PMC

PMC

Diskuse

Nejdůležitějším problémem v oblasti výzkumu kochleárních implantátů je dnes pochopení a vysvětlení obrovské variability a individuálních rozdílů ve výsledcích řeči a jazyka u prelingválně neslyšících dětí. Jak bylo uvedeno v úvodu, jednou z hlavních příčin našeho nedostatečného pokroku v pochopení variability výsledků je to, že dnes používané konvenční metody hodnocení výsledků a přínosu se opírají o malou baterii koncových nebo produktových klinických měřítek audiologického a řečového výkonu, přičemž se nevěnuje dostatečná pozornost základnějším základním neurokognitivním procesům, které jsou rovněž ovlivněny sluchovým postižením a které mohou ovlivnit výsledky řeči a jazyka (Pisoni, 2000).

V tomto článku jsme uvedli několik nových zjištění o vývoji kapacity bezprostřední paměti a rychlosti verbálního nácviku ve skupině 112 prelingválně neslyšících dětí testovaných v rámci projektu St. Louis po 8 letech používání CI. Účastníci se do této studie přihlásili dobrovolně, a přestože byli zařazeni všichni, kteří splňovali podmínky, jejich používání CI a rozhodnutí přihlásit se do studie nebylo náhodné. Proto musíme vzít v úvahu dopad zkreslení výběru vzorku na tyto výsledky. Vzorek zařazený do této studie byl vybrán z implantačních programů a vzdělávacích zařízení v Severní Americe a vykazoval průměr a směrodatnou odchylku neverbálního inteligenčního kvocientu (103, resp. 16) blízké hodnotám stanoveným pro normativní vzorek slyšících vrstevníků (tj. 100 a 15). V některých ohledech se však tyto děti od běžné populace lišily. Jejich rodiny mluvily doma pouze anglicky a do vzorku nebyly zahrnuty děti s dalším diagnostikovaným postižením. Kromě toho byla průměrná úroveň vzdělání a příjmu rodičů vyšší, než je průměr celkové americké populace. Další výběr proběhl z důvodu úbytku, protože 72 z původního vzorku se nevrátilo k následnému testování. Rodiny, které měly pocit, že jejich děti dosahují přiměřeně dobrých výsledků, se mohly s větší pravděpodobností vrátit k následnému testování. Ačkoli se 112 účastníků následného testování nelišilo v PIQ, věku při CI ani socioekonomickém statusu rodiny od 72 studentů, kteří se nevrátili, navrátivší se studenti měli významně vyšší skóre vnímání řeči, srozumitelnosti řeči a jazyka při CI-E (viz Geers et al., 2010 v tomto čísle). Některé z rodin, které se odmítly zúčastnit následné studie, tak mohly učinit proto, že jejich dítě již kochleární implantát nepoužívalo, nebo proto, že s přístrojem nedosáhlo takové úrovně výsledků, v jakou rodina doufala. Tyto faktory výběru vzorku mohly mít za následek nadhodnocení skóre rozpětí číslic a podhodnocení průměrné délky trvání věty u adolescentů s dlouhodobým používáním CI. Relativní selektivita vzorku mohla také vést k tomu, že jsme podcenili vztahy mezi rychlostí slovního nácviku a jazykovými výsledky. Tyto výsledky by mohly být ještě silnější v reprezentativnějším vzorku hluboce neslyšících dětí s CI.

Na základě dřívějších analýz kapacity okamžité paměti a rychlosti verbálního nácviku ve vzorku CI-E, které provedli Pisoni a Cleary (2003), jsme předpokládali, že tyto dvě základní základní neurokognitivní míry zpracování informací, kapacita okamžité paměti a rychlost verbálního nácviku, jsou součástí všech běžných měr výsledků řeči a jazyka. Naše analýzy změn digitálního rozpětí vpřed a vzad a rychlosti mluvení v průběhu času po 8 letech dalšího používání implantátu a zkušeností s ním v kombinaci s řadou korelačních analýz využívajících podskupinu základních měřítek výsledků řeči a jazyka přinesly řadu nových poznatků o základních neurokognitivních faktorech zpracování informací, které jsou spojeny s variabilitou výsledků po implantaci u této skupiny neslyšících dětí.

