Saharské antilopě addax hrozí vyhynutí
Při rozsáhlém březnovém průzkumu v klíčových biotopech addaxů byli zjištěni pouze tři zbývající jedinci, uvádějí odborníci z Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN), dvou jeho členů působících v regionu – Sahara Conservation Fund (SCF) a nevládní organizace Noé, jakož i z Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů (CMS).
Národní legislativa v Nigeru addaxe plně chrání, což znamená, že lov a odebírání živých addaxů z jakéhokoli důvodu jsou přísně zakázány. Je také chráněn Úmluvou o ochraně stěhovavých druhů (CMS), protože jeho historický areál zasahuje i do sousedního Čadu.
Přesto je addax masivně vyrušován ropnými zařízeními v Nigeru provozovanými Čínskou národní ropnou společností (CNPC) a s tím souvisejícím vnikáním nákladních aut a buldozerů do pouště. Přidělení vojenského personálu k ochraně ropného průmyslu navíc znamená, že nelegální lov prováděný vojáky značně zvýšil míru pytláctví v jeho posledním zbývajícím útočišti a největší chráněné oblasti v Africe, národní přírodní rezervaci Termit & Tin-Toumma ve východním Nigeru.
Dr Jean-Christophe Vié, zástupce ředitele Globálního programu pro druhy IUCN, říká: „V reálném čase jsme svědky vymírání tohoto ikonického a kdysi hojného druhu – bez okamžitého zásahu prohraje addax svůj boj o přežití tváří v tvář nelegálnímu, nekontrolovanému pytláctví a ztrátě svého životního prostředí. Jménem všech zainteresovaných stran doporučujeme soubor naléhavých opatření, která by pomohla zachránit addaxe před hrozícím vyhynutím.“
Mezi opatření navrhovaná odborníky z ochranářských skupin patří zajištění zbývající populace addaxe; zastavení pytláctví vojáků a zapojení CNPC do spolupráce na prevenci vyhynutí addaxe; a také posílení stávající populace prostřednictvím vysazení jedinců chovaných v zajetí.
Nárůst pytláctví přichází také na pozadí stupňující se nejistoty v celém regionu. Po rozpadu Libye v roce 2011 došlo k exodu ozbrojenců se zbraněmi a vozidly 4×4 do sousedních zemí do oblastí, kde se nacházejí významné populace volně žijících živočichů. To také podnítilo následné povstání v Mali a severní Nigérii, které přispělo k nestabilitě, a dříve odlehlá stanoviště addaxů se stala hlavními křižovatkami nelegálního obchodu s volně žijícími zvířaty, zbraněmi, drogami a migranty.
Dr Thomas Rabeil ze Sahara Conservation Fund říká: „Ti, kteří mají v poušti komerční zájmy, by mohli významně přispět k ochraně addaxe tím, že by spolupracovali s orgány ochrany přírody a přijali citlivější postupy, stali se účastníky správy chráněných území a sdíleli s ochránci přírody pozorování těchto nepolapitelných zvířat.“
Situace addaxe se od roku 2010, kdy první kolo průzkumů odhadovalo populaci na 200 zvířat, prudce zhoršila. Od té doby ochránci přírody vypracovali trojí akční plán, jehož cílem je stabilizovat situaci lokalizací zbývajících addaxů a vyhodnocením jejich stavu. Cílem plánu je posílit probíhající úsilí o vybudování kapacit nigerské služby pro ochranu addaxů a správu rezervace Termit & Tin Toumma v úzké spolupráci s místním obyvatelstvem. Třetí, rozhodující částí plánu je spolupráce s nigerskými úřady a čínskými obchodními zájmy s cílem dostat pod kontrolu pytláctví a minimalizovat dopady činností souvisejících s těžbou ropy, zejména na hlavní stanoviště addaxe.
Arnaud Greth, předseda Noé, říká: „Ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí se Noé zaměřilo na posílení kapacit správní jednotky v chráněné oblasti Termit & Tin Toumma a na podporu politiky ochrany přírody Nigeru s cílem posílit ochranu addaxe v terénu. Tlak člověka však roste rychleji, než se můžeme přizpůsobit vzhledem k současné úrovni podpory zdrojů pro addaxe a velkému areálu rozšíření addaxe v největší suchozemské chráněné oblasti v Africe.“
Rozsáhlé letecké a pozemní průzkumy financované částečně iniciativou SOS – Save Our Species organizace IUCN a Zoo Saint Louis a provedené SCF během března 2016 však ukázaly, že addaxovi hrozí bezprostřední vyhynutí. S využitím nejmodernějších technologií IRS (Intelligence Reconnaissance and Surveillance), včetně infračerveného snímání a kamer s ultravysokým rozlišením schopných rozlišit druhy ze vzduchu, průzkum pokryl více než 3 200 km transektů napříč klíčovými biotopy addaxe pomocí letounu C-208 Cessna Caravan pronajatého od nigerského letectva. Bohužel se výzkumníkům po 18 hodinách letu nepodařilo identifikovat ani jedno zvíře.
Tým pozemních pracovníků mezitím prohledal více než 700 km hlavních biotopů addaxe a další oblasti, kde jiní pozorovali stopy addaxe během předchozích šesti měsíců. Po sledování některých stop v délce přes 10 km pozemní tým potvrdil pozorování jedné malé skupiny: tří velmi nervózních jedinců addaxe.
Několik druhů antilop se kdysi vyskytovalo ve velkém množství na rozsáhlých územích saharské pouště a okolních sahelských pastvin. V nedávné minulosti se například v severní Africe od Atlantiku až po řeku Nil pohybovalo více než milion oryxů Scimitar-horn. V 90. letech 20. století však tento druh z volné přírody vymizel kvůli nekontrolovanému lovu a ztrátě životního prostředí. Nyní je další z jeho blízkých příbuzných – ikonický addax – nebezpečně blízko tomu, aby sdílel stejný osud.