Pocení

  • Úvod do problematiky pocení
    • Co je to pot?
  • Anatomie potních žláz
    • Potní žlázy s vnitřní sekrecí
    • Potní žlázy s vnitřní sekrecí
    • Potní žlázy s vnitřní sekrecí
  • Inervace potních žláz
    • Potní žlázy s vnitřní sekrecí
      • Potní žlázy s vnitřní sekrecí potních žláz
      • Apokrinní potní žlázy
    • Termoregulační pocení (regulace tělesné teploty)
      • Ekrinní potní žlázy
      • Apokrinní potní žlázy
    • Ne-termoregulační pocení
      • Ekrinní potní žlázy
      • Apoekrinní potní žlázy

    Úvod do pocení

    Pot je jasný, roztok bez zápachu vylučovaný potními žlázami, které se také nazývají sudoriferózní žlázy. Je hypotonický, což znamená, že má nižší koncentraci elektrolytů než buňky potních žláz. Tělo má miliony potních žláz, které leží v hlubokých vrstvách kůže a prostřednictvím kanálků se napojují na epidermis (vnější vrstvu kůže) a poté ústí na povrch kůže.

    Další informace naleznete v článku Anatomie kůže.

    Pocení je základní mechanismus, kterým lidské tělo reguluje svou teplotu. Dochází k němu během bdění i spánku. Potní žlázy vylučují pot v reakci na nervové podněty, především na tepelné podněty, ale také na emocionální a chuťové (potravní) podněty.
    Co je pot?
    Pot se skládá především z vody a elektrolytů. Hlavními elektrolyty obsaženými v potu jsou sodík a chlorid. Dále se v něm nachází draslík, močovina, laktát, aminokyseliny, bikarbonát a vápník. Přibližně 1 % celkového objemu potu tvoří bílkoviny, včetně imunoglobulinů (bílkoviny fungující jako protilátky) a glykoproteinů (bílkoviny spojené se sacharidy, které v těle plní řadu funkcí). Je kyselý, s pH 4-6.

    Anatomie potních žláz

    Přibližně 4 miliony potních žláz jsou rozmístěny po celé lidské škáře (kůži). Lze je klasifikovat jako jeden ze dvou odlišných typů, které se anatomicky liší velikostí a strukturou a nervovými podněty, na něž reagují, a které plní různé funkce v procesu pocení:

    • Ekrinní potní žlázy: Tvoří asi 75 % všech potních žláz v těle (~3 miliony);
    • Apokrinní potní žlázy:
    • Apokrinní potní žlázy: Tvoří zbylých 25 % (~1 milion);
    • Apokrinní potní žlázy: Tvoří zbylých 25 % (~1 milion):

    Akrinní potní žlázy
    Akrinní potní žlázy jsou trubicovité struktury s dlouhými větvemi. Skládají se z:

    • Těsně svinuté trubicovité části zodpovědné za vylučování potu, která se nachází hluboko ve vrstvách kůže. Tubulární část má průměr 60-80 µm a délku 2-5 mm; a
    • Přímou kanálkovou část, která dopravuje pot na povrch kůže. Kanálková část splývá s papilární vrstvou dermis (vrstva pod povrchem kůže) a ústí na povrch kůže. Kanálková část je rovněž dlouhá 2-5 mm, ale ve srovnání s trubicovou částí má o něco užší průměr.

    Ekrinní žlázy se skládají ze tří typů buněk:

    • Tmavé buňky: Pokrývají většinu povrchu dutin v sekreční nebo tubulární části ekrinní potní žlázy;
    • Čiré buňky: Odpočívají přímo na bazální membráně (tenká vláknitá vrstva oddělující vnitřní a vnější vrstvu kůže) nebo na myoepiteliálních buňkách; a
    • Myoepiteliální buňky: Vřetenovité buňky, které leží mezi sekrečními buňkami potních žláz a bazální membránou, v blízkosti spojení mezi tubulární a sekreční částí ekrinní potní žlázy. Tyto buňky se nacházejí také v apokrinních žlázách.

    Ekrinní potní žlázy se vyvíjejí in utero (během vývoje plodu) a jsou rozmístěny po celém těle, s výjimkou okrajů rtů, nehtových lůžek, bradavek, vnitřního povrchu předkožky (prepucia), malých stydkých pysků (vnější záhyby kůže vulvy/vagíny), glans penis (hlavička penisu) a glans clitoris. Rozmístění ekrinních potních žláz na ostatních místech těla je nerovnoměrné. Mezi místa, na kterých jsou ekrinní žlázy silně koncentrovány, patří:

    • Podrážky nohou: 620 ± 20 na cm2;
    • Dlaně rukou: 300 ± 80 na cm2;
    • Podpaží: 360 ± 60 na cm2;
    • Přední část hlavy: 360 ± 60 na cm2; a
    • Hýždě: 360 ± 60 na cm2; a
    • Hýždě: 360 ± 60 na cm2:

    Mezi místa s nízkou koncentrací ekrinních žláz patří:

    • Trun:
    • Končetiny (ruce a nohy): 120 ± 30 na cm2.

