Velké rozdíly mezi bohatými a chudými v Číně
Stovka nejbohatších lidí v Číně má větší majetek než dvě pětiny nejchudších obyvatel země dohromady.
Podle žebříčku Forbes China Rich Lists nashromáždilo v roce 2018 100 nejbohatších lidí v Číně neuvěřitelné bohatství ve výši 643 miliard USD. Pro srovnání, spodních 40 % čínských domácností (tedy asi 425 milionů dospělých osob) vlastní dohromady majetek v hodnotě jen asi 637 miliard USD.
Většina čínských ultrabohatých vydělala své peníze v odvětvích, kde mají značnou monopolní moc. Velká část z nich získala své jmění z nemovitostí. Naopak mezi 100 nejbohatších se dostalo jen malé procento podnikatelů v oblasti špičkových technologií.
Od otevření Číny dosáhla země obrovského pokroku ve zlepšování životní úrovně svých občanů a vymanila miliony lidí z extrémní chudoby. Velká část obyvatel Číny zaznamenala v letech 1978-2015 růst reálných příjmů. Během tohoto období se reálné příjmy dolních 50 % čínských domácností zvýšily v průměru přibližně pětkrát. Zatímco reálné příjmy nejbohatších 0,001 procenta se zvýšily téměř 40krát. Tento mimořádný růst na horním konci příjmového rozdělení proměnil Čínu v jednu z nejnerovnějších zemí světa.
Měřeno Giniho koeficientem (v rozmezí od 0 do 100, přičemž vyšší skóre znamená větší příjmovou nerovnost), dosáhla Čína v roce 2008 skóre 49,1 bodu. Od doby GFC došlo k mírnému poklesu jejího Giniho koeficientu. Podle pracovního dokumentu MMF byl tento pokles způsoben především poklesem podílu jejích 20 % nejbohatších domácností na příjmech, nikoli nárůstem podílu nejchudších domácností na příjmech.
Pro představu, Čína má dnes stále větší příjmové rozdíly mezi bohatými a chudými než Spojené státy. A co se týče rozdělení příjmů, je Čína nerovnější než některé z nejchudších zemí světa, jako je Malawi, Burundi a Jižní Súdán.
Co způsobilo rostoucí rozdíl mezi bohatými a chudými v Číně? MMF zjistil, že hlavní příčinou rostoucí příjmové nerovnosti v zemi jsou rozdíly mezi městskými a venkovskými oblastmi.
Vesnické obyvatelstvo země také zaostává za městským obyvatelstvem v terciárním vzdělání a kvalifikaci. S rychlým technologickým pokrokem v Číně rychle rostla poptávka po vysoce kvalifikované pracovní síle, zatímco poptávka po nízkokvalifikované pracovní síle klesala. Stroje a automatizace nahrazují v Číně stále více rutinních pracovních míst a ti, kteří nemají dobré vzdělání, zůstávají stále více pozadu.
Aby toho nebylo málo, systém hukou (registrace místní domácnosti) v Číně brání venkovským a městským migrantům v přístupu ke stejné úrovni sociálních dávek a vzdělání jako lidem se statusem místního hukou. Dřívější článek institutu Zhongguo – „Nový semestr, žádné školy“ se zabýval obtížemi, kterým čelí děti migrantů při získávání základního vzdělání. Mnohé z těchto migrantských dětí nedokončí ani střední školu, natož aby získaly terciární vzdělání.
Čínská vláda si uvědomila rostoucí nerovnost v zemi a zavedla řadu opatření, která mají tento problém omezit. Mezi tato opatření patří reforma daně z příjmu fyzických osob, zvýšení minimální mzdy a zrušení zemědělských daní. Země také zavedla systémy Dibao (garance minimálního příjmu) a Yibao (úhrada zdravotní péče) a ve vybraných centrálních a západních regionech pokračuje v rozšiřování devítiletého bezplatného vzdělávání na patnáctileté (aby zahrnovalo i předškolní a starší střední školy).
Poslední analýzy naznačují, že tyto politiky dosáhly mírného úspěchu a existují určité povzbudivé známky toho, že se rozdíly v příjmech mezi venkovem a městy v Číně zmenšují. V roce 2016 měly městské domácnosti v Číně v průměru 2,7krát vyšší disponibilní příjem než venkovské domácnosti, zatímco v roce 2007 to bylo 3,3krát více. Tento poměr je však stále mnohem vyšší než v jiných rozvíjejících se zemích.
(zdroj: Světová banka)
Spravedlivější společnost má lepší vyhlídky na dlouhodobý růst. A Čína má před sebou ještě dlouhou cestu, než se jí podaří skutečně překonat velkou propast mezi městy a venkovem. Vláda musí sehrát důležitou roli při provádění vhodné fiskální politiky a dobře navržených programů transferu bohatství. Země však také musí nabídnout rovné sociální výhody a vzdělávací příležitosti pro všechny své občany. Jinak si lze jen těžko představit, že problém nerovnosti lze skutečně vyřešit.
.