Tachykardie výtokového traktu pravé komory
Tachykardie RVOT jsou obecně považovány za benigní. Mohou vést k opakovaným příznakům palpitací a závratí a méně často ke ztrátě vědomí. Existují omezené údaje, které naznačují, že malá podskupina pacientů s RVOT tachykardiemi, které jsou extrémně rychlé nebo vedou ke ztrátě vědomí, může mít s nimi spojené větší riziko, ale tyto údaje nejsou průkazné. Celkově nejsou tachykardie RVOT považovány za život ohrožující.
Spouštěče RVOT
Tachykardie RVOT jsou běžně spouštěny sympatickou stimulací, jako je úzkost a vzrušení. U dalších stimulantů, jako je kofein, se zdá, že mají provokační roli. U žen před menopauzou se zdají být významné i hormonální vlivy.
Diagnostika RVOT
Počáteční hodnocení pacientů s podezřením na normální srdeční komorové tachykardie se soustředí na potvrzení, že nejsou přítomny žádné jemné abnormality srdce, zejména pravé komory. Prvním krokem je obvykle echokardiografie, přičemž u některých pacientů se provádí také magnetická rezonance srdce s opožděným zesílením. To je důležité zejména k vyloučení mírných forem arytmogenní dysplazie/ kardiomyopatie pravé komory.
U pacientů s rodinnou anamnézou náhlého úmrtí a zjevnou RVOT tachykardií by měla být zvláště důkladně provedena MRI srdce.
Dalším krokem v hodnocení je dokumentace EKG obrazu komorové tachykardie na EKG se všemi 12 svody. Tato dokumentace je nezbytná k potvrzení, že vzor je konzistentní RVOT tachykardie. Pokud je EKG vzorec atypický, lze se například více obávat mírné formy arytmogenní dysplazie/kardiomyopatie pravé komory.
Léčba RVOT
Léčba RVOT tachykardie začíná ujištěním, neboť je pochopeno, že ačkoli se jedná o formu komorové tachykardie, je tento stav považován za benigní. Dalším krokem je vyvarování se jakýchkoli stimulantů, jako je kofein, které mohou arytmii zhoršovat. Farmakologická léčba obvykle začíná léčbou beta-blokátory. Léčba beta-blokátory je obvykle účinnější než léčba blokátory kalciových kanálů. Pokud pacient i přes farmakologickou léčbu zůstává obzvláště symptomatický, lze zvážit katetrovou ablaci RVOT tachykardie. Pacienti s častým výskytem PVC (např. 5-10 %) poskytují kromě neschopnosti vyvolat PVC izoproterenolem, látkou podobnou adrenalinu, výbornou koncovku. Tento terapeutický přístup je stejný i u pacientů s vysoce symptomatickými PVC bez komorové tachykardie, pokud jsou PVC lokalizovány do RVOT.
Prah pro ablaci PVC nebo RVOT je v případě častých PVC relativně nízký, protože ablace nevyžaduje přístup do levé strany srdce, která má vyšší riziko cévní mozkové příhody a dalších komplikací, a úspěšnost je obecně vysoká.