Proč nemám přítelkyni? Ptali jste se Googlu – zde je odpověď
„Proč nemám přítelkyni,“ ptáme se Googlu a Google odpovídá: Uvažovali jste o tomto kvízu? My, my lidé bez přítelkyně, někdy ženy, ale často i muži, vezmeme svou osamělost, naťukáme ji do Googlu a Google řekne: Tady je šest až čtrnáct důvodů, proč nemáš přítelkyni. Teď brečíme, zaťaté pěsti k nebi z té nespravedlnosti, pak ty pěsti ve velmi specifickém pořadí srazíme na klávesnici, abychom se Googlu na něco zeptali, a Google nás zavede na opravdu divné místo a řekne: Uvažoval jsi o tom, že citát-necitát „společnost ti příliš zmršila mozek“?
Pátrejte v temných skulinách internetu po odpovědi na tuto otázku a skončíte na konci dvou převažujících teorií: Na jedné straně je verze Redditu s červenou pilulkou, podle níž jsou ženy uječené a strašné harpyje, zlosyny vyslané, aby vás odsoudily do toho podivného konceptuálního místa zvaného „friendzone“, kde tančí nahé na okrajích jeho sklenice, kdákají a mrskají na vás svými ženskými prsty, a na druhé straně teorie GQ, která v podstatě říká, že vy, muž, byste se mohl trochu zlepšit tím, že si hned teď uděláte 10-15 dřepů a sebevědomě si v baru objednáte whisky, a pak se k vám budou hrnout ženy. To je vše, to jsou dvě možnosti. Žádný mezistupeň. Konec.
Mám pocit, že je to složitější. Každý, kdo hledá otázku „proč nemám holku?“, naťuká do vyhledávacího řádku velmi osamělé volání o pomoc a jediné, co se mu vrátí, je buď desetibodový seznam o tom, jak jsou práva mužů dobrá, nebo odkaz na sako za 800 dolarů. Pomůže vám sako za 800 dolarů překonat chronickou stydlivost, která dosud brzdila pokusy o vztah? Vše nasvědčuje tomu, že ne. Pomůže vám nošení kožené fedory, časté říkání „alfa“ a učení se „negace“ zlepšit vaše nedostatečně rozvinuté sociální dovednosti? Tak nějak, ale hlavně ne.
Proto si každý seznam, který odpovídá na otázku „Proč nemám holku?“, nenápadně jen dvakrát ověřuje: jakože jste už nějaké ženy skutečně pozvali na rande, že? Mluvil jsi s nimi, jako by to byli lidé? Muži jsou v tomhle v nejlepším případě fenomenálně, fenomenálně špatní. Když to spojíte s vnímanou společenskou nerovnováhou, jako je vrozená plachost, malá úzkost na okraji společnosti nebo méně než konvenčně vypadající obličej či tělo, může to přerůst v něco, čemu se nelze vyhnout. A tak vznikají hordy osamělých mladých mužů, kteří si googlují cestu do náruče a fedory na fórech o mužských právech, protože to má hrubý tvar solidní odpovědi, aniž by jí skutečně byla.
Takže pro pořádek: obecnou radu, jak získat přítelkyni, pokud chcete mít přítelkyni, ale ještě ji nemáte, lze zestručnit takto: Získejte sebevědomí, hlupáci! Nepřemýšlej o sobě jako o něčem nedokonalém nebo nedostatečném – to staré sebelítostivé „ale já nejsem dost bohatý/hezký/sluníčkový na to, abych měl přítelkyni!“ myšlení, kterému lze snadno propadnout – protože, ačkoli je to rada plitká, každý, kdo tě nemá rád pro základní principy toho, kdo jsi, pro tebe pravděpodobně stejně není. S tím souvisí i to, že pokud máš nějaký komplex („Moje divné podpaží smrdí masem!“), který ti nějak brání v tom, aby ses s někým seznámil, pomůže ti, když na tom budeš pracovat ve svém volném čase a vyřešíš si to sám, než abys to promítal na někoho jiného, kdo to má případně napravit.
Odpusť si myšlenku čekání na „dokonalou ženu“; pokud si myslíš, že jsi našel „dokonalou ženu“, a ona se na tebe necítí, prostě se smiř s tím, že chemie se někdy nekoná, a jdi dál. Vždy si pamatujte, že nemáte nárok na přítelkyni, jen opravdu chcete někoho, s kým byste mohli trávit nedělní rána. A pak už jen obecné rady pro muže (stříhání vlasů je povoleno častěji než jednou za osm týdnů; pravděpodobně opravdu potřebuješ jen tři z patnácti neotřelých triček, která teď máš; o videohrách mluv až na čtvrtém rande, pokud jste se výslovně neseznámili na fóru o videohrách; a snaž se uvolnit a být vtipný, bože můj). Ale žádná skutečná rada tu není: nemůžete lidi obelstít, aby vás měli rádi. Můžeš se jen bavit, snažit se a počítat s tím, že všechno nakonec vyjde.
Ale upřímně řečeno, sehnat holku není to nejtěžší. Udržení vztahu je to, o co se musíš starat. Víš, kolik hádek v Ikei tě čeká? Kolik fotek budeš muset pořídit na pěkných mostech? Kolikrát půjdete do obchodu, zeptáte se, co chtějí, oni řeknou „nic“, než dojde k nevyhnutelné hádce, když se vrátíte s prázdnou? Kolik ošetřovacích návyků, o kterých jste ani nevěděli, že je neděláte, a které se teď musíte naučit? Už jste se někdy opravdu, ale opravdu pomalu procházeli po květinovém trhu? Chtěli byste? Raději byste opravdu měli chtít. Samostatnost, kterou jste měli v rozhodování o tom, na které televizní bedekry se chcete dívat, právě navždy zmizela. Má oblíbenou vůni a teď chce, abyste ji všude nosili. Její táta tě strašně nenávidí. Když přežiješ tohle, přežiješ všechno. Hodně štěstí tam venku.
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterestu
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.