Analýzy výsledků subtestu Digit Span prokázaly komplexní vývojový vzorec se základními měřítky výsledků řeči a jazyka. Skupina s CI vykazovala téměř shodné zpoždění v celkovém skóre Digit Span u CI-E a CI-HS, přičemž průměrné celkové skóre Digit Span bylo o více než 1 SD nižší než normativní průměr, což odráží konzistentní zpoždění a vývojové zaostávání oproti normálně slyšícím vrstevníkům navzdory přínosu používání CI. Celkové kombinované skóre digitálního rozpětí však zakrývá důležité rozdíly ve vývoji základnějších dovedností zpracování informací, které jsou základem podsekcí testu Digits Forward a Digits Backward (Rudel & Denckla, 1974, St Clair-Thompson, 2010). Kromě toho existuje mnoho důkazů o tom, že Digits Forward a Digits Backward jsou sice příbuzné, ale mají také významné složky jedinečného rozptylu (Alloway, 2007; Gathercole & Alloway, 2008). Proto by výsledky založené na celkovém skóre Digit Span měly být interpretovány s opatrností a v kontextu samostatných skóre pro Digits Forward a Digits Backward.

V případě Digits Forward (LDSF) dosáhlo asi 75 % vzorku výrazně podprůměrného skóre v CI-E, ale téměř polovina spadala do průměrného pásma (skóre 1 SD pod průměrem nebo vyšší) podle CI-HS. To naznačuje zlepšení rychlého fonologického kódování a krátkodobých paměťových schopností (paměť na slovní informace v rote sekvenční sérii položek a pořadí, bez nároků na mentální transformaci nebo souběžné zvládání jiných kognitivních operací zpracování) ve srovnání s normami, a to v průběhu osmiletého období. Nicméně i přes toto zlepšení u významné části vzorku velké procento dětí buď nevykazovalo žádné zlepšení v LDSF a/nebo nadále výrazně zaostávalo za svými vrstevníky z NH. Tuto variabilitu v okamžité kapacitě verbální paměti bude důležité vysvětlit a řešit v budoucím výzkumu.

Na druhou stranu pouze 23 % vzorku dosáhlo v subtestu Digits Backward (LDSB) v CI-E skóre o 1 SD nebo více pod normativním průměrem, ale tento počet se v průběhu 8 let zvyšoval, což naznačuje, že větší počet dětí vykazoval vysoce specifické nedostatky a zpoždění v dovednostech verbální pracovní paměti (kapacita verbální paměti při současném mentálním zpracování). Další důkaz o disociaci ve vývoji fonologické krátkodobé verbální paměti a poklesu verbální pracovní paměti poskytly analýzy podskupinového profilu Digit Span, které odhalily, že více než 75 % vzorku vykazovalo v průběhu 8 let zlepšení v LDSF, zatímco pouze přibližně 45 % vzorku vykazovalo zlepšení v LDSB. Pro srovnání, v normativním vzorku WISC-III se LDSF a LDSB mezi 8. rokem (LDSF=5,3, LDSB=3,3) a 16. rokem (LDSF=6,7, LDSB=4) zvýšily přibližně stejně (asi o 1,5 číslice).7), což odráží zlepšení přibližně o 1 SD v tomto věkovém rozpětí (Wechsler, 1991).

Větší tendence ke zlepšení LDSF na rozdíl od LDSB může být důsledkem několika faktorů souvisejících s učením, pamětí a pozorností. Vzhledem k tomu, že vstupy poskytované CI jsou sekvenční a časové povahy, což více odpovídá požadavkům na úkoly spojené s LDSF, je velmi pravděpodobné, že lepší výsledky v LDSF odrážejí přímý přínos nových sluchových zkušeností a činností spojených s tím, že mají expozici a přístup ke zvukovým a časově proměnlivým vzorcům. Conway et al. (2009) nedávno navrhli, že zkušenosti a aktivity se sluchovými vstupy rozvíjejí široký soubor doménově obecných schopností sekvenčního zpracování, které by zahrnovaly strategie fonologické paměti. Alternativně může být část zlepšení LDSF důsledkem regrese k průměru, protože výsledky výrazně pod průměrem vykazují při opakovaném testování (pouze na základě náhody) větší pravděpodobnost zlepšení než žádné změny nebo poklesu. Samotná regrese k průměru však pravděpodobně plně nevysvětluje zlepšení LDSF, protože bylo zjištěno, že míra zlepšení LDSF souvisí také s výsledky v oblasti řeči a jazyka (tabulka 2), což naznačuje určitou smysluplnou (tj,

Digit Span Backward, na druhou stranu, je obecně považován za měřítko exekutivní kontroly a zpracování, soustředění a plánování zahrnující aktivní manipulaci se slovními informacemi v bezprostřední paměti při určité kognitivní zátěži (Pickering & Gathercole, 2001). Výzkumy naznačují, že úloha Digits Backward přistupuje také ke strategiím vizuálně-prostorové paměti a dovednostem exekutivních funkcí, které mohou být méně přímo posíleny zkušenostmi a aktivitami s CI (viz Wilson & Emory, 1997).

