Reddit – badlinguistics – „Albánština je nejstarší jazyk v Evropě. Je' matkou latiny a řečtiny. Albánština je kosmický jazyk a naprosto jedinečný a zároveň je to jediný jazyk, který udržuje ostatní jazyky při životě.“
R4 Vysvětlení/R4 Shpjegim:
Přečtěte si níže, proč je albánština protoindoevropština
Albánština není obecně považována za společného předka indoevropských jazyků, což označení „protoindoevropština“ naznačuje; albánština je sice potomkem protoindoevropštiny, ale nelze ji považovat za předka většiny indoevropských jazyků a není ani nijak zvlášť konzervativní, neboť prošla rozsáhlými fonologickými, morfologickými a syntaktickými změnami.
Amazonština (Ama-Zan).
Kořen „Ama“ se používá pro sestru a Zan, Zon, Zanë znamená v albánštině „bohyně, „nymfa“. Zatímco ‚Zot‘ znamená Bůh a Za/Zë znamená Hlas.
Ačkoli je etymologie řeckého Ἀμαζών (konečný etymon Amazonky) sporná, předpokládat odvození z albánštiny není pravděpodobné. Existuje k tomu mnoho důvodů (např. sémantika albánských slov, nejistota, zda mezi starými Řeky a předky Albánců existovala významná interakce atd.) Jedním z hlavních důvodů je to, že albánština prošla (jak bylo uvedeno výše) velkými fonologickými změnami; tvary, které měli předkové dnešní albánštiny ama- a zan v době prvního doložení Ἀμαζών*, se pravděpodobně značně lišily od jejich současných podob.
V době matriarchátu se Amazonky nevdávaly. Byly to naše sestry. V patriarchální době (železné období) se začaly vdávat a staly se matkami.
Ačkoli Ἀμαζόνες mají kořeny v historických íránských národech, jsou nakonec mytologické. Pokusy o jejich zasazení do historického kontextu, jako je tento, jsou proto neopodstatněné.
Po železném období, kdy se vytvořily indoevropské jazyky, se kořen Am/Ma/Ama/Mama/Om/Mom/Mat/Mot.. nepoužíval pro sestru jako v době amazonské, ale používal se pro matku.
Nejsou žádné důkazy o tom, že by PIE *méh₂tēr původně znamenalo „sestru“. Tento sémantický vývoj je v albánštině jedinečný.
„Matka“ znamená v albánštině Nana/Nenë/Nona. Je neuvěřitelné, odkud toto slovo pochází. Vzniklo ze základního čísla. Číslo devět (9). Devítka v albánštině znamená Nana/Nenë/Nonë. Po devíti měsících (měsících) těhotenství se z ženy stává Nana. .
Souvislost mezi albánským nënë „matka“ a nëntë „devět“ není obecně přijímána.
Hana znamená v albánštině měsíc. Nana znamená matka. Pelasgové věřili, že měsíc je naše matka a slunce znamená otce.
Albánské hënë je vnímáno jako podobný útvar sanskrtu चन्द्र/candrá
DEMETER = DHE+MITER= ZEMĚ-UTERUS
Úcta k této známé bohyni země s jejími mysterijními hrami v Eleusii byla poměrně rozšířená i v Ilyrii. Její jméno souvisí s albánským slovem dhe, země. Démétér, nazývaná také Damater, je tedy doslova Matka Země, což přesně vystihuje její úlohu. Odpovídá to také ilyrskému mýtu o stvoření, kde Země jako základ života dává vzniknout všemu.
Tato etymologie je chybná; druhým prvkem Démétér (ze starořeckého Δημήτηρ) je starořecké μήτηρ (mḗtēr) „matka“, nikoli albánské mitër „děloha“ (což je beztak výpůjčka z řečtiny); toto odvození dává větší smysl jak foneticky (zmíněná dórská varianta Δᾱμᾱ́τηρ odpovídá dórskému μᾱ́τηρ (mā́tēr)), tak sémanticky. První prvek je sporného původu; stejně dobře by mohlo jít o výpůjčku spojenou s albánským dhe „země“, ale to není zdaleka jisté.
U bulharského Plovdivu byl nalezen nápis zasvěcený Démétér, který lze podle albanisty Eqrema Çabeje nejlépe vysvětlit pomocí albánštiny odvozené z ilyrštiny. Jedná se o formuli Démétřina kultu, kultu Země vnímané jako univerzální matka, a znamená: Země, drž mě / drž se mě!
I kdyby byl nápis skutečně napsán v jazyce předků albánštiny a Çabejův výklad by byl správný, dokazuje pouze to, že předkové Albánců měli božstvo Země. To je sotva důkazem toho, že albánština je indoevropská.
Vyzývám vás, abyste si vyzkoušeli tuto část spirituality s kořeny ve staré Albánii. Vyslovujte nebo zpívejte tato magická slova, pokud možno venku, v kontaktu s Matkou Zemí. Používejte je jako modlitbu nebo mantru, jako vodítko své meditace, abyste se vrátili na zem ze svých duchovních letů nebo když jste ve stresu, abyste lépe pocítili, že jsme všichni součástí této zeměkoule, a pocítili bezpečí a sílu, která ze Země vyzařuje. Buďte opatrní: tato slova mohou mít silné účinky.
