Věda o odrazu – co se v ní odráží?

Věda o odrazu – co se v ní odráží?

„Úhel dopadu = úhel odrazu“

Možná si pamatujeme, jak jsme se ve škole učili, připomínali si a recitovali tento zákon odrazu, ale zastavili jsme se někdy nad tím, co věda o odrazu vlastně znamená a co pro nás znamená v každodenním životě?

Když světlo dopadá na hladký povrch, odráží se od něj pod stejným úhlem, pod jakým na něj dopadlo.

Povrch ho nijak nemění, jen se od něj odráží v celé své plnosti způsobem, který je velmi uspořádaný, přesný a matematický.

Když je odrazný povrch nepravidelný, může se světlo odrazit v libovolném starém směru, a dokonce se rozptýlit do mnoha různých směrů chaotickým způsobem, který zmenšuje sílu původního paprsku.

Světlo samo jako celek se nemění, ale způsob, jakým ho vidíme, se liší podle toho, od jakého povrchu se k nám odráží.

Všechno v životě je odraz, vzhledem k tomu, že pocházíme ze světla, jsme z něj stvořeni a jsme jím obklopeni.

Voda je odrazná plocha. Když je voda v jezeře nebo moři velmi klidná, odraz krajiny je zřetelný, protože odrazná plocha je velmi hladká. Pokud se však ve vodě objeví vlnky nebo vlnění, odraz se zkreslí.

Stejně jako se světlo odráží od vodní hladiny, odráží se i od naší hladiny, a tak se v tomto fyzickém světě navzájem vidíme, protože se světlo odráží od druhého k našim očím. Stejným způsobem, jakým se světlo jasně odráží od vody, která je klidná a nehybná, můžeme tuto kvalitu klidu vidět odrážet i v člověku. A pokud jsou v emocionálním nebo mentálním zmatku, může být kvalita odrazu rozptýlená jako od hladiny rozbouřené vody.

Každý člověk v životě je pro nás odrazem, který můžeme pozorovat a učit se s ním, protože nám nastavuje zrcadlo našeho vlastního světla.

Všichni jsme si ve své podstatě rovni, od přírody stejně světlí, ale ne všichni toto světlo žijeme a ztělesňujeme v každodenním životě, i když můžeme mít chvíle, kdy záříme naplno.

To, jak se k nám lidé chovají, odráží to, jak se chováme sami k sobě, a jejich odraz nám může posloužit k tomu, abychom si lépe uvědomili, jak žijeme se svým vlastním světlem.

Je odraz, na který se díváme, jasný, milující a radostný?

Nebo je matný, rozptýlený a chaotický?

A proč je nám dopřáno vidět právě tento odraz v tomto okamžiku?

Dovolit si vidět život tímto způsobem nám může připomenout sílu a odpovědnost za to, že žijeme jako jasný a milující odraz pro ostatní.

Žijeme způsobem, který nám umožňuje zářit a inspiruje druhého k tomu, aby byl více pravdou toho, kým je, více světlem, kterým je a z něhož pochází?
Nebo žijeme způsobem, který otupuje naše světlo, nabízí málo inspirace a podněcuje druhého k větší rozptýlenosti a chaotičnosti?

Slunce nečeká, až budeme svítit my. Vychází každý den a osvětluje nám cestu bez ohledu na to, co děláme nebo neděláme, bez ohledu na to, jak moc žijeme ze světla, kterým jsme.

Stejně jako slunce pro nás, je i na nás, abychom osvětlovali cestu ostatním, abychom sloužili jako stálý, láskyplný a důsledný odraz světla na zemi, jak žít jako lidská bytost naplněná světlem, z něhož pocházíme a do něhož se jednou vrátíme.

Založeno v sekci

Životnost, Podstata, Filozofie, Optika, Matematika