Předkládaný soubor výsledků také ukázal, že výsledky v úloze Digits Forward byly také silně spojeny s výsledky řeči a jazyka v CI-HS, zatímco výsledky v úloze Digits Backward byly spojeny pouze s výsledky zpracování jazyka vyššího řádu v CI-HS. Tato disociace ve struktuře korelací v čase může naznačovat, že rychlé fonologické kódování a slovně-sekvenční krátkodobá fonologická paměť, měřená úlohou Digits Forward, je povinným základním stavebním kamenem pro rozvoj robustního vnímání řeči a řečových a jazykových dovedností. Slovně-sekvenční fonologická paměť je hojně využívána ve všech úlohách zpracování jazyka a vyžaduje, aby dítě kódovalo, ukládalo a udržovalo reprezentaci zvuků řeči, mluvených slov a významů vět ve vědomé pracovní paměti, zatímco dlouhé sekvence dalších mluvených slov a vět jsou vnímány a kódovány rychle v reálném čase. Schopnost rychle kódovat, ukládat a udržovat velké množství slovních informací v krátkodobé fonologické paměti poskytuje v průběhu let vývoje významnou výhodu při učení se používat slovní zprostředkovací procesy v široké škále oblastí zpracování závislých na jazyce, jako je čtení, psaní a matematické poznávání. Výsledky prokazující významné časově zpožděné asociace v období 8 let mezi skóre Digits Forward (jak při CI-E, tak při změně Digits Forward z CI-E na CI-HS) a výsledky řeči a jazyka demonstrují silný prediktivní vztah v dlouhém časovém období, během něhož se rychle rozvíjí mnoho aspektů mozku, chování a dovedností zpracování jazyka.

Skóre Digits Backward naproti tomu významně korelovalo pouze s jazykovými opatřeními vyššího řádu, jako je znalost slovní zásoby, porozumění mluvené řeči a čtenářské dovednosti. Toto zjištění, které je v souladu s velkým množstvím předchozích výzkumů, naznačuje, že verbální pracovní paměť při simultánních mentálních operacích, měřená pomocí Digits Backward Span, je kritičtější pro porozumění, integraci informací a organizační dovednosti než pro základnější vnímání řeči a fonologické kódování. Dřívější výzkumy ukázaly, že Digits Backward je také silně spojen s komplexními dovednostmi exekutivního fungování (Baddeleyho „centrální exekutiva“) zahrnujícími aktivní mentální kontrolu, plánování a uvažování, stejně jako s vizuálně-prostorovým zpracováním (Engle et al., 1999; Pickering & Gathercole, 2006). Vizuálně-prostorové zpracování, exekutivní funkce a schopnosti uvažování se pravděpodobněji uplatní ve složitějších výukových situacích zahrnujících on-line porozumění jazyku a jeho produkci v reálném čase než v základních úlohách fonologického zpracování na nižší úrovni, které hodnotí dovednosti, jako je vnímání řeči, rozpoznávání mluvených slov, produkce řeči a srozumitelnost řeči.

