Poslechněte si tohoto Eddieho: Lollapalooza ’92 Was The Most Consequential Year In The Festival’s History
Všechny pódiové dekorace a aktivity by samozřejmě nic neznamenaly, kdyby Farrell nedokázal sestavit přesvědčivý lineup, a v tomto ohledu se mu to povedlo na jedničku. Na turné se přidali Pearl Jam, kteří byli sotva rok po své průlomové desce Ten. Stejně tak jejich kolegové ze Seattlu Soundgarden. Ice Cube a Cypress Hill drželi krok s hiphopovým kontingentem, ale Lollapalooza v roce 1992 byla hlavně o alt-rockových skupinách a kapely jako Red Hot Chili Peppers, kteří se vezli na svém pátém albu Blood Sugar Sex Magik, Stone Temple Pilots, Ministry, The Jesus And Mary Chain, Lush, Rage Against The Machine a Farrellova vlastní kapela Porno For Pyros dominovaly účtu.
Lollapalooza ’92 odstartovala 18. a 19. července koncerty v Shoreline Amphitheater v kalifornském Mountain View, asi hodinu jižně od San Francisca. Následující dva měsíce se festival potuloval napříč celou zemí a některými částmi Kanady, zasáhl Středozápad, přešel do Nové Anglie, New Yorku, pak se ponořil na jih a vrátil se zpět na tři po sobě jdoucí extravagantní koncerty v Irvine Meadows Amphitheater kousek od Los Angeles.
Po této cestě si Pearl Jam vypálili pověst jedné z nepřehlédnutelných, vysoce koncertních kapel celé své generace. „Když jsme hráli před lidmi, před kterými jsme nikdy předtím nehráli, bylo to jako: ‚Víte co? Budeme hrát, posuneme to na nějakou úroveň, na kterou lidé nezapomenou,'“ řekl zpěvák Eddie Vedder v životopisné knize Pearl Jam Twenty. „Pokud to znamená riskovat život a udělat něco, na co nezapomenou takovým tím pubertálním způsobem jako Evel Knievel, tak to uděláme.“
Vedder nežertoval. Zpěvák během jejich setu pravidelně bral život do vlastních rukou, skákal do davu, lezl po vysokých konstrukcích a nejistě visel, zatímco zespodu sledoval, jak ho publikum povzbuzuje. Bylo to naprosté šílenství, ale rozhodně to zanechalo velký dojem. Co se týče hudební stránky, hlavní kytarista Mike McCready pravidelně strhával dům, sóloval jako šílenec na svůj Fender Stratocaster a doprostřed vlastních písní jako „Porch“ vhazoval kousky klasik jako „Voodoo Child (Slight Return)“ od Jimiho Hendrixe.
Přestože se deska Ten momentálně nacházela v první desítce žebříčku alb Billboardu, Pearl Jam dostali místo v dolní části programu a pravidelně se na pódiu objevovali někdy kolem druhé hodiny odpolední. „Pár týdnů před turné se nám naskytla příležitost znovu vyjednat nejen peníze, ale i časový slot,“ vzpomíná baskytarista Jeff Ament. „Ale řekli jsme si: ‚Ne, nechceme na tuhle situaci vyvíjet žádný další tlak‘.“ A dodal: „Pořád nás hraní koncertů naprosto baví, ale nevím, jestli jsme se někdy na turné bavili víc. Hráli jsme intenzivní koncerty, ale během hodiny jsem hrál basketbal s Fleou a Ice Cubem.“
Přestože ten rok panovaly mezi všemi účinkujícími na Lollapalooze dobré pocity. „Klíčem k tomu, aby tohle turné fungovalo, je soužití skupin,“ řekl Ice-T. „Když na tohle turné vezmete jednu skupinu a budou to kreténi, tak to nezvládnou.“ Obzvlášť pevné pouto bylo mezi Pearl Jam a Soundgarden. „Myslím, že to bylo jedno z mých nejoblíbenějších turné v kariéře, protože jsme sdíleli spoustu kamarádství,“ vzpomínal zpěvák Chris Cornell v Pearl Jam Twenty. „Je to jako s kamarády, se kterými jste vyrůstali, se kterými jste léta hráli před deseti lidmi, a teď jste spolu na turné a hrajete pro pětadvacet tisíc lidí. A zdá se, že to kulturně něco znamená.“
Soundgarden si to drželi i v odpoledních hodinách a hráli nejtvrdší materiál ze všech kapel na koncertě. Cornell byl pravděpodobně nejlepším čistým vokalistou na turné a pravidelně strhával lidi svým čtyřoktávovým nástrojem. Nic vás nepřipraví na naprostou divokost písní jako „Outshined“, „Jesus Christ Pose“, „Rusty Cage“ a „Slaves And Bulldozers“. Jako úklonu Ice-T vyrukovali také s coververzí jeho kontroverzní písně „Cop Killer“.
Jen aby ukázali, jak jsou sehraní, když Vedderovi ujel autobus z jednoho koncertu na druhý ve Virginii, Cornell se nabídl, že za něj v Pearl Jam zaskočí. Když byl na pódiu a právě se chystal začít zpívat, frontmana Soundgarden přerušil Vedder, kterému se podařilo dostat na místo konání koncertu stopem po otevřené dálnici. S širokými úsměvy na tvářích spustili svůj superhit Temple of the Dog Hunger Strike. Tato píseň zazněla naživo ještě jednou během setu Soundgarden na koncertě poblíž rodného města v Bremertonu ve státě Washington, stejně jako během několika společných akustických vystoupení na menším vedlejším pódiu.
Jako headlineři, kteří měli za úkol festival uzavřít, byli Red Hot Chili Peppers opravdu proti. Zrovna v tu chvíli se ještě rozkoukávali s novým kytaristou Arikem Marshalem, který měl nezáviděníhodný úkol nahradit Johna Fruscianteho, jenž z kapely odešel zhruba měsíc před začátkem turné. „Je to kosmicky zmatená, zkurvená situace, když takhle přijdete o člena rodiny,“ řekl Anthony Kiedis časopisu Rolling Stone. „Nechtěli jsme, aby se to stalo. Emocionálně je to velmi smutné a skličující. Ale stalo se to a my jsme museli pokračovat.“ Navzdory překážkám se Chili Peppers udrželi a každý večer po 90 minutách předváděli neuvěřitelné ukázky funkrockového kouzelnictví.
Podle většiny svědectví byl průlomovou hvězdou Ice Cube, který udělal neuvěřitelný dojem za podpory své skupiny Lench Mob. Bílé děti z předměstí, které tvořily většinu davů, byly neuvěřitelně vnímavé, když slyšely, jak bývalý člen N.W.A. každý večer vypaluje prostor a pouští do éteru materiál ze svých tří sólových alb AmeriKKKa’s Most Wanted, Death Certificate a The Predator. „Nevěděl jsem, co mám čekat,“ řekl Cube. „Ale když jsem zahrál první dvě nebo tři písničky a viděl, že to všechny baví, musel jsem vyskočit do davu.“ Energie se na ně přenesla, i když poselství písní jako „The Wrong N***a to F*ck Wit“ a „How to Survive in South Central“ šlo mimo ně.