    Apokrinní potní žlázy
    Apokrinní žlázy se vyskytují především v podpaží, v areole bradavek a na perineu (oblast oddělující konečník od pohlavních orgánů). Mohou se nacházet také v uchu a očním víčku. Před pubertou jsou malé a neaktivní. V pubertě se zvětšují a v dospělosti jsou apokrinní žlázy větší než žlázy ekrinní.
    Stejně jako ekrinní žlázy se skládají ze sekreční a kanálkové části. U apokrinních žláz je sekreční část trubice tvořená jednou vrstvou sekrečních buněk uspořádaných do sloupce a obklopených myoepiteliálními buňkami. Kanálková část je ve srovnání s ekrinní žlázou krátká a ústí spíše do vlasového folikulu než na povrch kůže.
    Apoekrinní potní žlázy
    Apoekrinní žlázy se nacházejí především v podpaží a perianální oblasti. Jsou větší než typické ekrinní žlázy a menší než apokrinní žlázy. Stejně jako u ekrinních žláz se kanálková část apokrinních žláz otevírá na povrch kůže. Předpokládá se, že vznikají z ekrinních žláz během puberty.
    Sekreční část apokrinních žláz se skládá z nepravidelně široké části s buněčnou strukturou podobnou apokrinním žlázám a užšího segmentu podobného struktuře ekrinních žláz. Vylučuje řídký vodnatý pot.

    Inervace potních žláz

    Nervová vlákna, která vysílají signály do potních žláz, vznikají v sympatickém nervovém systému (část nervového systému, která řídí mimovolní pohyby svalů). Nervy v různých obratlích hrudní (T) a bederní (L) části míchy zásobují potní žlázy na různých místech těla:

    • Horní končetiny jsou zásobovány nervy vycházejícími z obratlů T2-8;
    • Dolní končetiny jsou zásobovány nervy vycházejícími z obratlů T10-L2;
    • Tvář a oční víčka jsou zásobovány nervy vycházejícími z obratlů T1-4;
    • Trup je zásobován nervy vycházejícími z obratlů T4-12.

    Ekrinní potní žlázy
    Ekrinní potní žlázy jsou inervovány (přijímají nervové signály ze) sympatického nervového systému prostřednictvím chemické látky zvané acetylcholin, což je neurotransmiter (látka, která přenáší nervové signály z mozku). Sympatické nervy, které přenášejí signály do potních žláz v paži, se nacházejí v míšních segmentech T2-T6. Nervová vlákna vycházející z míšních segmentů C5-T1 vysílají signály do sympatických nervů v obratlích T2-6.
    Apokrinní potní žlázy
    Apokrinní žlázy se nenacházejí v blízkosti nervových vláken a předpokládá se, že jsou regulovány spíše androgeny (hormony, jako je testosteron) než nervovými podněty.

    Termoregulační pocení (regulace tělesné teploty)