Alternativním vysvětlením zpoždění ve výsledcích Digit Span a vztahu mezi Digit Span a výslednými ukazateli řeči a jazyka může být vliv zpoždění ve vnímání řeči jak na Digit Span, tak na ostatní výsledné ukazatele jazyka. Vnímání řeči může ovlivnit výsledky Digit Span několika klíčovými způsoby: (1) zvýšení míry selhání vnímání číslic (tj. nerozpoznání číslice nebo nepřesné rozpoznání číslice); (2) zvýšení kognitivní zátěže úkolu (tj. nutnost alokovat více zdrojů pozornosti na vnímání, čímž se sníží kognitivní zdroje dostupné pro pracovní paměť); a (3) snížení kvality a specifičnosti vnitřní kognitivní reprezentace fonologických informací v STM. Poslední dva účinky (kognitivní zátěž a specifičnost reprezentace) mohou poskytnout vysvětlení způsobu, jakým zhoršený sluchový vstup ovlivňuje schopnosti pracovní paměti. Například všechny úlohy krátkodobé a pracovní paměti zahrnují určité úsilí centrální exekutivy, o níž se předpokládá, že řídí a usměrňuje kognitivní zdroje během paměťových úloh (Baddeley, 2007). Zvýšená kognitivní zátěž (způsobená dodatečným úsilím při vnímání řeči) by dále zatěžovala centrální exekutivu a snižovala účinnost pracovní paměti. Podobně by snížená reprezentační specifičnost fonologických informací v STM způsobila, že ukládání a vyhledávání by bylo náročnější a obtížnější (Oberauer et al., 2000; Conlin et al., 2005; Francis & Nusbaum, 2009). První efekt (selhání identifikace položky) mohl mít vliv na některé seznamy číslic. Údaje z této studie však naznačují, že samotná míra neúspěšnosti vnímání položek pravděpodobně není klíčovým zúčastněným faktorem, protože tento faktor by pravděpodobně ovlivnil číslice vpřed i číslice vzad přibližně stejně (protože obě jsou prezentovány identicky, jako po sobě jdoucí seznamy číslic, které zkoušející čte v intervalu 1 sekundy). Vzorec výsledků pro Digits Forward a Digits Backward se lišil, pokud jde o srovnání s normami, změny v čase a vztah k řečovým a jazykovým výsledkům. Rozdíly ve vnímání řeči tedy pravděpodobně přispívají k výsledkům Digit Span, a to způsobem, který se přímo vztahuje k základním procesům pracovní paměti (kognitivní zátěž a reprezentační specifičnost), a způsobem, který souvisí spíše s percepčními procesy než s procesy pracovní paměti (selhání vnímání). Budoucí výzkum v této oblasti bude důležitý pro lepší pochopení zpoždění verbální pracovní paměti u dětí s CI.

Zjištění, že Digits Forward a Digits Backward měří odlišné neurokognitivní procesy, bylo zaznamenáno a diskutováno jinými výzkumníky a není jedinečné pro tento klinický vzorek (Gathercole & Alloway 2007; 2008). Identifikovali jsme však další vztahy mezi Digits Forward a Digits Backward, které vykazovaly neočekávané asociace s výsledky řeči a jazyka. Když byla skupina rozdělena pomocí profilů digitálního rozpětí na základě míry zlepšení ve skóre Digits Forward a Digits Backward, téměř polovina vzorku vykazovala zlepšení v obou digitálních rozpětích (LDSF+/LDSB+) a přibližně další třetina vykazovala zlepšení v LDSF, ale žádné zlepšení v LDSB (LDSF+/LDSB-). Obě tyto podskupiny také vykazovaly nejlepší celkové výsledky ve vnímání řeči a v řečových výsledcích a vzájemně se nelišily. U obou skupin, které nevykázaly žádné zlepšení v číslicích vpřed (LDSF-), však zlepšení v číslicích vzad souviselo s horšími řečovými výsledky, přičemž skupina LDSF-/LDSB+ vykazovala nejnižší skóre ve všech osmi výsledkových ukazatelích. Toto zjištění bylo neočekávané, protože Digits Backward souviselo s lepšími jazykovými funkcemi v celém vzorku a dovednosti měřené pomocí Digits Backward (verbální centrální exekutivní kontrola a kapacita pracovní paměti) jsou obvykle považovány za kritické předpoklady pro učení se jazyku, porozumění a čtení (Baddeley, Gathercole & Papagno, 1998; Gathercole & Alloway, 2007; 2008). Toto neočekávané zjištění je obtížné vysvětlit, protože zkoumání dalších charakteristik podskupiny LDSF-/LDSB+ (např. používání komunikačních strategií SC vs. OC ve škole nebo rozdíly ve verbálním či výkonovém IQ) neodhalilo významné rozdíly mezi skupinami LDSF-/LDSB- a LDSF-/LDSB+. Konkrétně obě skupiny LDSF- měly nižší skóre než skupiny LDSF+ ve verbálním IQ, ale vzájemně se nelišily. Skupina LDSF-/LDSDB+ měla navíc velké (ale ve srovnání s ostatními skupinami ne statisticky významné) procento dětí, které ve škole používaly SC (69 %) na rozdíl od OC způsobu komunikace. K lepšímu pochopení změn v paměťovém rozpětí v průběhu času bude zapotřebí dalšího výzkumu.

