Ukazuje
Sněmovna reprezentantů USA nedávno schválila zákon o zvýšení mezd se silnou podporou demokratů. Ten by více než zdvojnásobil federální minimální mzdu, která od roku 2009 činí 7,25 dolaru za hodinu, na 15 dolarů za hodinu do roku 2025. Senát pravděpodobně přijme opatření až po volbách v roce 2020.
Zákon postupně ruší klíčovou výjimku ze zákona o minimální mzdě, kterou je zrušení „zápočtu spropitného“. Ta umožňuje zaměstnavatelům vyplácet základní mzdu nižší než minimální mzda pracovníkům, kteří dostávají spropitné, jako jsou číšníci a barmani. Zaměstnavatelé jsou povinni dorovnat rozdíl, pokud základní mzda pracovníka plus spropitné nedosahují oficiální minimální mzdy.
V současné době činí federální minimální mzda za spropitné 2,13 USD na hodinu a od roku 1991 se nezvýšila.
Následující státy se řídí federální normou: Alabama, Georgia, Indiana, Kansas, Kentucky, Louisiana, Mississippi, Nové Mexiko, Nebraska, Severní Karolína, Oklahoma, Jižní Karolína, Tennessee, Texas, Utah, Virginie a Wyoming. Sedm států nemá žádný kredit na spropitné a vyžaduje, aby zaměstnavatelé vypláceli všem pracovníkům stejnou minimální mzdu bez ohledu na to, zda dostávají spropitné či nikoli: Oregon, Washington, Kalifornie, Aljaška, Montana, Minnesota a Nevada. Zbývající státy stanovují minimální mzdu za spropitné nad federální úrovní 2,13 USD za hodinu, ale pod vlastní zákonnou minimální mzdou pro všechny ostatní pracovníky.
Cassandra Kehnast, 31 let, pracuje jako servírka a obsluha baru již více než deset let. V současné době pracuje v restauraci rodinného typu v Pensylvánii a říká, že se jí na této práci líbí rozmanitost a kontakt se zákazníky.
„Cítím se nadmíru dobře, když někdo ocení práci, kterou jsem odvedla. Spropitné je můj denní chleba.“
Kehnastová potřebuje, aby se ten chléb a máslo hromadily, protože v Pensylvánii je základní mzda pro pracovníky, kteří dostávají spropitné, 2,83 dolaru na hodinu.
„Jsem svobodná matka,“ řekla. „Nikdy jsem nevydělávala víc než 20 000 dolarů ročně. Je tu tolik finanční nejistoty.“
Podle Julie Vogtmanové, vedoucí poradkyně Národního centra pro ženské právo (National Women’s Law Center), by zrušení podminimální mzdy pro zaměstnance, kteří dostávají spropitné, umožnilo obsluze brát domů větší a spolehlivější mzdu. Tato skupina nedávno zveřejnila zprávu, v níž zjistila, že ve státech s jednotnou minimální mzdou (státy „One Fair Wage“) je míra chudoby žen v zaměstnáních, kde se platí spropitné, o 28 % nižší než ve státech, které se řídí federální normou 2,13 USD na hodinu.
Vogtman uvedl, že přestože zaměstnavatelé mají ze zákona povinnost „připlácet“ zaměstnancům na spropitném, pokud si nevydělali na základní mzdě a spropitném tolik, aby se to rovnalo minimální mzdě, v praxi jsou pracovníci často kráceni.
„Chybí informace ze strany zaměstnanců, kteří často nevědí, že jejich zaměstnavatelé tuto povinnost vůbec mají,“ řekla. „Je velmi obtížné to sledovat a vymáhat.“
Odborné skupiny v restauračním průmyslu jsou obecně proti zrušení zápočtu spropitného. Varují, že požadavek, aby obsluha dostávala spropitné ve výši zákonem stanovené minimální mzdy, zvýší jejich mzdové náklady a může vést k poklesu zaměstnanosti v restauracích.
Někteří číšníci se obávají, že by změna mohla poškodit jejich spropitné.
„Drtivá většina našich peněz pochází ze spropitného a my to tak chceme,“ řekl Joshua Chaisson. Obsluhuje stoly v restauraci s mořskými plody na pobřeží oceánu v Portlandu ve státě Maine a je spoluzakladatelem skupiny Restaurant Workers of America, jejímiž členy jsou i obsluha a majitelé restaurací. RWA vedla kampaň proti zrušení podminimální mzdy pro spropitné v několika státech včetně Maine.
Chaisson uvedl, že když Maine před několika lety zvýšil základní mzdu pro zaměstnance dostávající spropitné, „přicházeli k nám lidé a říkali nám věci jako: ‚Teď vyděláváte minimální mzdu. Stále si myslíte, že bychom měli nechat 20 %?“.
Chaisson může hodně ztratit, pokud vyšší minimální mzda pro obsluhu způsobí, že zákazníci budou skoupější na to, co nechají na stole:
Liz Kinnamanová pracuje jako barmanka v Portlandu ve státě Oregon, kde je minimální mzda pro všechny zaměstnance 11,25 dolaru za hodinu. Řekla, že za desetihodinovou směnu si obvykle vydělá i se spropitným asi 200 dolarů za večer, a myslí si, že platit obsluze méně než minimální mzdu je špatně.
„Předjímáte jejich finanční hodnotu jakozaměstnance na základě toho, jak lidé dávají spropitné, což nemusí nutně odrážet práci, kterou odvádějí. Pro zaměstnavatele máme přímou hodnotu a naše mzda by to měla odrážet.“