Represe vs. potlačení v psychologii: Rozdíly, které jste neznali
Ačkoli se tyto pojmy používají jako synonyma, neznamenají totéž. Represe a potlačení jsou zcela odlišné pojmy. Zde zdůrazníme rozdíly mezi nimi.
Víte, že?
Sigmund Freud označil represi za „úhelný kámen, na němž spočívá celá struktura psychoanalýzy“ a přikládal jí velký význam v procesu pochopení a vyvolání potlačených vzpomínek.
Používání výrazů „potlačit“ a „potlačit“, a tím i „represe“ a „potlačení“ je v našem hovorovém jazyce zcela běžné. A to natolik, že se tyto termíny často (nesprávně) používají jako zaměnitelné a synonymní. Avšak nejenže se jejich konotace liší, ale při studiu v parametrech psychologie, a ještě více v souvislosti s obrannými mechanismy, jejich rozdíly přímo vyniknou.
Chcete pro nás psát? No, hledáme dobré autory, kteří chtějí šířit informace. Ozvěte se nám a promluvíme si…
Pracujme společně!“
V tomto následujícím článku PsycholoGenie se ponoříme hlouběji do těchto dvou obranných mechanismů a zdůrazníme rozdíly v jejich fungování.
CO JSOU OBRANNÉ MECHANISMY
Pro lepší pochopení těchto pojmů a zdůraznění těchto rozdílů je nezbytné vědět, co jsou to obranné mechanismy.
Jako lidská bytost jsme neustále a nepřetržitě vystaveni podnětům, a to jak negativním, tak pozitivním. Některé z podnětů (obvykle negativní) mohou být tak intenzivní, že pokud jim čelíme v celé jejich síle a intenzitě, mohou narušit duševní zdraví člověka. Aby se jejich intenzita snížila, vyvíjí si člověk určité obranné mechanismy. Jedná se o podvědomé techniky zvládání, které se používají, aby se člověk dokázal lépe vypořádat s negativními, nepříjemnými, ohrožujícími a nežádoucími podněty. Protože tyto nástroje působí na podvědomé úrovni, nelze je snadno identifikovat.
REPRESE VS. POTLAČENÍ
Potlačením se rozumí vědomé potlačování vlastních pocitů, myšlenek a přání. To znamená, že si člověk uvědomuje, že mu určitý pocit, myšlenka nebo přání uvolnily cestu, a vědomě se snaží se jimi nezabývat – jednak tím, že na ně nemyslí (vnitřně), a jednak tím, že podle nich nejedná (navenek). Důvodů, proč se tak děje, může být mnoho – buď je podnět nevhodný a nesprávný, nebo může být ve hře časová tíseň. Ať už je to jakkoli, člověk se vzdává kontroly nad svými impulzy a nutí tyto impulzy, aby zůstaly ležet ladem. Člověk si je tak zároveň vědom možnosti, že tyto impulsy a myšlenky mohou znovu uvolnit cestu a že bude třeba se jimi zabývat v okamžiku, kdy se tak stane.
Příklad
Náhle si uvědomím, že mám hlad, ale protože jsem ve třídě a nemohu s tím nic dělat, potlačím návaly hladu a soustředím se na zbytek přednášky.
Co je to potlačování
Potlačování se týká podvědomého jednání, kdy si člověk nepřipouští své pocity, myšlenky a přání nebo podle nich nejedná. A to do té míry, že člověk popírá jejich samotnou existenci. Pokud jde o potlačení, člověk si ani neuvědomuje, že mu tyto podněty razí cestu. To je možné buď proto, že si razí cestu takovou formou, že je nelze rozpoznat, nebo proto, že je podvědomí zcela zakazuje našemu vědomí. Podvědomí tyto impulsy zablokuje, protože je může považovat za potenciálně škodlivé a narušující psychickou pohodu, stabilitu a sebeobraz člověka.
Příklad
Chcete pro nás psát? No, hledáme dobré autory, kteří chtějí šířit informace. Ozvěte se nám a promluvíme si…
Pracujme společně!“
Koncem večera najednou začínám ztrácet nervy, jsem rozčilený a podrážděný kvůli maličkostem, dostávám se do sporů se svými spolupracovníky a dělám hloupé chyby v práci. Děje se to proto, že mám hlad a nemám co jíst. Ani si neuvědomuji, že je to skutečná příčina, a stále to svádím na „ten hrozný den, který mám“.
Rozdíl
Hlavní rozdíl mezi potlačováním a represí spočívá v tom, že zatímco první zahrnuje popírání podnětů na vědomé úrovni, druhé zahrnuje popírání podnětů na podvědomé úrovni. Při potlačování si člověk tyto podněty uvědomuje, zatímco při potlačování si jich nemusí být ani vědom. V psychologii a v souvislosti s obrannými mechanismy se častěji používá výraz „potlačení“, protože zahrnuje práci podvědomí.
Zatímco potlačení impulzů a myšlenek povede ke vzniku hněvu a konfliktu, potlačení impulzů může vést k mnohem horším následkům. Děje se tak proto, že to, co člověk potlačil, lze snadno obnovit a řešit, zatímco to, co si neuvědomuje, řešit nelze, a proto to může vést k řadě negativních důsledků, jako je otupení smyslů nebo neschopnost posoudit vlastní emoce a činy. Nejtěžší forma „potlačování vlastních pocitů“ může dokonce vést k různým psychickým poruchám, jako jsou halucinace a neurózy. K tomu dochází proto, že podněty jsou stále přítomny v našem podvědomí jako potlačené vzpomínky a nadále ovlivňují naše chování a psychiku.
Důsledky potlačování se mohou týkat pouze přímých a primárních emocí, jako je hněv a bolest, zatímco potlačování může způsobit primitivnější formy téhož, s nimiž je mnohem obtížnější se konstruktivně vyrovnat. Například uznáním potlačené emoce hněvu se s ní lze účinně vypořádat třeba rozhovorem s osobou, která hněv vyvolala, nebo meditací; potlačený hněv však může nabýt obecné a primitivní podoby zahořklosti a zášti vůči člověku, aniž bychom věděli, proč k němu dochází. Tak začnete mít k člověku odpor na základě (třeba jen) malé hádky, a tím si zavřete všechna vrátka k dospělému dialogu.
Potlačování je navíc považováno za pozitivní a dospělý obranný mechanismus, protože zahrnuje jednání společensky přijatelným způsobem; zatímco potlačování je považováno za negativní obranný mechanismus, protože může vést k několika negativním důsledkům.
Příklad
Člověk, který je rozzlobený, potlačí své pocity hněvu tím, že počítá do deseti nebo medituje, což znamená, že vědomě podniká tuto činnost kontroly svého hněvu. Zatímco člověk, který svůj hněv potlačuje, bude jeho existenci zcela popírat tím, že se bude tvářit vesele. Důsledkem toho je, že hněv si v pozdějším období udělá cestu tím či oním způsobem – člověk může mít výbušnou epizodu nebo to může mít vliv na jeho zdraví a mohou se u něj objevit vředy nebo srdeční potíže.
Ačkoli obojí, potlačování i potlačování, jsou obranné mechanismy, které fungují při snižování intenzity negativních podnětů a pomáhají člověku udržet rovnováhu, je tedy třeba si být vědom svých vlastních emocí. Člověk se musí vědomě snažit umožnit existenci celé škály emocí, aniž by je potlačoval, aby později nevedly k psychickým problémům.
.