Na rozdíl od Digit Span, který se u některých dětí zlepšil a u jiných nezlepšil, se rychlost slovního zkoušení trvale zlepšovala téměř u všech subjektů od CI-E po CI-HS. Kromě toho byly hodnoty McGarr-7 Durations silně provázány u CI-E a CI-HS. Tato zjištění ukazují, že zvýšení rychlosti verbálního nácviku je u dětí s kochleárním implantátem univerzální a že měření rychlosti raného verbálního nácviku jsou spolehlivými prediktory pozdější rychlosti verbálního nácviku a okamžité paměťové kapacity.

McGarr-7 Durations at CI-E were also highly predictive of speech and language outcomes at CI-HS. Ve skutečnosti korelace McGarr-7 Durations a všech výsledných ukazatelů řeči a jazyka přesáhly ve všech případech hodnotu -0,45 a přibližně u poloviny výsledných proměnných byly vyšší než -0,60. V případě, že se jedná o výsledné ukazatele řeči a jazyka, jsou korelace McGarr-7 Durations a všech výsledných ukazatelů řeči a jazyka vyšší. Tyto hodnoty jsou extrémně vysoké pro jediný behaviorální ukazatel (McGarr-7 Duration), který předpovídá výsledek o 8 let později. Navíc ve většině případů byly časově zpožděné korelace mezi skóre McGarr-7 Duration v CI-E s výsledky řeči v CI-HS silnější než korelace mezi McGarr-7 Duration v CI-HS s výsledky řeči v CI-HS, a to navzdory skutečnosti, že tyto korelace porovnávaly skóre ve stejném časovém bodě vývoje. Tato nová zjištění naznačují, že měření rychlosti verbálního nácviku na počátku jsou silnějšími prediktory výsledků řeči a jazyka než měření rychlosti verbálního nácviku získaná po 8 letech používání CI. Jinak řečeno, zdá se, že časný vliv rychlosti slovního nácviku na výsledky řeči a jazyka závisí spíše na tom, kde dítě začíná (např. v 8 letech), než na tom, kde dítě končí (např, v 16 letech) a silně naznačuje, že povaha raných smyslových, neurokognitivních a jazykových zkušeností a činností bezprostředně po kochleárním implantátu může hrát ještě větší roli ve vývoji a dlouhodobých výsledcích řeči a jazyka, než se dříve uznávalo v minulosti.

Předkládaný soubor zjištění také naznačuje, že rychlost slovního nácviku je základním elementárním základním procesem, který se u dětí s kochleárním implantátem vyvíjí souběžně s řečovými a jazykovými dovednostmi. Efektivita, rychlost a plynulost fonologického kódování a zpracování, která se odráží v McGarr-7 Durations, pravděpodobně ovlivňuje řečové a jazykové výsledky tím, že zvyšuje objem a „propustnost“ fonologických informací, které mohou být rychle zakódovány, zpracovány a uloženy v bezprostřední paměti, což umožňuje dítěti vnímat, nacvičovat a vyvolávat větší úseky verbálních informací za jednotku času (Neufeld et al., 2007). V průběhu dlouhého vývoje by změny v kapacitě a toku informací pravděpodobně odrážely účinky větší zkušenosti a praxe v kódování, nácviku a vyhledávání verbálních informací z dlouhodobé paměti (Hart & Risley, 1995; 1999).

Výsledky této studie ukazují, že okamžitá verbální krátkodobá fonologická paměť (hodnocená v této studii pomocí Digits Forward), okamžitá verbální pracovní paměť (hodnocená v této studii pomocí Digits Backward) a rychlost verbálního nácviku (hodnocená v této studii pomocí McGarr-7 trvání vět) jsou základní elementární podkladové neurokognitivní faktory, které se vyvíjejí současně se sluchovou, řečovou a jazykovou zkušeností a které ovlivňují široké spektrum různých řečových a jazykových výsledků u dětí s kochleárním implantátem. Kromě toho, že tyto základní neurokognitivní faktory korelují s osmi různými konvenčními měřítky výsledků řeči a jazyka, korelují také mezi sebou navzájem, zejména s měřítky McGarr-7 Durations a Digits Forward span, které jsou uvedeny v tabulce 4. Společné neurokognitivní komponenty v těchto dvou úlohách mohou být konceptualizovány jako „reprezentační efektivita“ nebo obecněji „kapacita zpracování informací“, která odráží míru, do jaké je jedinec schopen rychle a plynule („efektivně“) kódovat, ukládat, udržovat a vyvolávat fonologické a lexikální reprezentace z krátkodobé pracovní paměti.

