Ponoření do ledové vody a ponoření do studené vody poskytují podobnou rychlost ochlazení u běžců s hypertermií vyvolanou cvičením
CÍL: Posoudit, zda je pro rychlé ochlazení hypertermických běžců účinnější ponoření do ledové vody nebo do studené vody. DESIGN A PROSTŘEDÍ: 17 vysoce trénovaných běžců (věk = 28 +/- 2 roky, výška = 180 +/- 2 cm, hmotnost = 68,5 +/- 2,1 kg, tělesný tuk = 11,2 +/- 1,3 %, tréninkový objem = 89 +/- 10 km/týden) absolvovalo v horku (globální teplota vlhkého bodu = 27 +/- 1 °C) kopcovitý trailový běh (přibližně 19 km a 86 minut) v individuálně zvoleném „pohodlném“ tempu ve třech případech s odstupem jednoho týdne. Náhodný, zkřížený design zahrnoval (1) běh na vzdálenost, poté 12 minut ponoření do ledové vody (5,15 +/- 0,20 stupňů C), (2) běh na vzdálenost, poté 12 minut ponoření do studené vody (14,03 +/- 0,28 stupňů C), nebo (3) běh na vzdálenost, poté 12 minut imitace ponoření (bez vody, teplota vzduchu = 28,88 +/- 0,76 stupňů C). MĚŘENÍ: Každý subjekt se na 12 minut ponořil do vany od ramen po kyčelní klouby. Mezi uběhnutou vzdáleností a začátkem ponoření uplynuly tři minuty. Rektální teplota byla zaznamenána na začátku ponoření, v každé minutě ponoření a 3, 6, 10 a 15 minut po ponoření. Během žádného pokusu nedošlo k rehydrataci. Výsledky: Délka běhu na vzdálenost, doba do dokončení běhu na vzdálenost, rektální teplota a procento dehydratace po běhu na vzdálenost byly u všech pokusů podobné (P >,05), stejně jako teplota mokrého bulbu na zeměkouli. Při porovnání ponoření do ledové vody, ponoření do studené vody a makety ponoření na začátku ponoření do 4 minut, 4 až 8 minut a na začátku ponoření do 8 minut nebyly zjištěny žádné rozdíly (P >,05) pro rychlost ochlazování. Rychlost ochlazování při ponoření do ledové vody a ponoření do studené vody byla vzájemně podobná (P >,05) a větší (P <,05) než při maketovém ponoření v době od 8 do 12 minut, od začátku ponoření do 10 minut a od začátku ponoření do každého dalšího následujícího časového bodu. Rektální teploty byly podobné (P >,05) mezi ponořením do ledové vody a ponořením do studené vody při ukončení ponoření a 15 minut po ponoření, ale rektální teploty při ponoření do ledové vody byly nižší (P <,05) než při ponoření do studené vody 6 a 10 minut po ponoření. ZÁVĚRY: Rychlost ochlazování byla u ponoření do ledové vody a ponoření do studené vody téměř stejná, přičemž obě varianty byly o 38 % účinnější při ochlazování po 12 minutách ponoření než pokus s imitací ponoření. Vzhledem k podobnosti rychlosti ochlazování a rektální teploty mezi ponořením do ledové vody a ponořením do studené vody lze pro léčbu hypertermických osob doporučit oba způsoby ochlazování.