PSYCHOLOGIE: Moratorium Identita a definice dospělosti
Když mluvíme o identitě, můžeme vzít v úvahu mnoho věcí. Dnes se chci zaměřit na jeden jev, kterého jsem si měl možnost všimnout před několika měsíci. Chci hovořit o velmi oblíbené strategii, jak se vypořádat se životem.
Morální identita. Na obrázku:
Teorie
Ze všech koncepcí, které si tvůrci stanovili jako pokračování díla Erika H. Eriksona (1950,), je nejpopulárnější teorie statusu identity, kterou vypracoval James Marcia (1966). Základní mechanismus utváření určitého identitního statusu Marcia předpokládá sekvenční návaznost dvou procesů. Prvním z nich je zkoumání sociálního a fyzického prostředí neboli „zkoušení“ přijímání různých sociálních rolí, experimentování s dostupným životním stylem, zkoumání svých a cizích hranic. Druhým je rozhodování, výběr a přijímání souvisejících povinností v oblasti určené v procesu zkoumání oblastí a zapojení se do jejich realizace. Vycházeje z předpokladu o důležité roli explorace a závazku v procesu dosažení statusu identity, Marcia rozpoznal, že krize dospívání může skončit přijetím jednoho ze čtyř statusů:- identita dosažená, převzatá, rozptýlená nebo moratorium.
Moratorium identity
O moratorní identitě lze hovořit tehdy, když člověk (po 23. roce života) zkoumá role a postoje, aniž by se zavázal k výběru jedné z nich. Postoj takového člověka se vyznačuje vzpurností, introspektivním postojem.
Moratorium podněcuje kritické myšlení mladého člověka, otevřenost vůči novému a hledání. Takový člověk prožívá krizi identity, a proto si klade důležité otázky: „Kdo jsem?“, „Do čeho se chci zapojit?“. Mladý člověk v této fázi vývoje často mění svá rozhodnutí, někdy se angažuje v extrémně odlišných ideologiích. Ačkoli takové chování může vzbuzovat obavy a je těžko pochopitelné, je pro dospívajícího člověka nezbytné.
Dimenze identity, Autor: Mgr: Smashedturtle
Klíčem k této fázi vývoje identity je její dokončení. Existují případy, kdy k jejímu ukončení nedojde. Lidé, kteří v této identitě setrvávají dlouhou dobu, často neprovádějí vývojové úkoly charakteristické pro jejich vrstevnickou skupinu. Nenormativnost jejich vývoje může mít různé podoby a různé důsledky. Nejčastěji rozpoznávanými formami nezralosti jsou mimo jiné: nenastoupení do zaměstnání, neochota vstupovat do zralých milostných vztahů, silná angažovanost v nějaké ideologii, vyznačování své individuality ve vztahu k vrstevnické skupině.
Havinghurstova teorie
Proces individuálního vývoje člověka v životě lze rozpoznat pomocí tzv. pragmatického (tj. výkony, které společnost od jedince v daném období života očekává) a teleologického hlediska ( cíle, které člověk realizuje od okamžiku narození až do smrti). Jedním z nejpopulárnějších konceptů tohoto směru je koncept úkolů Roberta Havighursta. Podle jeho základních předpokladů jednotka v procesu vývoje přechází z jedné fáze do druhé a v každé následující fázi řeší problémy, které jsou pro dané období typické. Vývojové úkoly jsou cíle, kterých má být dosaženo v určitém období lidského života. Úspěšné plnění daných úkolů vede ke spokojenosti a úspěchu při naplňování cílů z pozdějších etap života. Neúspěch v této oblasti je často spojen s nedostatečným přijetím ze strany místního sociálního prostředí, což zase může být zdrojem hluboké nespokojenosti se životem a vážných obtíží v procesu plnění dalších úkolů.
Pro období rané dospělosti (18 – 35 let) stanovil Havinghurst následující úkoly:
– Výběr partnera
– Naučit se žít s partnerem.
– Založení rodiny.
– Výchova dětí.
– Vedení domácnosti.
– Zahájení práce.
– Přijetí občanské odpovědnosti.
– Nalezení spřízněné sociální skupiny.
Havighurstem stanovené vývojové úkoly samozřejmě nejsou jediné a poslední, které musí lidé ve věku 18 – 35 let splnit. Pokusíme-li se jím zadané úkoly upravit, můžeme vidět vývojový směr vhodný pro lidi v daném věkovém rozmezí.
Přizpůsobení se poruše; Zdroj: https://icd.codes/icd10cm/F4320
Klinický a sociální přístup
Morální identita je normativní během vývoje identity. Nepřechod od moratorní identity k identitě dosažené je považován za problém.
Přijímání vývojových úkolů a konfrontace s výzvami, které se objevují v průběhu života, umožňuje lidem ověřit si sebe sama v různých rolích a situacích. Přechod k dosažené identitě přímo souvisí s rozhodnutím vybrat si konkrétní role a věnovat se jim. Odložením profesní nebo sociální role zůstává jedinec v předchozí vývojové fázi. Obraz dnešní společnosti naznačuje, že rozhodnutí přijmout konkrétní životní role se v čase posouvá. To může být ovlivněno například tzv. gap years, s nimiž je spojeno pozdější dokončení studia. Mění se také vymezení sociálních rolí dospělých. Mít manžela/manželku není nutné k tomu, aby byl člověk ve společnosti uznáván jako dospělý. Mít manžela/manželku neznamená, že jsou lidé ve společnosti vnímáni jako dospělí. Determinanty dospělosti se neustále mění.
Je třeba připomenout, že morální identita není klasifikovanou poruchou. Nepřímo může ovlivňovat výskyt adaptačních poruch (F43.2) nebo způsobovat například problémy se vstupováním do správných mezilidských vztahů.