    Pocení je především termoregulační reakcí, jejímž cílem je regulace tělesné teploty. K normálnímu termoregulačnímu pocení dochází v reakci na vnější tepelné podněty, které mění teplotu kůže. Předpokládá se však, že je primárně řízeno vnitřní teplotou těla a zejména teplotou centrálního mozku. Termoregulační pocení je regulováno signály z hypotalamu (struktura v mozku) a probíhá diurnálně (ve dne) a nokturnálně (v noci).
    Ekrinní potní žlázy
    Termoregulační podněty (teplo) stimulují uvolňování acetylcholinu (neurotransmiter) z nervových zakončení v ekrinních žlázách a katalyzují sekreci potu. Sekrece potu hraje důležitou roli v termoregulaci. Množství produkovaného potu se liší za různých podmínek prostředí a zvyšuje se s rostoucím teplem. Ekrinní žlázy mají dohromady schopnost vyprodukovat až 10 litrů potu denně. Za normálních podmínek je v daném okamžiku aktivních pouze 5 % žláz a denně se vyprodukuje 0,5-1 l potu. Lidé jsou však obvykle schopni vyprodukovat 1,4 l potu za hodinu, pokud jsou vystaveni horku nebo během cvičení.
    Zvýšení pocení je způsobeno zvýšením počtu aktivních potních žláz (v počáteční fázi pocení) a zvýšením objemu potu produkovaného každou žlázou (při trvalém pocení). Většina potních žláz se aktivuje do 8 minut po cvičení nebo pasivním vystavení teplu. Následně dochází k postupnému zvyšování objemu potu produkovaného jednotlivými žlázami až do ukončení cvičení nebo tepelného stresu nebo po 4-6 hodinách dlouhodobého tepelného stresu, kdy se pocení snižuje bez ohledu na podněty. Mechanismy, které snižují regulaci pocení (snižují produkci potu) během dlouhodobé expozice teplu nebo cvičení, nejsou dobře známy.
    Ekrinní žlázy se skládají z čirých a tmavých buněk, které mají odlišné funkce. Čiré buňky vylučují vodu a elektrolyty, hlavní soli obsažené v potu. Tmavé buňky vylučují glykoproteiny, hlavní bílkoviny v potu. Pocení je katalyzováno acetylcholinem, který se váže na receptory, o nichž se předpokládá, že jsou umístěny v membráně buněk čiré ekrinní žlázy. Po aktivaci acetylcholinových receptorů se spustí řada výměn elektrolytů mezi cytoplazmou (gelovitá látka, která dává buňce její tvar) a tekutinou obklopující buňku.
    Při první z řady výměn elektrolytů se elektrolyty vápníku obsažené ve vodnaté tekutině vylučované světlou buňkou vlévají zpět do cytoplazmy světlé buňky. To zase způsobí zaplavení cytoplazmy elektrolyty chloridu draselného, protože buňka se snaží regulovat koncentraci elektrolytů a vody. Odtok (zaplavení) elektrolytů chloridu draselného zase katalyzuje přítok (zaplavení) elektrolytů dusíku, draslíku a chloridu. V tomto okamžiku dochází ke zvýšení koncentrace sodíkových elektrolytů v cytoplazmě čisté buňky.
    Zvýšená koncentrace sodíku stimuluje sodíkové pumpy, které vytlačují sodíkové elektrolyty z buňky a nasávají draslíkové elektrolyty z tekutiny obklopující buňky. Současně se do buňky přesouvají chloridové ionty, kterým pomáhají ko-transportéry sodíku, draslíku a chloridu, což způsobuje, že membrána buňky přitahuje sodíkové elektrolyty. Chloridové a sodíkové elektrolyty se pak spojí a vytvoří chlorid sodný, klíčovou složku primárního roztoku, z něhož se vyrábí pot. Primární roztok, který je mírně kyselý a izotonický (obsahuje stejnou koncentraci elektrolytů jako buňka), je vylučován z tubulární části ekrinní žlázy do kanálkové části.
    Tubulární část ekrinní žlázy pak reabsorbuje chlorid sodný v roztoku, aby zachovala elektrolytovou rovnováhu. Po reabsorpci chloridu sodného z primárního roztoku zůstává hypotonický roztok (pot), který se vylučuje do kůže potním kanálkem.
    Apokrinní potní žlázy
    Apokrinní žlázy se zvětšují a začínají fungovat po pubertě, což je proces regulovaný androgeny (mužskými hormony). Po pubertě vylučují roztok, který je hustší než pot a obsahuje mastné kyseliny a bílkoviny. Je také cítit. Zápach potu vzniká v důsledku bakteriálního rozkladu potu a roztoku vylučovaného z apokrinních žláz, který obsahuje lipidy, cholesterol a steroidy.
    Apokrinní žlázy jsou evolučním pozůstatkem; u člověka nemají žádnou známou funkci, ačkoli u jiných savců fungují tak, že produkují pachy, které přitahují opačné pohlaví. Některé hypotézy předpokládají, že apokrinní sekrety hrají roli v termoregulaci tím, že emulgují ekrinní pot a způsobují, že se na kůži vytváří vrstva potu.

    Netermoregulační pocení

    Příčina patologického pocení neboli hyperhidrózy není dobře známa, bit se předpokládá, že k ní dochází v důsledku hyperreaktivity nervových drah, které se podílejí na pocení. Tyto dráhy zahrnují sympatický nervový systém, mozkovou kůru (struktura v mozku, která reguluje mimovolní pohyby) a hypotalamus. Jsou vždy diurnální, což znamená, že se vyskytují pouze ve dne.
    Ekrinní potní žlázy
    Ekrinní potní žlázy pokrývají většinu povrchu těla a jsou zdrojem nadměrného pocení. Kromě tepelných podnětů reagují ekrinní žlázy také na emoční a chuťové (potravní) podněty, které mohou způsobit netermoregulační, patologické pocení. Zvýšený psychický stres zvyšuje aktivitu sympatiku, což vede ke zvýšenému pocení. Předpokládá se, že hyperfunkce hypotalamu během cvičení také zvyšuje termoregulační pocení.
    Nadměrné pocení se nejčastěji vyskytuje v místech, kde jsou soustředěny ekrinní žlázy (podpaží, dlaně, chodidla a obličej) u fokální hyperhidrózy, což je stav charakterizovaný nadměrným pocením na odlišných anatomických místech.
    Apoekrinní potní žlázy
    Funkce apoekrinních potních žláz při nadměrné produkci potu není dobře známa. U některých pacientů s fokální hyperhidrózou jsou však vysoce koncentrované v oblasti podpaží, kde mohou tvořit až 45 % všech potních žláz. To naznačuje, že mohou hrát roli v netermoregulačním pocení.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.