Prairie Dunes
Pokud bych se zeptal průměrného Američana, co se mu vybaví, když pomyslí na Kansas, hádám, že normální odpověď by byla něco jako slunečnice, basketbal Jayhawk nebo Čaroděj ze země Oz. Hádám, že jen málo lidí by při pomyšlení na Kansas zmínilo jedno z nejlepších golfových hřišť na světě. Nicméně právě toto golfové hřiště MĚ v roce 2018 šťastně přivedlo do státu slunečnic. Možná byste si mysleli, že skvělý golfový klub se bude nacházet v blízkosti velkého počtu zámožných lidí – očekávali byste tedy, že bude v Kansas City nebo ve Wichitě. Prairie Dunes Country Club však leží v Hutchinsonu v Kansasu, městě s méně než 50 000 obyvateli. V létě se v Hutchinsonu koná Kansaský státní veletrh, ale jinak očekávám, že Prairie Dunes patří k největším tahákům cizinců do tohoto největšího města v okrese Reno.
Samotný klub založil muž jménem Emerson Carey, který zbohatl v solném průmyslu. Z webových stránek klubu:
Emerson Carey, zakladatel společnosti Carey Salt Company, byl vášnivým hráčem golfu a se svou rodinou procestoval celý svět, přičemž na počátku 20. století hrál na špičkových hřištích včetně Skotska. Carey a jeho čtyři synové se stali základem golfové komunity v Hutchinsonu a přispěli k rozvoji několika hřišť v oblasti. V roce 1935 rodina Careyových pověřila architektonického génia Perryho Maxwella (Southern Hills, Colonial Country Club, redesign Pine Valley a Augusta National), aby navrhl mistrovské dílo. Tak se zrodila myšlenka hřiště Prairie Dunes.
Maxwell na 480 akrů velké plátno pro své mistrovské dílo reagoval slovy: „Je tu 118 jamek a já jich musím jen 100 odstranit“.
Tak začala výstavba hřiště Prairie Dunes. Hřiště bylo vytvarováno z kansaské půdy pomocí 18 koní a mul, fresnovských škrabáků a trakařů. Jediným použitým mechanizovaným zařízením byly Fordy model T a A, které sloužily k dopravě dělníků na staveniště. Greeny a fairwaye ožily díky týmům tahajícím pluhy a lopatky, zatímco kořeny původní trávy a plevele byly odstraňovány ručně – po jednom trakaři. V pravém kansaském stylu se přes staveniště přehnalo tornádo, které donutilo muže uchýlit se do bunkru, aby se ochránili. Navzdory živlům bylo 13. září 1937 otevřeno prvních 9 jamek hřiště Prairie Dunes. O dvacet let později, v roce 1957, otevřel The Dunes druhých 9 jamek, které navrhl syn Perryho Maxwella, Press.
Pro mě bylo úžasné zjistit, že klub byl budován postupně po devíti jamkách, přičemž druhá devítka vznikla dvacet let po původní devítce. Jamky jsou skvěle vedeny tak, aby vytvářely plynulý přechod mezi jamkami Perry Maxwell a Press Maxwell. Amatér mohl postavit devět jamek na oddělené části pozemku – hráli byste devět jamek jednoho designéra a devět jamek druhého. Místo toho Press Maxwell přidal svých devět jamek tak, že osmnáctijamkové kolo přechází tam a zpět od Perryho k Pressu, kde by rozdíl poznal jen ten nejzkušenější architektonický pozorovatel.
Můj výlet do Kansasu by začal časným ranním letem do Kansas City. Wichita je sice blíž k Prairie Dunes, ale přímý let se mi tam nepodařilo sehnat, takže jsem si myslel, že doba cesty bude zhruba stejná, než někde přestoupím. Z Kansas City je to do Prairie Dunes asi 3,5 hodiny jízdy. Jako fanoušek vysokoškolského basketbalu jsem se musel rychle zastavit v Lawrence, abych si prohlédl Allen Fieldhouse, domov basketbalového klubu Kansas Jayhawk. Pak už to bylo plnou parou do Hutchinsonu. Po příjezdu jsem rychle nakoupil v profi obchodě, než dorazil můj hostitel, a pak jsem se trochu uvolnil na střelnici.
V Prairie Dunes jsme měli hrát dvakrát; odpoledne a pak následující den ráno. Klub je velmi pohodový, s poměrně rovnoměrným rozdělením mezi místní členy a národní členy, kteří přijíždějí z celé země. Nejsou tu žádní caddies – ačkoli mám caddies rád, byla to příjemná změna oproti obvyklému hřišti z první stovky. Dokonce i šatna byla klasická a pohodová. Nic přehnaného jako na některých klasických hřištích. Kovové skříňky a atmosféra v celém a je nenápadná a nenápadná.