Reprezentační efektivita je nutná pro požadavky na kapacitu verbálního ukládání v úloze digit span, stejně jako pro požadavky na rychlé kódování a okamžitou reakci v úloze opakování vět podle McGarra. Reprezentační efektivita a kapacita zpracování informací jsou také klíčovými neurokognitivními faktory, které jsou základem rozvoje dovedností fonologického zpracování u dětí, které se učí a rozvíjejí dovednosti mluvené řeči na základě vysoce degradovaného akusticko-fonetického vstupu poskytovaného jejich kochleárním implantátem v průběhu dětského věku. Předpokládáme, že míra, do jaké jsou neslyšící děti schopny rychle a efektivně vytvářet fonologické a lexikální reprezentace a kódovat, ukládat a manipulovat s těmito reprezentacemi ve vědomé pracovní paměti, souvisí s jejich dlouhodobými výsledky v oblasti řeči a jazyka.

Poznání vztahů mezi těmito základními neurokognitivními procesy, jako je efektivita reprezentace, kapacita bezprostřední paměti a rychlost verbálního nácviku, a řečovými a jazykovými výsledky u dětí s CI může klinickým výzkumníkům poskytnout nové základní poznatky a teoretické vhledy, které lze využít při vývoji nových přístupů k intervenci a léčbě neslyšících dětí, které mohou mít špatné výsledky s kochleárním implantátem. Nové poznatky a porozumění základním neurokognitivním faktorům, které jsou zodpovědné za variabilitu a individuální rozdíly ve výsledcích řeči a jazyka, by navíc mohly být využity k vývoji nových metod pro identifikaci neslyšících dětí v raném věku, u nichž je vysoké riziko špatných výsledků řeči a jazyka po kochleárním implantátu. Jedná se o kritické období v jazykovém a neurokognitivním vývoji, kdy lze zahájit nové intervence ke zmírnění opoždění a deficitů ve vybraných oblastech zpracování informací spojených se specifickými problémy ve vnímání řeči, rozpoznávání mluvených slov, znalosti slovní zásoby, tvorbě vět, srozumitelnosti řeči, porozumění mluvené řeči a čtení (Alloway & Gathercole, 2006). Před zahájením jakéhokoli léčebného protokolu je však nutné určit základní neurokognitivní oblasti zpracování, na které by měla být zaměřena intervence. Tyto oblasti by měly souviset se zpracováním řeči nebo jinými výsledky adaptivních funkcí a měly by být opožděné ve srovnání s dostupnými normami pro normálně slyšící děti.

V této studii bylo například zjištěno, že okamžitá verbálně-fonologická krátkodobá paměť, hodnocená pomocí Digits Forward, silně souvisí s výsledky řeči a jazyka a je opožděná ve srovnání s normálně slyšícími vrstevníky. Nedávno náš výzkumný tým dokončil pilotní studii proveditelnosti s využitím programu Cogmed Working Memory Training s cílem pokusit se zlepšit tuto základní oblast neurokognitivních funkcí u malého vzorku neslyšících dětí s CI. Program Cogmed Working Memory Training se skládal z 25 sezení počítačových paměťových cvičení absolvovaných po dobu 5 týdnů, která byla navržena tak, aby zlepšila pracovní paměť a exekutivní funkce (Klingberg et al., 2005). Výsledky ukázaly nejen zlepšení bezprostřední slovně-fonologické paměti (hodnocené pomocí Digit Span), ale také zvýšení paměti na věty, pozornosti, koncentrace a exekutivní kontroly (Kronenberger et al., 2009). Pokračující vyhodnocování nových intervencí zaměřených na klíčové oblasti neurokognitivních funkcí nabízí možnost aplikovat výsledky získané v této studii na skupiny dětí s CI, které mají suboptimální výsledky v oblasti řeči a jazyka.

Shrnem lze říci, že výsledky uvedené v tomto článku jasně ukazují na užitečnost podstatného rozšíření konvenční baterie výsledných měření řeči a jazyka používaných k hodnocení přínosu kochleárních implantátů u neslyšících dětí. Naším dlouhodobým cílem je identifikovat základní neurokognitivní procesy, které jsou základem vývoje řečových a jazykových funkcí u dětí s CI, a vyvinout nové účinné vědecky podložené intervence ke zlepšení výsledků dětí, které vykazují slabiny v těchto oblastech vývoje řeči a jazyka

.