Vrtání a vyvrtávání otvorů do dřeva
Tesařská výztuha se používá k soustružení nástrojů, jako jsou vrtáky do dřeva, spirálové vrtáky, šroubováky, záhlubníky a výstružníky. Vzpěry se vyrábějí buď s ráčnovým zařízením, nebo bez něj. Ráčnový třmen umožňuje vrtat otvory v místech, kde nelze rukojetí otočit o celou otáčku. Tento typ je také výhodnější při vrtání do tvrdého dřeva a při zarážení šroubů pomocí šroubovacích bitů. Při těchto pracích je často snazší a lepší postupovat s ráčnou po dílčích otáčkách než provádět plné souvislé otáčky.
Velikost ráčny se označuje podle jejího záběru nebo průměru kruhu, kterým se rukojeť otáčí. Pro průměrnou práci v zemědělské dílně je nejvhodnější rovnátko se záběrem 10 palců.
Šnekový vrták je nejběžnějším nástrojem pro vrtání děr do dřeva. Velikost šnekového bitu se označuje číslem vyraženým na stopce, přičemž toto číslo udává velikost bitu v šestnáctinách palce.
Při zastrkování šnekového vrtáku vede podávací šroub vrták a vtahuje řezné části do dřeva, takže je zapotřebí pouze mírného tlaku na výztuhu. Ostruhy nebo bodové hroty odřezávají vlákna dřeva a řezné rty vyřezávají odpad uvnitř kruhu vyrytého ostruhami, přičemž odpad je vynášen na povrch zkrutem bitu. Pro vyvrtání čistého a rovného otvoru musí být bit v dobrém stavu. Jak nabrousit šnekový bit, viz strana 98.
Začátek vrtání šnekovým bitem
Před zahájením vrtání otvoru je třeba přesně určit jeho střed, zpravidla podle průsečíku dvou příčných čar nebo malého otvoru vytvořeného šídlem.
Palcem a prsty jedné ruky se bit vede tak, aby hrot podávacího šroubu byl velmi pečlivě umístěn v průsečíku křížových Jine3, nebo v otvoru po šídle, zatímco druhou rukou se mírně tlačí na hlavu závorníku.
Břit šídla
Břit lze přesně umístit tak, že se ruka s klouby dolů opře o desku
Pro zajištění rovného vrtání se zaměřuje ze dvou směrů, jako u bodu A; nebo se kontroluje čtvercem, jako u bodu B.
Při spouštění vrtáku je třeba dbát na to, aby byl kolmý k povrchu (pokud nechcete vrtat díru pod úhlem). Abyste se ujistili, že otvor je vrtán kolmo k povrchu, ustupte trochu dozadu, jednou rukou podepřete vzpěru a zaměřte; pak podobným způsobem ustupte a zaměřte v jiném směru přibližně v pravém úhlu k prvnímu směru zaměření. Pokud se kdykoli zjistí, že vrták není kolmý, je třeba horní část výztuhy odpovídajícím způsobem naklonit. Pomocí zkušebního čtverce lze také zjistit, zda bit jede rovně. Žák by se však neměl zcela spoléhat na čtverec, ale měl by rozvíjet svou schopnost zaměřování.
Vrtání skrz
Při vrtání otvoru zcela skrz desku by měl vrták postupovat tak dlouho, dokud není na zadní straně cítit hrot podávacího šroubu. Poté se deska otočí a otvor se dokončí vyvrtáním z druhé strany. Tím se zabrání rozštípnutí dřeva kolem okraje otvoru.
Další metodou, kterou lze použít, zejména u kusů, které lze držet ve svěráku, je upnutí špalku dřevěného odpadu l>za kus, skrz který se má vyvrtat otvor. Vrtání se pak může provádět celé z jedné strany, aniž by hrozilo nebezpečí třísky.
Vrtání do hloubky
Pokud je třeba vyvrtat otvor do určité hloubky, soustružení se zastaví, jakmile se řezné rty dotknou dřeva, a pomocí pravítka se změří vzdálenost od konce sklíčidla k povrchu kusu. Vyvrtávání pak pokračuje, dokud se měření na pravítku nezmenší o hodnotu rovnající se požadované hloubce otvoru.
