Skutečná tragédie v tom, jak Patti LaBelle obvinila Luthera Vandrosse
Přihlásit se k odběru novinek Patti LaBelle tento týden téměř rozbila internet poté, co posmrtně obvinila hvězdu R&B, Luthera Vandrosse v přímém televizním přenosu.
Během nedávného rozhovoru v pořadu Watch What Happens Live! s Andym Cohenem na stanici Bravo LaBelle potvrdila to, co se o R&B croonerovi dlouhá desetiletí proslýchalo: byl to gay. LaBelle navíc prozradila, že její zesnulý hudební vrstevník a nejlepší přítel celý život bojoval s tím, aby se veřejně přiznal.
„Nechtěl, aby jeho matka -ačkoli to mohla vědět- nechtěla vyjít ven a říct to světu,“ prozradila. „A měl spoustu fanynek. Řekl mi, že prostě nechtěl rozrušit svět,“ dodala. „Bylo to pro něj těžké.“
-Patti LaBelle vysvětluje, proč Luther Vandross nikdy nevyšel ze skříně-
Reakce LaBelle na zveřejnění Vandrosse, který zemřel v roce 2005, byly smíšené. Pro některé jen potvrdila největší neudržované tajemství v historii R&B, zatímco jiní měli jednoduše pocit, že jí to nepřísluší.
Téma „outingu“ je v komunitě LGBTQ citlivou diskusí. Z historického hlediska je odhalení své sexuální nebo genderové identity, a to i z vlastního rozhodnutí, ve společnosti, kde jsou LGBTQ lidé zesměšňováni a často je jim v důsledku toho ubližováno, nebezpečným činem. I přes dnešní rozhodující pokroky v oblasti občanských práv a společenské akceptace lesbiček, gayů, bisexuálů a transsexuálů zůstává „být venku“ odvážným a smělým počinem.
A pokud jste černoch a gay, je to ještě radikálnější.
Jediný si dokáže představit, jakou úzkost musel Luther Vandross pociťovat, když si vůbec dokázal představit, že by byl na vrcholu své hudební kariéry v 80. letech minulého století otevřeným černochem. Luther byl sexsymbolem a ve světě R&B, který byl také hluboce zakořeněn v afroamerické církvi a černošské zkušenosti vůbec, by jeho sexualita jistě vyvolala v komunitě šok.
I kdyby chtěl, neexistoval žádný historický kontext, v němž by se Vandross mohl cítit bezpečně a vědět, že bude stále milován pro svůj talent navzdory homofobii komunity a hluboké posedlosti toxickou maskulinitou.
Ačkoli popový svět měl jako Lutherovy žánrové současníky Boy George a Eltona Johna, on by byl R&B osamělým homosexuálním vlkem. Být první tváří v tvář takovému útlaku je vždycky skličující; zvlášť když člověk musí čelit rasismu i homofobii.
Pro muže v hudbě v té době existovala neuvěřitelná zodpovědnost být jakousi fantazií pro posluchačky. A pro muže, kvůli kterému ženy omdlévaly nad jeho sametovým hlasem, být gayem prostě nebylo dobré pro byznys.
Tragédie není v tom, že LaBelle Vandrosse odhalila bez jeho požehnání. Tragédií je, že to vůbec musel skrývat.
V podstatě se nezdá, že by Vandrossovi někdy záleželo na tom, aby si lidé mysleli, že je gay – jednoduše to nechtěl potvrdit ani vyvrátit.
V rozhovoru pro Vibe v roce 2001 Vandross vtipně reagoval na léta trvající řeči o své sexualitě. „Co chcete vědět?“ zeptal se. „Jsem bicoastal? Jo, mám domy v Beverly Hills a v New Yorku.“
„Vím, že za to, že jsem tak soukromý, platím určitou cenu… a přemýšlím, jestli to za to stojí,“ dodal.
To, že o své sexualitě otevřeně nemluvil, přineslo nápor fám, že se nakazil AIDS. A co hůř, o několik let později, v roce 2000, se objevila mylná zpráva, že na tuto nemoc zemřel.
Kdo by se chtěl v tak nepříjemné atmosféře přiznat? Nic z toho, co v té době znamenalo být venku, se nezdálo být bezpečné ani hodnotné.
Jako každý černošský gay, ať už uzavřený, nebo ne, Vandross toužil jen po tom, co od života chce každý: po lásce a štěstí.
V témže rozhovoru pro Vibe Vandross přiznal, že nikdy nebyl zamilovaný. „Pořád čekám,“ řekl. „Čas, který jsem strávil zamilovaností, nebyl nikdy opětován. Takové jsou prostě okolnosti.“
První zkušenost s neopětovanou láskou zažil, když mu bylo pouhých 16 let. „Odpověď zněla: ‚Děkuji, ale nemám zájem,'“ vzpomíná. „Bylo to velmi bolestivé, neopětované a odcizující – velmi odcizující.“
„Chci si hrát na dům,“ dodal. „Chci, aby se někdo – kdo není na výplatní listině – zajímal o to, kde jsem.“
Jaká ironie, že muž, který se proslavil tím, že zpíval milostné písně na světových pódiích a poskytoval soundtrack lásky celým generacím, sám nikdy lásku doopravdy nepoznal.
Není jasné, jestli Vandross v době svého odchodu tu pohádkovou lásku někdy našel, ale i kdyby ano, je škoda, že se snažil být jednoduše tím, kým byl, vepředu a uprostřed.
Ačkoli v roce 2017 naštěstí vidíme lepší zobrazení LGBTQ v médiích, v hudbě je stále málo zastoupení, zejména v R&B aréně. Frank Ocean dnes zůstává jediným otevřeně homosexuálním černochem v hlavním proudu R&B. Už to samo o sobě vypovídá, že nás čeká ještě dlouhá cesta.
Naneštěstí se nikdy nedozvíme, zda by se Luther cítil dostatečně silný na to, aby se přiznal, jak to v roce 2013 udělal jeho bývalý šéf z J Records Clive Davis. Víme však, že to, co ho drželo v nevědomosti, je průmysl a společnost poznamenané bigotností.
Měla Patti LaBelle učinit rozhodnutí a potvrdit Vandrossovu sexualitu? Možná ne. Ale také na tom příliš nezáleží, uvážíme-li, že skutečným zločinem je to, že Vandross žil svých 54 let života pro druhé. Měl očekávání, která mu bránila být otevřený a hrdý na to, jaký byl talentovaný a milující muž.
Ačkoli Luther možná žil ve skříni, uctěme jeho odkaz tím, že budeme pěstovat lepší společnost, než jakou znal on. Společnost, ve které se homosexuál necítí jako odsouzený k trestu odnětí svobody nebo jako něco, co je třeba skrývat.
Gerren Keith Gaynor je redaktorem internetových stránek a názorů na serveru theGrio. Sledujte ho na Twitteru, Instagramu a Facebooku.