Spartacus Educational

Lee J. Cobb se narodil 8. prosince 1911 v New Yorku. Studoval na Newyorské univerzitě a v roce 1935 nastoupil do divadla Group Theatre, kde hrál s Eliou Kazanem ve velmi úspěšné hře Clifforda Odetse Waiting for Lefty. Na filmovém plátně debutoval ve filmu Mizející stín (1934). Následovaly filmy North of the Rio Grande (1937), Ali Baba Goes to Town (1937) a Golden Boy (1938)

Cobb se stal uznávanou filmovou hvězdou a objevil se ve filmech The Song of Bernadette (1943), Winged Victory (1944), Anna and the King of Siam (1946)

Johnny O’Clock (1947), Boomerang! (1947) a Kapitán z Kastilie (1947).

V roce 1947 hrál Cobb hlavní roli Willyho Lomana ve hře Smrt obchodního cestujícího, kterou napsal Arthur Miller a režíroval Elia Kazan. Hra měla premiéru v divadle Morosco 10. února 1949. Dále v ní hráli Mildred Dunnocková (Linda), Arthur Kennedy (Biff) a Cameron Mitchell (Happy).

Smrt obchodního cestujícího se hrála 742 představení a získala cenu Tony za nejlepší hru, vedlejšího herce, autora, producenta a režiséra. Získala také Pulitzerovu cenu za drama a cenu New York Drama Critics‘ Circle Award za nejlepší hru. Sám Arthur Miller byl ke hře velmi kritický: „Tehdy jsem nevěděl nic o Brechtovi ani o žádné jiné teorii divadelního odstupu: Měl jsem prostě pocit, že je tam příliš mnoho ztotožnění s Willym, příliš mnoho pláče a že všechna ta empatie zatemňuje ironii hry.“

Lee J. Cobb ve hře Smrt obchodního cestujícího

V roce 1947 zahájil Výbor pro neamerickou činnost (HUAC) vyšetřování hollywoodského filmového průmyslu. HUAC vyslechl 41 osob, které pracovaly v Hollywoodu. Tito lidé se výslechů účastnili dobrovolně a stali se známými jako „přátelští svědci“. Během výslechů jmenovali několik lidí, které obvinili ze zastávání levicových názorů.

Jeden z nich, emigrantský dramatik Bertolt Brecht, vypovídal a poté odjel do východního Německa. Deset dalších: Herbert Biberman, Lester Cole, Albert Maltz, Adrian Scott, Samuel Ornitz,, Dalton Trumbo, Edward Dmytryk, Ring Lardner Jr, John Howard Lawson a Alvah Bessie odmítli odpovídat na jakékoli otázky.

Známí jako Hollywoodská desítka tvrdili, že jim k tomu dává právo 1. dodatek ústavy Spojených států. Výbor Sněmovny reprezentantů pro neamerickou činnost a soudy během odvolacího řízení s nimi nesouhlasily a všichni byli shledáni vinnými z pohrdání Kongresem a každý z nich byl odsouzen k šesti až dvanácti měsícům vězení.

Další předvolaní před HUAC byli ochotni svědčit a Cobb byl v roce 1951 jmenován Larrym Parksem. Dva roky se odmítal dostavit, ale v roce 1953 změnil názor a jmenoval dvacet lidí jako bývalé členy komunistické strany. Později vysvětlil proč: „HUAC se mnou uzavřel dohodu. Byl jsem dost vyčerpaný. Neměl jsem žádné peníze. Nemohl jsem si půjčit. Měl jsem výdaje spojené s péčí o děti. Proč tomu vystavuji své blízké? Jestli to stojí za smrt, a já jsem stejný idealista jako ten druhý. Ale rozhodl jsem se, že mi nestojí za to umřít, a kdyby tohle gesto bylo cestou, jak se dostat z vězení, udělal bych to. Musel jsem být znovu zaměstnatelný.“

Arthur Miller, který odmítl vypovídat proti bývalým přátelům, vzpomínal: „Nemohl jsem si pomoct, ale Lee Cobb, můj první Willy Loman, mi připadal spíš jako ubohá oběť než jako padouch, jako velký nechápavý herec, který chtěl prostě hrát, nikdy se nepokoušel o hrdinství a byl jedním z nejlepších důkazů nesmyslné brutality Výboru vůči umělcům, které jsem znal. Lee, politický jako moje noha, byl prostě jen dalším smítkem prachu, které smetla idealizace Sovětů ve třicátých letech, kterou na celém Západě vyvolala deziluze z krize.“

Po výpovědi před Výborem pro neamerickou činnost Sněmovny reprezentantů se Cobb mohl vrátit k herectví v Hollywoodu. Pracoval s Eliou Kazanem a Buddem Schulbergem, dalšími dvěma jmenovanými, na oscarovém filmu Na nábřeží (1954).

Další Cobbovy filmy: Levá ruka boží (1955), Muž v šedém flanelovém obleku (1956), Dvanáct rozhněvaných mužů (1957), Tři tváře Evy (1957), Bratři Karamazovi (1958), Exodus (1960), Jak byl dobyt Západ (1962), Cooganův bluf (1968) a Exorcista (1973).

Lee J. Cobb zemřel 11. února 1976 ve svém domě ve Woodland Hills v Kalifornii

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.