Neexistují žádné vědecké důkazy, které by naznačovaly, že tato slova mají nějaký vrozený uklidňující nebo konejšivý účinek.
Rituální slova Démétřina kultu jsou: „Démétřina slova…“: DA DALEME
Neexistuje žádný důkaz, že by tato slova byla „rituálními slovy Démétřina kultu“.
„Faraon“ pochází z ilyrského jazyka a znamená: „
Ne, pochází z egyptského pr ꜥꜣ „velký dům, palác“, později používaného metonymicky pro toho, kdo žil uvnitř zmíněného „velkého domu“, přes hebrejštinu a řečtinu; není důvod, proč by Egypťané používali výraz z nějakého náhodného kmene mimo sféru svého vlivu.
Albánština je nejstarší jazyk v Evropě. Je matkou latiny a řečtiny
Latina a řečtina si zachovávají několik archaismů, které albánština nemá; podobnost zmíněných archaických rysů (např. jmenných/slovesných koncovek) znamená, že jsou s největší pravděpodobností zděděné.
Albánština je kosmický jazyk a je naprosto jedinečná
Toto tvrzení není ani nesprávné; je tak vágní a nesmyslné, že ho nelze vyvrátit ani zfalšovat.
Oblast, kterou dodnes obývají Albánci, byla součástí všech těchto období:
– Stará Evropa : paleolit a mezolit (plně kmenoví lovci-sběrači; předindoevropané)
– Střední Evropa : neolit (Vinca, LBK atd.) (osvojení zemědělství a přechod k civilizaci; rozšíření Indoevropanů)
– Nová Evropa : doba bronzová a železná (šňůrová keramika, bojová sekera, kurgan) (plné zavedení rané civilizace; převaha Indoevropanů)
To platí z definice pro každý evropský region, takže to nic neznamená.
Albánština je jediný indoevropský jazyk, který si zachoval archaickou strukturu protoárijského jazyka. Albánská adjektiva a rozkazovací způsoby stojí za zdůrazněnými podstatnými jmény.
Mnoho IE jazyků má postpozitivní adjektiva; postpozitivní rozkazovací způsoby jsou sice vzácnější, ale v žádném případě nemusí nutně svědčit o archaičnosti.
Zákon formulovaný v r. 1892 J. K. Štefánikem je v albánštině v podstatě stejný. Wackernagel, podle něhož nepřízvučné části věty mají tendenci zaujímat pozici po prvním přízvučném slově, které se obvykle nachází na začátku věty, kvalifikuje albánštinu jako nejstarší živý indoevropský jazyk.
Wackernagelův zákon je jev, který existuje v mnoha starých IE jazycích; pokud je přítomen v albánštině (neznám albánštinu natolik, abych věděl, zda je v ní přítomen), neznamená to, že albánština je předkem IE jazyků; znamenalo by to pouze, že albánština je v jednom ohledu archaická.
V albánštině a v baskičtině vznikla slova na území primitivní Evropy, dávno předtím, než standardní indoevropské jazyky exitovaly. Nebyla tedy zahrnuta do pozdější indoevropské slovní zásoby. Tato slova jsou považována za mimořádně stará.
Ačkoli albánština má mnoho slov, která nemají obdoby v jiných IE jazycích, není to v žádném případě albánština ojedinělá. I jiné podskupiny IE (např. germánské, indoárijské) vykazují velké množství substrátové slovní zásoby.
Albánština uchovává mnoho kosmických slov, dny v týdnu jsou kosmické, jména jsou kosmická a přírodní a vždy se vztahují k planetám, matce přírodě a dokonce i k anorganické přírodě.
I když je pravda, že albánština má velké množství kosmicky založené slovní zásoby, nemusí to nutně svědčit o tom, že by albánština měla nějakou zvláštní prapůvodní povahu; neexistuje žádný důkaz, že by kosmicky založená slovní zásoba o tom svědčila.
Albánci jsou přeživší. AT?Další příklady:
ai – baskičtina
per – mykénština
ta – estonština
ya – maďarština
d – wellština
pi – hindština
ver – afrikánština
peri/pende – indonéština
tang -. filipínština
ph minh – vietnamština
Přítomnost ortografické sekvence <at>/<ta> nebo jejího ekvivalentu v těchto slovech (z nichž mnohá znamenají „otec“) nemá s albánštinou nic společného; mnoho z těchto slov pochází z PIE *ph₂tḗr; zbytek lze považovat za cherrypicking.
„“Slova albánského jazyka, bez podstatných změn a částečně z kořene, jsme našli i v jiných jazycích, jako ve staré řečtině, nové řečtině, v latině, v rumunských jazycích, ve staré a nové němčině, švédštině, dánštině, angličtině, slovanštině, perštině, arabštině, keltštině, baskičtině a staroindičtině.“
Toto je citát z publikace z roku 1835; sotva odráží nejnovější stav výzkumu.