Tags
peptický vřed
Vřed ve sliznici dvanáctníku, dolního konce jícnu nebo žaludku (obvykle podél menšího zakřivení).
Vzhledem k tomu, že se jedná o žaludeční vřed; VZHLEDEM k tomu, že se jedná o Helicobacter pylori; VZHLEDEM k tomu, že se jedná o stresový vřed; VZHLEDEM k tomu, že se jedná o tzv: Zollinger-Ellisonův syndrom
VZTAHY
Vředová choroba je časté onemocnění, které během života postihne asi 10 % mužů a 5 % žen.
PŘÍČINY
Běžnými příčinami peptického vředu jsou faktory, které zvyšují produkci žaludeční kyseliny nebo narušují bariérovou ochranu sliznice, např, salicyláty a NSAID, kouření, infekce horní části gastrointestinálního traktu H. pylori, patologické hypersekreční poruchy, konzumace alkoholu a kávy a silný fyziologický stres. Vředy se vyskytují u mužů i žen a nejčastěji se vyskytují u pacientů starších 65 let, přičemž v USA je ročně diagnostikováno přibližně 1,6 milionu případů.
SYMPTOMY A PŘÍZNAKY
Pacienti s peptickými vředy mohou být asymptomatičtí nebo mohou mít svíravé bolesti v nadbřišku, zejména uprostřed noci nebo když několik hodin nejedli. Někdy může pálení žáhy, nevolnost, zvracení, hemateméza, meléna nebo nevysvětlitelný úbytek hmotnosti znamenat peptické onemocnění. Příjem potravy často potíže zmírní. Peptické vředy, které perforují horní část gastrointestinálního traktu, mohou proniknout do slinivky břišní a způsobit příznaky pankreatitidy (silné bolesti zad) a chemickou peritonitidu, po níž následuje bakteriální peritonitida nebo akutní břicho, protože dráždivý gastrointestinální (GI) obsah a bakterie se dostanou do břišní dutiny. Bakteriální peritonitida může vést k sepsi, šoku a smrti.
DIAGNÓZA
Endoskopie (ezofagogastroduodenoskopie) poskytuje jediné nejlepší vyšetření k diagnostice peptických vředů, protože umožňuje přímou vizualizaci sliznice a umožňuje dechové vyšetření na přítomnost uhlíku-13 močoviny, cytologické vyšetření a biopsii k diagnostice H. pylori a vyloučení rakoviny. Během endoskopie lze vyříznout tkáň, podvázat cévy nebo aplikovat sklerotizační látky. K získání snímků pro diagnózu nebo následnou kontrolu lze použít také polykací baryum nebo sérii rentgenových snímků horní části trávicího traktu, které mohou být počátečním vyšetřením u pacientů, jejichž příznaky nejsou závažné.
LÉČBA
H. pylori způsobuje většinu peptických vředů ve dvanáctníku; k léčbě H. pylori se předepisují antibiotika (klaritromycin a amoxicilin) a antisekreční léky (inhibitory protonové pumpy), jako je lansoprazol nebo omeprazol, by měly být podávány všem pacientům s duodenálními vředy. Bismut nebo jiné potahové látky mohou být použity jako bariéra k ochraně duodenální sliznice. Peptické vředy žaludku mohou být léčeny stejnými léky, pokud biopsie nebo dechové testy odhalí H. pylori. Pokud mají pacienti vředy způsobené užíváním NSAID nebo tabáku, poskytuje účinné vyléčení vysazení těchto látek a léčba H2 blokátorem, např. ranitidinem. Analog prostaglandinu misoprostol lze rovněž použít k potlačení nebo prevenci peptického vředu způsobeného užíváním NSAID. Krvácení z trávicího traktu se zpočátku řeší intermitentními infuzemi léků inhibujících protonovou pumpu. Gastroskopie pak umožňuje vizualizaci místa krvácení a laserovou nebo kauterovou koagulaci. Pokud je konzervativní medikamentózní léčba neúčinná, lze použít vagotomii a pyloroplastiku ke snížení sekrece kyseliny chlorovodíkové a zvětšení pyloru ke zlepšení vyprazdňování žaludku. Extrémnější chirurgická léčba (včetně subtotální resekce žaludku) může být nutná ve vzácných případech nekontrolovatelného krvácení nebo perforace, ke kterým dochází v důsledku peptické vředové choroby.
PATIENTSKÁ PÉČE
Ambulantní pacient je poučen o látkách, které zvyšují riziko peptické ulcerace, a dostane konkrétní pokyny, jak se jim vyhnout. Poučení by mělo zahrnovat důležitost dodržování léčby předepsanými léky, nežádoucí účinky antagonistů H2-receptorů a omeprazolu (závratě, únava, vyrážka, průjem) a nutnost následného vyšetření a péče.
U hospitalizovaného pacienta s krvácením souvisejícím s vředovou chorobou může pečlivé sledování vitálních funkcí, bilance tekutin, hladiny hemoglobinu a krevních ztrát zlepšit včasné rozpoznání zhoršení onemocnění. Je zaveden intravenózní (IV) přístup a k tlumení bolesti jsou podle předpisu podávány intravenózní opiáty. Pacient je udržován nil per os (NPO). Elektrolyty a tekutiny se nahrazují podle potřeby. Pacientovi se vysvětlí endoskopické nebo jiné diagnostické a léčebné postupy a pečlivě se zhodnotí účinky předepsané terapie nebo transfuzí. Po velkém chirurgickém zákroku platí všechny zásady péče o pacienta. U pacienta se posuzují možné komplikace: krvácení, šok, problémy s malabsorpcí (anémie z nedostatku železa, folátů nebo vitaminu B12) a dumping syndrom. Aby se těmto problémům předešlo, je pacientovi doporučeno pít tekutiny spíše mezi jídly než s jídlem, jíst denně čtyři až šest malých jídel s vysokým obsahem bílkovin a nízkým obsahem sacharidů a po jídle si lehnout. Před propuštěním a po něm by zdravotníci měli pacientovi pomoci vyvinout mechanismy zvládání, které zmírní úzkost. Pacienti se mají naučit rozpoznávat známky a příznaky recidivy onemocnění, např. emezi kávovou sedlinou, odchod černé nebo dehtovité stolice nebo bolesti v nadbřišku. Pacienti, kteří užívají antacida a mají v anamnéze srdeční onemocnění nebo jejichž příjem sodíku je z jakéhokoli důvodu omezen, jsou upozorněni, aby užívali pouze ta antacida, která mají nízké množství sodíku. Zdůrazňuje se potřeba trvalé lékařské péče.
.