční doby bylo typické, že králi Šalamounovi přisuzovali mnohé, podobně jako raně křesťanští autoři přejímali jména postav z evangelií, údajně pro zvýšení důvěryhodnosti (i když o důvodech lze diskutovat).
Na závěr
Pro znalce dějin západního esoterismu, by nemělo překvapit, že Gerald Gardener se možná snažil získat důvěryhodnost tím, že tvrdil (nepravdivě), že byl zasvěcen takzvaným New Forest covenem, o němž tvrdil, že je covenem čarodějnic patřících k předkřesťanské pohanské tradici. I když je jistě možné, že byl „skutečně“ zasvěcen do nezměněné, nezfalšované verze domorodého, předkřesťanského čarodějnictví, většina antropologů, a dokonce i mnozí okultisté a wiccani se shodují, že tento příběh je pravděpodobně výmysl. Jiní se domnívají, že pravda je poněkud složitější a zahrnuje jisté Gardnerovy smyšlenky. O reálnosti Nového lesního sabatu se vedly, vedou a budou vést debaty a diskuse. Určitě by se shodoval s obecnou esoterickou tradicí tvrzení o pseudopohanském původu, ale definitivních důkazů je tak jako tak velmi málo.
Gardener se považoval za amatérského antropologa a archeologa a měl již předem utvořenou představu o tom, co přesně bylo čarodějnictví v evropských dějinách. Tato hypotéza, označovaná jako „hypotéza čarodějnického kultu“, byla podobně zpopularizována egyptoložkou Margaret Murrayovou a vysvětluje velkou část mytologie kolem vzniku moderní Wiccy. Od té doby byla „hypotéza kultu čarodějnic“ z velké části zdiskreditována.
Představa, že „náhodou“ našel sabat čarodějnic – o jehož existenci nikdy nemohl předložit důkazy – a byl jím zasvěcen, jehož údajně „čistá“ forma předkřesťanského čarodějnictví se náhodou dokonale shodovala s tím, co amatérský antropolog v 19. století již předpokládal, se zdá být přitažená za vlasy. Ale každému, co jeho jest.
Tento článek se nesnaží podkopávat přesvědčení druhých, pouze se vyrovnává s historií, kterou máme na toto téma posetou vyčerpávajícím množstvím konspiračních teorií, ahistorických blábolů a básnických licencí. Symbolická vrstva zůstává informativní bez ohledu na její pravdivost, zatímco historická si říká o pečlivé zvážení souvislostí.
Pentagram má za sebou pestrou existenci a o jeho jednoduchosti a eleganci svědčí skutečnost, že se s ním jako s významným symbolem můžeme setkat po celém světě, kromě západního esoterismu. Význam, který se za ním skrývá, je stejně rozmanitý a proměnlivý jako ti, kteří existují, aby jej definovali. Tak je tomu u většiny symbolů, i když přibližná shoda skutečně může existovat.
Případ pentagramu je zajímavý pro ty z nás, kteří se považují za součást proudu, v němž se nachází. Přistupovat k této historii znamená, že se musíme vyrovnat i s naší historií, a znamená to klást si otázky, které nám nemusí být příjemné. Co je symbol jiného než reprezentace, do níž se aktivně promítáme my sami i ostatní? Proč cítíme potřebu přisuzovat nějaké praxi starobylý a tajemný původ, abychom potvrdili její důvěryhodnost? Proč hledáme odpovědi v minulosti, když být duchovní, náboženský, filozofický nebo akademický člověk nemá žádný vnitřní vztah k věčnému ohlížení se zpět a vyhýbání se všemu novému? Co hledá ten, kdo se zajímá o západní esoteriku nebo ji praktikuje? Zlomí mu srdce, když zjistí, že historie a příběh takového oboru je plný mýtů, báchorek, podezřelých tvrzení, ale i podivných a převratných dobrodružství, zkoumání a obrazoborectví?“
Proč nám záleží na tom, zda pentagram znamená „jedinou pravou věc“?
Koneckonců si vzpomínám na to, co v souvislosti se symboly řekl Éliphas Lévi:
„Takové je velké a vznešené zjevení mágů, zjevení, které je matkou všech symbolů,všech dogmat, všech náboženství.“
– Dogme et Rituel de la Haute Magie
Postavit symboly před člověka znamená zapomenout na vlastní místo ve vztahu, v rovnováze sil mezi člověkem a jazykem. Asi bychom udělali nejlépe, kdybychom si uvědomili proměnlivou a rtuťovitou povahu symbolů a případně se z ní něco naučili.
Nezapomínáme, že asociace a zjevení, které částečně prožíváme díky symbolům, se neustále mění.
Pentagram, symbol čeho přesně?“
Záleží na tom, koho se ptáte.