Průvodce Gran Fondo: Vše, co potřebujete vědět!
V dnešní době poněkud omšelý název Gran Fondo se objevuje po celém světě, ale co přesně je tato italská tradice? Jsou na celém světě stejné? Kdo je schopen ho vyhrát? A kdo vlastně potřebuje gregario? Tradice Gran Fondo sahá až k jádru italské cyklistické scény: soutěživost, dokonce nemilosrdná, a plný plyn od startu do cíle.
Typická dohoda profesionálních cyklistů v Itálii vidí mladé pušky závodit do 25 let. Poté mají tři možnosti:
1: V ideálním případě získají profesionální smlouvu a přejdou k větším a lepším věcem
2: Melodramaticky pověsí kolo na hřebík a začnou svou jezdeckou kariéru přikrášlovat historkami začínajícími slovy: „No, byl jsem předurčen k tomu, abych se stal profesionálem, ale…“;
3: Rozhodnou se pro závody Gran Fondos.
A právě proto jsou Gran Fondos tak zatraceně těžké. Jako závodní odbytiště pro nespočet neúspěšných profesionálů jsou přední části Gran Fondos rychlé, opravdu rychlé. Pak do rovnice přidejte prestiž, věčnou místní slávu a velké finanční odměny a možná získáte představu o tom, jak ultra konkurenční Gran Fondos jsou – ale to mluvíme o skutečných italských Gran Fondos. Není to však jen o taktice, závodních vysílačkách a týmových vozech, to platí jen pro menšinu z tisíců účastníků těchto závodů. Ne nadarmo se jim říká masová účast.
Pokud chcete přímo porovnat, co jsou tyto závody zač, vzpomeňte si na maratonský běh. Gran Fondos jsou podobně jako maratony ve velkých městech místem, kde se můžete zúčastnit úplně stejného závodu jako někteří z nejlepších na světě. A stejně jako v Londýně, Berlíně nebo Bostonu je vpředu jeden závod, ale dál vzadu lidé bojují svůj vlastní závod, jen aby doběhli. Ať už tedy dáte cyklistickému závodu s masovou účastí jakýkoli název – ať už se jedná o sportive, cyklosportive, sportif nebo Etape – jsou tu jisté podobnosti, ale také zásadní záludnosti, se kterými stojí za to se seznámit.
Není to jen o závodění, protože jen pár vyvolených z umístění v těchto závodech něco získá, Gran Fondos jsou ve své podstatě o jízdě na úžasných místech, navazování nových přátelství s podobně smýšlejícími lidmi a následném vychutnávání výborného místního jídla a pití. Koneckonců, vyústí umístění na stupních vítězů v profesionální smlouvu? Mohlo by to dočasně zmačkat „co by kdyby“ a pošramocené ego, ale nakonec to není klasika World Tour – i když vzhledem k tomu, jak se před prvním velkým stoupáním v čelní skupině strkají a jsou nervózní, si uvědomíte, že ne všichni tuhle zprávu četli.
La pancia della gara
Odhlédneme-li od jezdců a hlavních principů italské scény, Gran Fondy se tradičně skládají ze tří různých tras: corto (krátká), medio (střední) a lungo (plná vzdálenost). Díky tomu jsou přístupné všem typům jezdců – nezapomeňte však, že jsme v Itálii, takže počítejte se strmými a náročnými stoupáními.
Většina těchto závodů se skládá z jedné velké smyčky, ale pokud se vaše nohy v daný den necítí, můžete elegantně klesnout na kratší vzdálenost. Bohužel jen několik největších Gran Fondů v Itálii se běží výhradně po uzavřených silnicích. Zbytek se jede s mírným provozem a/nebo s policejním doprovodem, kde budou mít jezdci přednost mezi vedoucími a následnými vozidly.
Jako závod Gran Fondos s dobrou pověstí začal v roce 1970 závodem Nove Colli, který, jak název napovídá, absolvuje devět stoupání. Stále patří k nejoblíbenějším v zemi – o tom svědčí i obrovské množství účastníků, kdy se na start vydávají tisícové vlny jezdců a na první stoupání se údajně tvoří fronty. Pokud toužíte po samotné podstatě závodů Gran Fondo, pak bychom vám doporučili Maratona dles Dolomites a La Campionissimo, které oba křičí tímto závodním étosem v každé viditelné žíle a přitahují nejlepší italské jezdce.
V dnešní době Gran Fondos nejde jen o umístění nebo traťové rekordy, i když vítěz může obvykle očekávat pořádné fanfáry po celé Itálii. Jádrem těchto závodů jsou tisíce jezdců, kteří se sem sjíždějí pro prosté potěšení z jízdy po jedněch z nejnáročnějších cyklistických tras. Také výsledky se liší, u některých závodů je zákonem stanovena povinnost uvádět jména finalistů v abecedním pořadí namísto typického pořadí podle prestiže; to však závisí na dané zemi, místních zákonech a také na tradici.
