Proč je Lou Gehrigova nemoc pojmenována po něm a jak dlouho s ní žil?
Během 17 sezón v MLB se Lou Gehrig stal jedním z nejslavnějších hráčů baseballu vůbec. Gehrig, který se nejvíce proslavil tím, že za tým New York Yankees odehrál 2 130 zápasů v řadě, byl také jedním z nejlepších pálkařů, jaké kdy hra zažila. Měl pozoruhodný pálkařský průměr 0,340, přičemž odpálil 493 homerunů a 2 721 hitů.
Dnes se na Gehriga nevzpomíná kvůli jeho mimořádné kariéře, ale spíše kvůli nemoci, která je po něm pojmenována. Přesto jen málokdo rozumí nemoci Lou Gehriga, natož tomu, proč byla pojmenována po dlouholetém spoluhráči Babe Rutha. Zde je to, co byste měli vědět o osobním vztahu legendy Yankeeů k této nemoci.
Vysvětlení nemoci Lou Gehriga
Nemoc Lou Gehriga má také oficiální název amyotrofická laterální skleróza, jak vysvětluje Asociace ALS. Gehrig byl ve své době zdaleka nejslavnější osobou, u které se nemoc projevila, proto byla po jeho smrti v roce 1941 přejmenována. Lou Gehrigova choroba poškozuje motorické neurony v mozku a míše jedince.
Progresivní degenerativní onemocnění se časem pouze zhoršuje. Jak se motorické neurony rozpadají, pacient hůře ovládá svaly ve svém těle. Nakonec svaly přestanou přijímat signály z mozku a přestanou se pohybovat úplně.
Na Lou Gehrigovu chorobu není znám žádný lék. Lékaři však vyvinuli léky a techniky, které pomáhají zpomalit postup nemoci a zmírnit její příznaky. Lou Gehrigova choroba je naštěstí stále vzácná. Podle organizace Kid’s Health je tato nemoc každoročně diagnostikována pouze u dvou lidí ze 100 000.
První příznaky ALS u Gehriga
Během sezóny 1938 se u Gehriga jako 35letého začaly projevovat příznaky ALS. Změny se poprvé projevily zhruba v polovině sezony. V té době Gehrig zjistil, že se cítí unavený a poněkud slabší než obvykle. „V polovině sezóny jsem se unavil,“ vysvětloval Gehrig. „Nevím proč, ale už jsem se prostě nedokázal rozjet.“
Naštěstí ani počáteční příznaky nemoci nedokázaly Gehrigovi zabránit v tom, aby sezónu zakončil dobrými výkony. V tom roce si připsal 170 hitů, 29 homerunů a 114 odpalů. Možná je však příznačné, že Gehrig měl pálkařský průměr pouze 0,295, což bylo poprvé od roku 1925, kdy jeho pálkařský průměr klesl pod 0,300.
Při jarním tréninku následujícího roku se Gehrigova výkonnost znatelně zhoršila. Ztratil svou obvyklou sílu a občas měl problémy i s běháním po metách. V té sezóně odehrál Gehrig pouhých osm zápasů, než se sám posadil na lavičku a ukončil svou sérii po sobě jdoucích zápasů. Přestože zůstal po zbytek sezóny kapitánem týmu, odehrál první metař svůj poslední zápas.
Gehrigova diagnóza a smrt
Nemoc nadále postupovala rychlým tempem. V červnu 1939 byla Gehrigovi na Mayo Clinic v Rochesteru ve státě Minnesota diagnostikována ALS. Oficiální rozsudek přišel v den Gehrigových 36. narozenin. Jakmile se tato zpráva dostala na veřejnost, Yankees oznámili jeho odchod do důchodu. V červenci přednesl Gehrig na stadionu Yankeeů zdrcující projev na rozloučenou.
Koncem téhož roku byl Gehrig ve zvláštních volbách uveden do Baseballové síně slávy. Jeho stav se zhoršoval a nakonec vyústil v Gehrigovu smrt 2. června 1941. V té době mu bylo pouhých 37 let. Od chvíle, kdy se objevily první příznaky, žil Gehrig s ALS zhruba tři roky.
.