PMC
DISCUSSION
Terapie chronické nebakteriální prostatitidy/syndromu chronické pánevní bolesti by měla být založena na pochopení patologie a patogenetických mechanismů, které vedou k prostatitidě, a farmakologických charakteristik terapeutických látek. Chronická prostatitida je také nejčastěji chybně diagnostikovaným onemocněním v urologické praxi (4). Existují dilemata, jak správně přistupovat ke kvantitativnímu a kvalitativnímu popisu subjektivních potíží pacientů, k hodnocení efektu terapie a ke stanovení korelace mezi příznaky onemocnění a objektivním stavem pacientů. U každého pacienta byl na začátku odhadnut součet v rozmezí od 0 do 43 nazvaný celkový součet dotazníku NIH-CPSI. Celkový součet se na začátku pohyboval od 15 do 38, s mediánem 23,5. Nejvýraznější změna byla zjištěna ve skupině C+D, kde se celkový součet na začátku pohyboval v rozmezí 18-38, medián 29, a na konci léčby v rozmezí 5-31, medián 16, vyjádřeno v procentech 55,1 %. Škála symptomového skóre je součtem bodů za bolest a močení a odvozuje se z otázek od 1 do 6, přičemž součet se pohybuje od 1 do 31 bodů. Podle celkového skóre jsou pacienti rozděleni do skupin s mírnými příznaky v rozmezí 1-9, se středně závažnými příznaky 10-18 a se závažnými příznaky 19-31. V tomto výzkumu bylo na počátku 50 (55, 6 %) pacientů s těžkými příznaky a 40 pacientů (44, 4 %) se středně těžkými příznaky. Nebyli zde žádní pacienti s mírnými příznaky. Po ukončení terapie měli 2 pacienti (2, 22 %) těžké příznaky, 61 z nich (67, 7 %) mělo středně těžké příznaky a 17 z nich (34, 4 %) bylo s mírnými příznaky. Ve skupině C+D a ve skupině D došlo ke statisticky významné změně (p<0,001). Bolest a dyskomfort, které jsou v dotazníku NIH-CPSI dominantní, jsou posuzovány ve vztahu k lokalizaci, intenzitě a frekvenci. Ve výchozím bodě se bolest pohybovala v rozmezí 7-18, s mediánem 13. Ve skupině C+D a D došlo ke statisticky významné změně (p<0,001). Nejvýraznější změna byla ve skupině C+D, v počátečním bodě byl součet bolesti a dyskomfortu 14 a po terapii 8 (57, 1 %). Nejčastější lokalizace bolesti a nepříjemných pocitů byly v pubické oblasti a v oblasti močového měchýře, zatímco bolest a pocit nepříjemných pocitů v horní části penisu nezávisle na aktu močení byly neobvyklé. Pocit bolesti nebo nepohodlí v pubické oblasti nebo v oblasti močového měchýře vyjádřilo 29 (99, 9 %) pacientů, zatímco 48 (57, 3 %) z nich mělo bolest v horní části penisu nezávislou na aktu močení. Intenzita bolesti se pohybovala v rozmezí 1 až 9, s mediánem 6, 3, na konci léčby se intenzita bolesti nebo nepříjemných pocitů pohybovala v rozmezí 1 až 7 s mediánem 4,6. Na konci léčby se intenzita bolesti nebo nepříjemných pocitů pohybovala v rozmezí 1 až 7 s mediánem 4,6. Po terapii byl ve skupinách C a C+D statisticky významný rozdíl v intenzitě bolesti před a po terapii (p<0, 001). Močové symptomy souvisejí se subjektivním pocitem pacienta týkajícím se vypouštění moči z močového měchýře a s četností méně než dvouhodinového intervalu mezi dvěma močeními. Většina pacientů ve třech zkoumaných skupinách pociťovala neúplný výtok moči, a to přibližně v polovině z celkového počtu močení, zatímco malý počet pacientů tento příznak neuváděl. Po ukončení terapie byla zjištěna významná změna ve skupinách D a C+D (p<0,001). Potřeba častého následného močení je nepříjemný pocit, který doprovází chronickou prostatitidu. Ve zkoumaných skupinách D a C+D došlo ke statisticky významné změně (p<0, 001). Vliv na kvalitu života je třeba sledovat z několika hledisek. V dotazníku NIH-CPSI se otázky týkají míry symptomů onemocnění, které ovlivňují běžné denní aktivity, a otázky na to, jak se cítí strávit zbytek života s těmito symptomy. Vzhledem k tomu, jak symptomy onemocnění ovlivňují kvalitu života, je třeba dbát na to, že tito pacienti, muži s chronickou prostatitidou, mají sklon ke změně osobnostní struktury a že často přehánějí při sdělování svých subjektivních potíží a že dotazníkové sdělení o osobních obtížích je úměrné symptomům, které obtíže vyvolávají. Nejčastější odpovědi na otázku týkající se narušení výkonu běžných denních činností byly „jistá míra“ a „hodně“, přičemž pouze jeden pacient odpověděl, že nemá žádné potíže při výkonu běžných denních činností. Po ukončení terapie nebyly zjištěny žádné statistické změny ani v jedné skupině!!! Vliv prostatitidy na kvalitu života je multifaktoriální a Boehminghausovo tvrzení, že jednou získaná prostatitida přetrvává po celý život, není daleko od pravdy. Z dříve uvedených statistických údajů je zřejmé, že pacienti jsou svým onemocněním zatíženi a navzdory své benigní povaze nemoc podlamuje psychickou konstituci pacientů. Tato studie ukázala, že i ta nejlepší terapeutická odpověď přináší jen částečný výsledek (55 %) a že k dosažení optimální diagnostiky a léčby u jednotlivých pacientů jsou nutné další klinické a laboratorní studie.