Světlobuněčný papilární karcinom ledviny nesouvisející s konečným stadiem onemocnění ledvin: Klinicko-patologická korelace s rozšířenou imunofenotypovou a molekulární charakterizací velkého souboru s důrazem na vztah k renálnímu angiomyoadenomatóznímu tumoru
Clear cell-papillary renal cell carcinoma (CC-Pap RCC) je nedávno popsaný nádor ledvin, který byl původně popsán v souvislosti s konečným stadiem onemocnění ledvin (ESRD). Má jedinečné morfologické a imunohistochemické vlastnosti, které jej odlišují od běžnějšího světlobuněčného RCC a papilárního RCC. Nedávno byly tyto nádory popsány také ve sporadickém prostředí. Studovali jsme 64 případů CC-Pap RCC, které nebyly spojeny s ESRD (57 CC-Pap RCC a 7 případů s rysy renálních angiomyoadenomatózních nádorů, včetně 5 původně takto diagnostikovaných). Morfologické rysy všech případů a imunohistochemický profil 59 případů byly studovány spolu s klinickými a molekulárními rysy 30, resp. 12 případů. Všechny nádory byly dobře ohraničené s průměrnou velikostí 2,6 cm a vykazovaly širokou škálu architektonických vzorů, obvykle smíšených, včetně tubulárních (77 %), papilárních (62 %), tubulocystických (52 %) a kompaktních hnízdovitých (21 %). Sedmdesát tři procent případů vykazovalo oblasti, ve kterých byla nádorová jádra zřetelně orientována od bazální membrány. Devadesát dva procent případů mělo nízký Fuhrmanův jaderný stupeň (jaderný stupeň 2-86 % a jaderný stupeň 1-6 %), nicméně 8 % případů vykazovalo ložiska Fuhrmanova jaderného stupně 3. V 8 % případů se jednalo o nízký stupeň. Ve 4 případech tvořil epitelový nádor <5 % nádoru; >95 % nádoru bylo cystických nebo hyalinizovaných. Stroma se pohybovalo od minimálního až po příležitostně prominující myxoidní až hyalinizované a vzácně s organizovanými amianthoidními vlákny nebo dobře ohraničenými svazky hladké svaloviny. Patologické stadium bylo spolehlivě přiřazeno v 60 případech, z nichž 93,3 % (56 případů) bylo pT1, 3,3 % (2 případy) bylo pT2 a 3,3 % (2 případy) bylo pT3a s rozšířením do perinefrického tuku. V jednom případě byla zjištěna koagulační nekróza; sarkomatoidní změny a vaskulární invaze nebyly identifikovány. Nádory vykazovaly poměrně typický imunoprofil charakterizovaný pozitivitou CK7 (100 %), HMCK (96 %), CAIX (94 %) a vimentinu (100 %) s negativitou AMACR, RCC a TFE3; CD10 byl pozitivní ve 24 %. Žádný z testovaných případů nevykazoval rekurentní chromozomální nerovnováhu pomocí virtuální karyotypizace, fluorescenční in situ hybridizace nebo analýzy ztráty heterozygozity 3p. Mutace genu VHL však byly zaznamenány ve 3 případech (2 v exonu 1 a 1 v exonu 3). Informace o klinickém sledování byly k dispozici u 47 % pacientů s průměrnou dobou sledování 47 a 37 měsíců (rozmezí 18 až 108 měsíců). Jeden případ se vyskytl v souvislosti se syndromem VHL a mnohočetnými benigními cystami. V žádném z případů nedošlo k lokální recidivě, metastázám nebo úmrtí v důsledku onemocnění. Morfologie, imunofenotyp a molekulární studie se nelišily mezi typickými případy, případy s prominující hladkou svalovinou (tzv. RAT) a historicky publikovanými údaji o případech vyskytujících se v ESRD. Naše analýza potvrzuje, že CC-Pap RCC je jedinečný podtyp renální epiteliální neoplazie dospělých, u něhož jsou nádory často malé, mají nízký jaderný grade a patologické stadium a extrémně příznivou krátkodobou až střednědobou prognózu. Nádory vyskytující se sporadicky, s prominujícím hladkým svalovým stromatem (tzv. RAT) a vyskytující se při ESRD patří do spektra stejné kategorie nádorů.