Itálie versus zbytek Evropy:
Cyklistické závody s hromadným startem se konají po celé Evropě, i když úspěšné přijetí étosu hromadného startu a masové účasti ve stylu Gran Fondo se skutečně ujalo pouze ve Francii a Rakousku, kde se konají francouzské cyklosporty a rakouské horské závody Ötztal Radmarathon a Giro d’Arlberg atd. V Evropě pak existuje několik dalších specifických závodů (například Mallorca 312), které v podstatě převzaly étos hromadného startu a hromadné účasti Gran Fondo. Akce jako Etape du Tour nebo sportovní závody ve Velké Británii mají buď startovní okno (tzv. francouzský styl startu), nebo se startuje ve vlnách, aby se ulehčilo provozu na silnicích. Ačkoli to na papíře nemusí znít nijak divoce odlišně, rozdělené starty jsou v ostrém kontrastu s hromadnými starty Gran Fondos italského stylu, kde je rozhodující zkušenost s jízdou ve velkém balíku – očekávejte, že jízda bude dost nervózní, dokud nenarazíte na první kopec.
Aby organizátoři Gran Fondo poněkud uklidnili nejistou situaci pro jezdkyně, mají tendenci umisťovat ženy do prvního pera na startovním roštu bez ohledu na jejich schopnosti. V první skupině je tak zajímavá podívaná na ženy připomínající ženy s ocelovým pohledem, které se ze všech sil snaží odvrátit aroganci a agresivitu testosteronem nabitých cyklistů kolem sebe. Když si vzpomeneme na Gran Fondo Marca Pantaniho v roce 2011, asi nikdy nezapomeneme na houževnatost jedné z nejlepších jezdkyň, která vzdorovitě fackovala všechny mužské jezdce ve své blízkosti za to, že se k ní a jejímu gregariu příliš přiblížili. Mimochodem, stojí za to vědět, co – nebo kdo – je gregario: jedná se o nejlepšího přítele každé jezdkyně, jejího bodyguarda a čelní sklo na celý den, které ji v podstatě táhne po okruhu. V italských Gran Fondech je to běžná praxe, gregariové nejsou obvykle odsuzováni, takže neodsuzujte přísně, pokud vás porazí. Tyhle dámy jsou silné, ale když musíte jet 60 km dlouhým údolím, hodí se mít smyk. Pro ženy by bylo dobré najít si kamarádku, pokud chcete být konkurenceschopné.
Itálie versus zbytek světa:
Jednou ze zemí, která nedávno přijala název Gran Fondo pro své akce, jsou USA. A vzhledem k tomu, že ve Státech se nyní objevuje tolik Gran Fondů, mimo jiné Gran Fondo New York, Gran Fondo Hincapie, Gran Fondo Levi Leipheimer, je těžké určit, které z nich mají pravou italskou závodní atmosféru – a které jsou čistě Gran Fondo podle názvu. Na okruhu se proslýchá, že Gran Fondo New York bylo mistrovsky vytvořeno po vzoru italských Gran Fondů a přitahuje spoustu zarytých závodníků z celého světa, aby se utkali s místními závodníky kategorie 1. Pro mnoho jezdců je zajímavé, že novější americká inkarnace Gran Fondo zahrnuje jízdy s masovou účastí a čistě s měřenými úseky stoupání. Lákavá možnost, pokud toužíte po klidnějším dni organizovaného ježdění, Gran Fondo Hincapie vyniká jako slušná alternativa pro jiný pohled na Gran Fondo.
Ačkoli jsme si více než jisti, že se jedná o skvělé akce, které vám umožní jezdit v jedněch z nejkrásnějších oblastí v USA, tradicionalista v nás bude vždy tvrdit, že Gran Fonda se opravdu konají pouze v Itálii. Navíc zákony ve Státech stanoví, že jezdci musí dodržovat silniční zákony, které se v Itálii vykládají jen volně, s čímž jistě souhlasíte. Koneckonců, zastavování na semaforech a značkách STOP k vítězství příliš nepřispívá. Ale jak si jistě dokážete představit, vždy se najdou výjimky:
Ať už tedy máte na Gran Fondy jakýkoli názor, závodíte pro slávu a peníze, snažíte se dohnat neúspěšnou kariéru profesionála, testujete své tělo na hranici možností nebo prostě jedete trasy, které jsou součástí cyklistické historie, jedno je spojuje, a to předpoklad hromadné jízdy po velkolepých trasách a užívání si atmosféry na jejich konci. A pro ty z nás, kteří nepobývají v Alpách, jsou ideální záminkou k cestování a pravému stoupání, které jsme vždycky viděli v televizi. Navíc po projetí cílem začíná ta nejlepší část Gran Fondo u zaslouženého piva.
Slovy: Johan Filberto Foto: Johan Filberto Johan Filberto, Noah Haxel, Robin Schmitt, GFNY, Freddy Planinschek