Západní civilizace
Cíl výuky
- Popsat umění a periodizaci italské renesance
Klíčové body
- Florentská malířská škola se stala dominantním stylem renesance. Renesanční umělecká díla zobrazovala více světských námětů než předchozí umělecké směry.
- Mezi nejznámější malíře vrcholné renesance patří Michelangelo, da Vinci a Rafael.
- Na vrcholnou renesanci navázalo hnutí manýristů, známé svými protáhlými postavami.
Termíny
Renesance začala v průběhu 14. století a zůstala dominantním stylem v Itálii a ve velké části Evropy až do 16. století. Termín „renesance“ vznikl v průběhu 19. století s cílem popsat toto období a s ním spojený umělecký styl. Lidé, kteří žili v období renesance, však sami sebe vnímali jako odlišné od svých středověkých předchůdců. Díky různým dochovaným textům víme, že lidé žijící v období renesance se považovali za odlišné především proto, že se v umění a architektuře záměrně snažili napodobovat starověk.
Když slyšíte pojem „renesance“ a představíte si nějaký umělecký styl, pravděpodobně si představíte renesanční styl, který vznikl ve Florencii a který se stal dominantním uměleckým stylem v období renesance. Během středověku a renesance byla Itálie rozdělena na řadu různých městských států. Každý městský stát měl svou vlastní vládu, kulturu, hospodářství a umělecký styl. V Itálii se během renesance vyvinulo mnoho různých uměleckých a architektonických stylů. Například Siena, která byla politickým spojencem Francie, si po většinu renesance zachovala gotický prvek ve svém umění.
Rozvoji renesančního stylu ve Florencii v tomto období napomohly určité podmínky. V 15. století se Florencie stala významným obchodním centrem. Výroba látek poháněla jejich ekonomiku a vznikla třída obchodníků. Humanismus, který se rozvinul během 14. století, zůstal důležitým intelektuálním hnutím, které ovlivnilo i uměleckou tvorbu.
Raná renesance
V průběhu rané renesance začali umělci odmítat byzantský styl náboženské malby a snažili se o realistické ztvárnění lidské postavy a prostoru. Tato snaha o realismus začala u Cimabueho a Giotta a dosáhla svého vrcholu v umění „dokonalých“ umělců, jako byli Andrea Mantegna a Paolo Uccello, kteří vytvářeli díla využívající jednobodovou perspektivu a hráli si s perspektivou pro svého vzdělaného, umění znalého diváka.
V období rané renesance pozorujeme kromě stylu také důležitý vývoj v oblasti námětů. Zatímco náboženství bylo důležitým prvkem v každodenním životě lidí žijících v období renesance a zůstalo hnacím motorem umělecké tvorby, vidíme také novou cestu, která se otevřela pantomimickým námětům. Mnozí badatelé poukazují na Botticelliho Zrození Venuše jako na vůbec první deskovou malbu s mytologickou scénou. Ačkoli samotná tradice pravděpodobně vznikla z malby cassone, která obvykle zobrazovala výjevy z mytologie a romantických textů, rozvoj mytologické deskové malby by otevřel svět uměleckému mecenášství, produkci a námětům.
Vysoká renesance
Období známé jako vrcholná renesance představuje vyvrcholení cílů rané renesance, a to realistické zobrazení postav v prostoru ztvárněné s věrohodným pohybem a v náležitě dekorativním stylu. Nejznámějšími umělci této fáze jsou Leonardo da Vinci, Rafael, Tizian a Michelangelo. Jejich obrazy a fresky patří k nejznámějším uměleckým dílům na světě. Da Vinciho Poslední večeře, Rafaelova Aténská škola a Michelangelovy stropní malby Sixtinské kaple jsou mistrovskými díly tohoto období a ztělesňují prvky vrcholné renesance.
Manýrismus
Vysoce renesanční malířství se ve Florencii vyvinulo v manýrismus. Manýrističtí umělci, kteří se vědomě bouřili proti zásadám vrcholné renesance, měli tendenci zobrazovat protáhlé postavy v nelogických prostorech. Moderní věda rozpoznala schopnost manýristického umění vyjadřovat silné, často náboženské emoce tam, kde se to vrcholné renesanci nedařilo. Mezi hlavní umělce tohoto období patří Pontormo, Bronzino, Rosso Fiorentino, Parmigianino a Rafaelův žák Giulio Romano.
.