Abyste zabránili třískám při vyvrtávání otvoru, zastavte, jakmile je hrot tho bitu cítit, a dokončete vyvrtávání zpět z druhé strany.
Pokud je třeba vyvrtat několik děr do stejné hloubky, lze ušetřit značný čas vyříznutím špalku na správnou délku a jeho použitím jako měřidla nebo použitím podomácku vyrobeného měřidla.
Protivrtání
Protivrtání je vytvoření díry o větším průměru u ústí než hlouběji. Tam, kde jsou kusy dřeva spojeny šrouby, se často provádí protivrtání, aby se hlavy šroubů nebo matic zapustily pod povrch.
Při zhotovování otvoru s protivrtáním se nejprve použije bit o průměru protivrtání a po dosažení požadované hloubky protivrtání se otvor dokončí menším bitem. (Proč nejdříve nevyvrtat malým vrtákem a pak protivrtat velkým vrtákem?)
Předcházení štěpení při vyvrtávání
Vyvrtávání velkých otvorů do úzkých kusů tvrdého dřeva má někdy tendenci tyto kusy štěpit, a to v důsledku klínování podávacího šroubu. Takovému štěpení lze zabránit tím, že se kus při vrtání upne naplocho do svěráku (s čelistmi svěráku proti okrajům kusu).
Krouhací vrtáky lze použít k vrtání otvorů do dřeva i kovu a jejich použití se doporučuje tam, kde hrozí nebezpečí nárazu hřebíku nebo jiného kovu, který by otupil vrták. Menší velikosti krouticích vrtáků jsou velmi vhodné pro vrtání otvorů pro šrouby do dřeva.
Pro přesné vyvrtání hloubky změřte vzdálenost od povrchu ke sklíčidlu Juftt a“ hrana“ začněte řezat, jako v bodě A, pak vrtejte, dokud se naměřená hodnota nezmenší na požadovanou hloubku, jako v bodě B. Pokud je třeba vyvrtat několik otvorů stejné hloubky, lze pod sklíčidlem vyříznout kvádr St a použít jej jako měřidlo,‘ jako v bodě C.
Při vrtání otvorů do dřeva spirálovým vrtákem nebo jiným vrtákem s tupým hrotem by měl hrot vrtáku začínat ve značce nebo prohlubni vytvořené šídlem nebo hřebíkem – jinak se může stát, že se hrot při otáčení vrtáku „vychýlí“ ze správného místa a otvor nebude vyvrtán přesně tam, kde má být.
Při vrtání otvorů do dřeva spirálovým vrtákem je třeba vrták často vytahovat, aby se vyčistily odřezky ze spirál“ nebo drážek. Tím se zabrání zahřívání vrtáku a také se urychlí práce při vrtání.
Vrtáky do dřeva jsou podobné vrtákům do oceli a mají rovné místo spirálových drážek nebo drážek. Běžně se prodávají v sadách o velikosti od Ke po in. Používají se v ručních vrtačkách nebo automatických příklepových vrtačkách.
Ruční vrták je velmi užitečný nástroj pro vrtání malých otvorů, ať už do dřeva, nebo do kovu.
Ruční vrták by se měl držet rovně a stabilně a měl by se otáčet s mírnou rovnoměrnou Fpood. Někdy je výhodnější držet vrták za pomocnou rukojeť a opírat se o koncovou rukojeť.
Ruční vrták by se měl držet rovně a stabilně a měl by se na něj vyvíjet rovnoměrný tlak. Důležité je také otáčet klikou rovnoměrnou, mírnou rychlostí.
Automatická přítlačná vrtačka se někdy používá k vrtání malých otvorů do dřeva. Zatlačením kliky dolů a jejím opětovným vyjetím nahoru se vrtacímu hrotu přivádí rotační pohyb vpřed a vzad. Vrtání s přítlačnou vrtačkou je o něco pomalejší než s ruční vrtačkou. Příklepovou vrtačku však lze ovládat pouze jednou rukou, přičemž druhá ruka zůstává volná k přidržování práce.
Praktický hloubkoměr lze vyrobit tak, že uřízneme kus dřeva na správnou délku, vyvrtáme do něj otvor a .nasuneme jej na vrták
Automatická příklepová vrtačka
Pokračujte ve čtení zde: Spojovací materiál do dřeva
Pomohl vám tento článek?