The Rise and Fall of Coal Miners‘ Unions
Podle agentury AP už v Kentucky nezbyly žádné odborářské uhelné doly. To je symbolický milník v úpadku organizovaného odborového hnutí, protože doly v okrese Harlan v Kentucky byly po celé dvacáté století místem krvavých pracovních sporů.
Ale jak se vůbec odbory horníků staly mocnou silou? V článku pro Journal of Interdisciplinary History z roku 1977 to zkoumali Jon Amsden a Stephen Brier, kteří se zabývali zprávami amerického komisaře práce, jež se týkaly téměř všech stávek v zemi v letech 1881 až 1894.
S rozvojem železnic a industrializací země se uhlí v té době stávalo stále důležitější komoditou. Produkce uhlí vzrostla ze 79 milionů tun v roce 1880 na 193 milionů v roce 1895. Mezitím se průmysl konsolidoval: velcí provozovatelé dolů rostli a slučovali se a ti malí byli vytlačováni z podnikání.
Těžba byla pracovně náročným odvětvím a provozovatelé dolů se snažili snížit náklady na pracovní sílu. To zahrnovalo nejen stanovení co nejnižší úrovně odměn dělníkům, ale také triky, jako bylo „krátké vážení“, a také nechvalně proslulou praxi placení skripturami (forma úvěru), které byly dobré pouze v podnikové prodejně.
V průběhu sledovaného období Amsden a Brier zjistili četné stávky dělníků kvůli odměňování – jak útočné kroky dělníků usilujících o vyšší mzdy, tak obranné snahy zastavit snižování mezd. Zároveň však byl patrný trend jiného druhu stávek. Počet pracovních akcí, které se týkaly pracovních pravidel, podmínek a práva na členství v oficiálních odborech, mezi lety 1881 a 1894 poměrně stabilně rostl.
Tento posun odrážel rostoucí důraz horníků na vytvoření národních odborů. Jak se průmysl konsolidoval, tvrdí Amsden a Brier, dělníci viděli, že jejich budoucnost závisí na vybudování organizace, která by mohla zpochybnit moc uhelných společností. V roce 1881 bylo pouze 30 % stávek horníků svoláno odbory. V roce 1894 jich bylo více než 60 procent.
V preambuli Ústavy Národní federace horníků, sepsané v roce 1885, byla vylíčena ekonomická situace dělníků:
„Zvýšené přepravní možnosti v posledních několika letech učinily ze všech uhelných revírů konkurenty na trzích této země. To vedlo k nevybíravému snižování tržních cen a zbytečnému snižování našich mezd, které jsou již nějakou dobu hluboko pod životní úrovní… . Naše neschopnost jednat ve shodě při boji za zásady a práva vedla k demoralizaci a degradaci našeho řemesla.“
S rostoucí aktivitou odborů horníci přímo prosazovali vyšší mzdy a lepší podmínky a zároveň usilovali o přijetí zákonů, které by zlepšily jejich úděl. Organizace United Mine Workers, která vznikla sloučením dvou hlavních hornických odborů v roce 1890, zvítězila v řadě velkých stávek a stala se největším odborovým svazem v zemi v letech před první světovou válkou.
K jejímu úspěchu a k pokračujícím bojům horníků proti provozovatelům dolů po celé následující století přispělo především silné třídní uvědomění, které se mezi horníky objevilo na konci 19. století.